English Express – Angličtina Youradio Talk Youradio Talk

Zdravení: Setkání dvou známých probíhá přibližně následujícím způsobem: Hugh: Hello. Emma: Hello. How nice to see you! Hugh: Nice to see you too. Emma: It’s been ages. How are you? Hugh: I’m very well actually, I’m very well. How about you? Staršího kolegu v práci pozdravíte zdvořilejším Good morning nebo Good afternoon. Ať už zdravíte formálně či neformálně, v obou případech k pozdravu patří dotaz na zdraví dotyčného: Hello. How are you? Hi! How’s it going? Na tuto zdvořilostní otázku si nepostěžujete na šéfa, ale většinou odpovíte: I’m very well, thank you. How are you? (Mám se výborně a co ty?) popřípadě: I’m fine thanks. Ve své odpovědi se na oplátku zeptáte, jak se vede dotyčnému. Nakonec můžete vyjádřit radost ze setkání: And you? It’s nice to see you! (To jsem rád, že tě vidím.) Emma a Hugh se náhodou potkávají ve foyer divadla: Hugh: Emma! Emma: Hugh? Hugh: Hello! Emma: Hello. How nice to see you! Hugh: Nice to see you too. Emma: It’s been ages. How are you? Hugh: I’m very well, actually. I’m very well. How about you? Emma: Yeah . Yeah … I’m fine. I’ve been quite busy. But you look great. How are the family? Hugh: Oh - they’re fine - they’re fine. Emma: And your mum? How’s she? Hugh: Yeah - she’s all right. No, we’re all fine. Emma: Oh good. Hugh: It’s so nice to see you. (Foyer Bell) Emma: Look - look that’s the bell. Look. We … shall I meet you for a drink? Hugh: I’ll see you [for] a drink afterwards. Emma: Yeah - yeah. OK Bye Hugh: Bye.

Když se s někým setkáte poprvé, nejspíš uslyšíte: Eva: Hi Nick. Have you met Sandra? Nick: No, I don’t think I have. Při prvním setkání obvykle někoho někomu představujeme: I’d like to introduce you to..., I’d like you to meet… Taky úplně stačí představit jednoho druhému jenom jménem: Caroline, this is David. David - Caroline. Hugh - učitel angličtiny - představuje svou novou kolegyni Emmu: Hugh: Oh Emma, here comes Gary. Gary, I’d like you to meet Emma. Emma, this is Gary. Emma: Pleased to meet you. Gary: Pleased to meet you. Hugh: Emma’s just joined us - she’s joining the English department. Emma: Yes. Gary: Oh that’s great. Hugh: And Gary’s deputy head of the history department. Emma: Oh really. Gary: Yes. Emma: Oh. I’m really happy to be here. Gary: Well, it’s good to have you on board! Emma: Thanks. Thanks.

Slovo chat znáte z internetu, chit-chat znamená: nezávazné popovídání, pár oťukávacích vět, když se s někým dáváte do hovoru: Emma: It’s really hot in here, isn’t it? Hugh: It is, isn’t it? Far too hot … Are you enjoying the exhibition? Nezávazně se dá například pohovořit - about the weather … about the number of people travelling … about how busy the train is … toto všechno jsou neutrální - opatrná témata, nechcete se totiž dotknout člověka, o kterém nic nevíte: It’s awful weather, isn’t it? It’s hot in here, isn’t it? It’s busy today, isn’t it? Koncové ISN’T IT? (question tag: viďte? že ano?) přidáváte, protože stejně jako v češtině tím chcete vtáhnout druhou osobu do hovoru - říkáte si o potrvzení svých slov. It’s a lovely day, isn’t it? Yes, beautiful. Hovor začnete nějakým nezávazným neutrálním tématem. Člověka, který právě přistoupil do vlaku, se nezeptáte, jestli je ženatý nebo vdaná. I think questions like that are too personal. V Británii platí dvojnásob, že se neptáte na věci ze soukromého života. V multinárodní, multikulturní společnosti si nemůžete být jisti, čím se můžete neznámého člověka dotknout, a tak se radši při CHIT-CHAT neptáte na výši platu a vyhýbáte otázkám o politice či náboženství. Emma a Hugh do sebe doslova vrazili na výstavě: Emma Oh. Hugh Oh. I’m sorry. Emma No - my fault. Sorry. Hugh No, I’m sorry. Emma Oh. Hugh Anyway. Emma It’s really hot in here, isn’t it? Hugh It is, isn’t it? Far too hot. Emma (sigh) Hugh Are you enjoying the exhibition? Emma Yes. Hugh Good. Emma Well, it’s very quiet today, isn’t it … Hugh Yes Emma … which is great.

Když se potkají dva neznámí, tak zpočátku spíš jenom reagují na situaci, a teprve potom přecházejí k osobnějším otázkám - jak například: Where are you from? How long have you been in London? Are you here on holiday or on business? Are you studying here? Emma Well, it’s very quiet today, isn’t it … Hugh Yes Emma … which is great. Hugh Are you here on holiday … or here for business, maybe? Emma Yeah … I’m a tourist. In case you hadn’t guessed by the accent. So what about you? Are you … do you live in London? Hugh Yes, I live just round the corner. Emma Ah - that’s handy! Hugh Actually, I’m on my way to work … and … it was nice bumping into you. Both (Laughter) Emma And you. Hugh Anyway … bye-bye. Emma Perhaps again. Hugh Yes. Emma Bye. Hugh Bye. Konverzace končí slovní hříčkou. Hugh říká, že ho těšilo, že do Emmy “vrazil”: It was nice bumping into you. Bump into znamená: narazit, vrazit do něčeho: Be careful - don’t bump into the table! Stejně tak má i přenesený význam jako v češtině - náhodou někoho potkat, vrazit do někoho: I haven’t done my homework. I hope I don’t bump into my teacher.

Osobní údaje ve formálním - úředním kontextu. Podávat informace ve formálním kontextu můžete při otevírání účtu v bance… at a job interview … if you want to join a club or an organisation. Typ otázek bude záviset na konkrétní situaci, ale určité - standardnní otázky budou všem situacím společné. They’ll ask for your name … your address … perhaps your age. Nejprve základní otázka: What’s your name? (in a formal context, we usually give our surname first.) Pokud nemáte běžné příjmení, budete pravděpodobně požádáni, abyste ho hláskovali: How do you spell that, please? Could you spell that, please? And your first name? V angličtině doslova: “první jméno”, protože v anglicky mluvících zemích se obvykle uvádí křestní jméno jako první. Občas ovšem můžete taky slyšet: given name or Christian name. Clerk Ah. Good morning, sir. I understand you’d like to open a new bank account with us. Customer That’s right. Clerk Good. Now then. I need to get some personal information from you. So we’re going to have to fill in this form. So, if I can start with your surname? Customer Yeah - that’s Wallace. W-A-double L-A-C-E. Clerk And your first name …? Customer is David. D-A-V-I-D. Clerk David.

Po udání jména a příjmení následuje obvykle adresa: What’s your address? Dále následuje věk: How old are you? V úředním prostředí se vás spíš budou ptát na datum narození: What’s your date of birth please? Could you tell me your date of birth please? Clerk Now, what’s your occupation? Customer I’m an assistant manager at a road haulage company. Clerk Huh-huh. And how long have you been working there? Customer Oh - er - about fifteen years. Clerk Right, now … what’s your address? Customer It’s 272, Long Road, London. Clerk … London. (Nervous Giggle) Can you tell me your date of birth, please? Customer Yes, it’s the 15th of February 1961. Clerk Right. That’s lovely. I think that’s all we need for the moment. Could you just sign here, please? Customer Oh yeah … hang on … thanks. Clerk Lovely! Datum narození je citlivá otázka, a tak je úřednice trochu v rozpacích, že ji musí položit. Pan Wallace neužívá číselný datum, ale udává měsíc slovem: It’s the fifteenth of February, 1961. Stejně tak se dá - jako v češtině - říct: 15. 2. 61. Když používáme čísla, v Británii - stejně jako v češtině - zachováváme pořádí: den - měsíc - rok. Ovšem v některých zemích to neplatí, a tak je třeba si na to dát pozor. Pokud jako začátečník všemu nerozumíte, soustřeďte se na klíčové fráze.