Příběhy 20. stolet‪í‬ Český rozhlas

88letá Antonie Kašparová patří k posledním Čechům, kteří přišli na svět na Volyni, prožili tam krvavé roky 1939–1945 a po druhé světové válce se vrátili do staré vlasti. V posledních dvou letech jsme pro Paměť národa a Český rozhlas natáčeli právě vzpomínky „volyňských českých dětí“, jejichž rodiny se po repatriaci usadily v okolí Šumperka a Olomouce.

Většina českých rodin z Volyně byla repatriována v roce 1947 - rozhovory s tehdejšími dětmi vznikly v posledních dvou letech.

Tam narukoval do armády a několik měsíců bojoval v Korejské válce, od které právě v těchto dnech uplynulo sedmdesát let. Příběh tohoto Čechoameričana zpracoval do následujícího dokumentu Mikuláš Kroupa.

Po převratu v únoru 1948 zavedli komunisté v naší zemi režim, který vyhnal během dvou let přes 20 tisíc lidí přes hranice. Jedním z nich byl i devatenáctiletý prodavač ve fotoprodejně na Václavském náměstí Vladimír Zikan. V zahraničí ho uvěznili, zamiloval se, přišel o zuby v korejské válce, vystudoval ekonomii a stal se vysokým manažerem obrovské americké továrny.

V roce 1943 (ale mohlo to být i o něco dřív) přijel do Bohušovic nad Ohří transport z Německa. Byli v něm staří Židé, zničení dlouhou cestou a ve velmi špatném stavu, posbíraní pravděpodobně po různých starobincích. Měli jít do ghetta v Terezíně. Mezi tamními vězni, kteří měli na starost vykládání a prohlídku vlaku, byl i František Leiner, který našel v jednom z vagónů plačící asi dvouletou holčičku, zabalenou v potrhané dece.

Narodila se roku 1940 v Berlíně, nacisté ji připravili o rodiče a jako osamělá holčička se v roce 1943 dostala do ghetta v Terezíně s transportem starých lidí.