Hudba podle kalendáře Classic Praha

Ervín Schulhoff pocházel z německy hovořící židovské hudební rodiny. Po matce byl vnukem houslového virtuosa Heinricha Wolfa a jeho prastrýcem byl žák Václava Jana Tomáška, hudební skladatel Julius Schulhoff. Na pražskou konzervatoř byl přijat už v deseti letech na doporučení samotného Antonína Dvořáka a stal se žákem klavíristy a skladatele Jindřicha Kàana. Poté pokračoval ve studiu ve Vídni, Lipsku a Kolíně nad Rýnem a mezi jeho učiteli byl i Max Reger. V devatenácti letech získal klavírní cenu Felixe Mendelssohna-Bartholdyho a o pět let později i cenu za kompozici. Narodil se 8. června 1894, je tomu tedy letos rovných 130 let.

Další vydání Hudby podle kalendáře připomene krále valčíku Johanna Strausse mladšího, který zemřel 3. června 1899.Johann Strauss mladší se narodil 25. června 1825 a jen málokdo asi neví, že byl jedním ze tří synů Johanna Strausse staršího a Marie Anny Streimové a že jeho otec byl v době jeho narození vlastníkem orchestru, který zřídil 1. září toho roku. Je také dobře známo, že otec si nepřál, aby se syn věnoval hudbě, a že se mladý Johann na housle učil potají od prvního houslisty otcova orchestru. Matka jej ovšem v jeho lásce k hudbě podporovala, což vedlo k řadě hádek a mohlo být později i jedním z důvodů, proč otec rodinu opustil. Mladý Johann se poté začal hudbě věnovat naplno.

Hned dvojité je letos výročí významného anglického pozdně romantického skladatele a hudebního pedagoga Gustava Holsta. Zemřel před 90 lety – 25. května 1934 a narodil se před rovnými 150 lety - 21. září 1874. K jeho nejvýznamnějším kompozicím patří cyklus Planety.

K nejvýznamnějším a také nejvlivnějším španělským skladatelům a klavíristům období romantismu patřil Isaac Albéniz. Zemřel v nedožitých 49 letech 18. května 1909. Za jeho mistrovské dílo je považována jeho suita dvanácti klavírních „impresí“, nazvaná Iberia.

Jan Křtitel Vaňhal nebo také Johann Baptist Wanhal se narodil 12. května 1739 v Nechanicích v královéhradeckém okrese. Pocházel z rodiny koláře Jana Vaňhala a hudební nadání projevoval už od útlého dětství. Od 18 let působil jako varhaník v zámeckém kostele v Opočně a později se stal varhaníkem a ředitelem kůru v Hněčevsi. Své hudební vzdělání si doplnil ve Vídni mj. u Carla Ditterse von Dittersdofa a později i v Itálii, kde seznámil mj. s Christophem Willibaldem Gluckem. V Itálii zaznamenal také první větší úspěchy, když zde uvedl opery Il triomfo di Clelia a Demoofonte.  Od narození toho skladatele si letos připomínáme rovných 285 let.

Rovných 120 let si letošního 1. května připomínáme od úmrtí jednoho z nejvýznamnějších evropských symfoniků a tvůrců oratorní i komorní hudby, který je v mezinárodním kontextu nejhranějším českým autorem, a tím je Antonín Dvořák.Hudební odkaz Antonína Dvořáka patří k základním pilířům evropského kulturního dědictví. Už během svého života se stal jedním z nejvýznamnějších evropských symfoniků a tvůrců oratorní a komorní hudby. Jeho díla byla od 80. let 19. století provozována špičkovými interprety v nejproslulejších hudebních centrech mnoha zemí Evropy, ve Spojených státech amerických, v Kanadě, Rusku a Austrálii. V závěru svého života byl Dvořák často označován za největšího žijícího hudebního skladatele.