Český rozhlas - Historie Český rozhlas
-
- Geschichte
-
Poslouchejte o známých i promlčených událostech historie.
-
Jihočeská vlastivěda: Každý opuštěný hrad se rychle stal cílem nájezdů lidí z okolí. Brali trámy, cihly i kamení
Když panstvo nadobro opustilo některý už nepotřebný hrad, jako by lidem z okolí řeklo: Berte si. A lidé neváhali. Brali trámy, vždyť jinak by shnily, odváželi cihly a kamení v malém i ve velkém. Někde dokonce vybudovali až ke zřícenině novou pevnou cestu, aby mohli přijet s vozem a nakládat materiál přímo ze zbořených zdí.
-
Návraty do minulosti: Malířský rukopis Mikoláše Alše zdobí mnoho budov, jejichž fasády ozdobil originálními malbami
Mikoláš Aleš byl český malíř, kreslíř, dekoratér a ilustrátor. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností takzvané „Generace Národního divadla“ a dodnes je považován za klasika českého výtvarného umění 19. století.
-
Jak to bylo doopravdy: Americká ministryně, starosta Chicaga či poslanec Bundestagu aneb Česká stopa ve světové politice
Na všech kontinentech najdeme české krajany, kteří zároveň s novou vlastí na svou rodnou zemi nezapomněli a naopak jí ze všech sil pomáhali. Někteří z nich se zároveň dokázali prosadit až v nejvyšších patrech světové politiky.
-
Jihočeská vlastivěda: Panenka Marie Podsrpenská, kterou vzýval farář Otík v trilogii Slunce, seno…, stojí ve Strakonicích
Ve známé trilogii Slunce, seno… se objevuje řada skutečných jihočeských míst a reálií, nebo se tam o nich alespoň mluví. Znalci těchto filmů si jistě vybaví slovo síbrťák nebo vzývání faráře Otíka: Panenko Marie Podsrpenská, vidíš to? K osvětlení obojího se musíme vypravit do Strakonic.
-
Návraty do minulosti: Čertova stěna plná mohutných žulových balvanů je zajímavá vzhledem a opředená pověstmi
Inspiraci k opeře Čertova stěna hledala Eliška Krásnohorská a Bedřich Smetana v romantické jihočeské přírodě. Našli ji nedaleko Vyššího Brodu v podobě skalního útvaru, který je asi 100 metrů dlouhý a 20 metrů vysoký a v současnosti leží mezi horní a dolní nádrží Lipenského vodního díla.
-
Příběhy 20. století: Esesáci mučili pošťáka, aby udal své přátele. Mlčel jako dub. Na místě jeho popravy stojí pomník
„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala tenkým hlasem až k slzám dojatá čtyřiadevadesátiletá Jarmila Hermanová u pomníku „Padlým hrdinům za vlast“ v Želivci. Na kamenné desce se nachází kromě jiných i fotografie jejího tatínka Františka Šimka. Esesáci ho 6. května 1945 mučili, aby udal své spolupracovníky.