Když vypráví nápověda Český rozhlas

Než přijel autobus ke kolínskému nádraží, všimla jsem si skupinky tří kluků a jedné dívky, kterým mohlo být kolem patnácti let. Když za chvíli nastupovali společně do autobusu, kluci si sedli dopředu, dívka doprostřed a já si přisedla k ní, abych byla blízko u dveří, až budu vystupovat.

Když jsem nedávno nastoupila na kolínském Zálabí do ranního autobusu, kterým jezdím na nádraží, netušila jsem, co mě čeká. Autobus se rozjel a já vzápětí zaregistrovala, že vzadu telefonuje asi čtyřicetiletá kanalizace. Nebyla to žena. Byla to opravdu kanalizace.

Začátkem sedmdesátých let jsem se šla podívat na film Už zase skáču přes kaluže. Těm, kteří film neviděli, krátce připomenu příběh chlapce z chudé venkovské rodiny, který v šesti letech, následkem dětské obrny ochrnul. Díky svému odhodlání a silné vůli se za pomoci kamarádů vrátí ke své lásce, jízdě na koni.

Do Činoherního klubu jezdím od roku 1994 a tenhle příběh z nočního vlaku může být z roku 2005, takže mu je už skoro 20 let.

Tenhle příběh je sice skoro dvacet let starý, ale je to pro mě vzpomínka, kterou mám hodně ráda. Kdysi dávno dávali na Nově, na konci zpráv, naše oblíbená zvířátka, vzpomínáte si? Mě pokaždé napadlo, že sestříhají dokument, který je o něčem úplně jiném, namluví k němu vtipný komentář, my se zasmějeme a zapomeneme na katastrofy, na které jsme koukali během zpráv.

Vážně! V Kolíně na Zálabí se stal zázrak! V sobotu jsem šla s naším drsnosrstým jezevčíkem Baxíkem pro noviny a všimla jsem si - ono si ani nešlo nevšimnout - vykopnutého odpadkového koše na hlavní cestě ke kolínskému lesoparku Borky. Odpadky se samozřejmě vysypaly a válely se kolem vykopnutého koše.