Jak to bylo doopravdy Český rozhlas

Představovat osobnost Karla Kryla (1944–1994), písničkáře, básníka a novináře, není třeba. Stal se symbolem okupace v srpnu roku 1968, symbolem exilu s veškerou tou tísní. Přesto byl přítomen i v komunistickém Československu.

Historie pražské Univerzity Karlovy sahá až do první poloviny 14. století a svým názvem připomíná zakladatele Karla IV. V dějinách univerzity najdete i období, ve kterých se dostala „na hranu existence“, zmítána byla nejrůznějšími spory, několik desetiletí dokonce nefungovala. I v moderní době byla akademická půda místem, kde se odrážely a odrážejí národnostní a ideologické spory – to všechno ale bylo a je v protikladu úmyslů jejího zakladatele.

V listopadu roku 1916 umírá po 68leté vládě stařičký mocnář František Josef I. a nastupuje na trůn císař Karel I. (1887–1922). Ovšem jak jeho předchůdce před svým skonem řekl: „Převzal jsem trůn za nejtěžších okolností a předávám jej za okolností ještě těžších.“ Důsledky probíhající 1. světové války se projevovaly ve všech sférách života monarchie, postupně narůstající tendence posléze vedly až k rozpadu Rakouska-Uherska. (Repíza z roku 2020.)

Jsou události, které byly „vděčným“ tématem socialistické ideologie a propagandy. Ne nadarmo se říká, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou – a takový je i příběh z Babic, malé, do roku 1951, klidné obce na jihozápadní Moravě. Ovšem události po únorovém převratu roku 1948 otočily poklidný životem vzhůru nohama.

Na českém území zůstal název jednoho města, které připomíná císaře Josefa II. – je to Josefov. Většina památek ale byla zničena, což souviselo to s hysterickou vlnou, jejímž důsledkem bylo odstraňování všeho, co souviselo s monarchií. Zajímavostí je, že o pár desetiletí dříve tomu bylo zcela jinak. V proslulé knize Babička spisovatelky Boženy Němcové je zachycen příběh setkání s císařem Josefem II.

Nacismus si spojujeme s otřesným chováním k židovským spoluobčanům, dnes se podobné projevy nenávisti zas vracejí. Někdy se z toho snažíme vyvinit slovy, podle kterých se „nic jiného dělat nedalo, případně nedá“. Pravda je ale na opačném konci, protože odpovědnost má nejen společnost, ale úplně každý z nás. Podobně to vypadalo v historii už jednou, a to před nástupem nacistické okupace Československa.