Český rozhlas - Archiv Český rozhlas
-
- History
Perličky a klenoty z archivu Českého rozhlasu.
-
Příběhy 20. století: Esesáci mučili pošťáka, aby udal své přátele. Mlčel jako dub. Na místě jeho popravy stojí pomník
„Ježišmarjá, tady je lidí! Jak jste to věděli?!“ opakovala tenkým hlasem až k slzám dojatá čtyřiadevadesátiletá Jarmila Hermanová u pomníku „Padlým hrdinům za vlast“ v Želivci. Na kamenné desce se nachází kromě jiných i fotografie jejího tatínka Františka Šimka. Esesáci ho 6. května 1945 mučili, aby udal své spolupracovníky.
-
Archiv Plus: Konec druhé světové války patřil před rokem 1989 k nejpřepisovanějším obdobím našich dějin
Je přelom dubna a května 1945. Němečtí oficíři si balí kufry, kolaboranti rovněž tak. Z východu přichází Rudá armáda, ze západu Američané. Protektorát Čechy a Morava má před sebou už jen několik dní. A Prahu čekají dramatické a pamětihodné dny květnového povstání.
-
Příběhy 20. století: Vraždění v Hroubovicích. Příběh Richarda Husche a jeho maďarsko-německo-česko-židovské rodiny
Obecní úřad ve východočeské obci Hroubovice nedaleko Chrudimi dodnes sídlí v domě, který kdysi patřil obchodníkovi Johannovi Huschovi. Bydlel v něm s židovskou manželkou Hedvikou a čtyřmi dětmi.
-
Archiv Plus: Yvonne Přenosilová: Co na srdci, to do mikrofonu
Jedna z největších hvězd české pop music 60. let 20. století, rozhlasová moderátorka, vtipná glosátorka – ale také třeba ježibaba v muzikálové Rusalce nebo členka týmu pozemního personálu letecké společnosti British Airways. Tím vším byla Yvonne Přenosilová (1947 – 2023).
-
Příběhy 20. století: Jsem žena z pevnosti. Příběh Karly Charvátové, kterou ve vězení znásilnil příslušník SNB
Karla Charvátová (1925-2017) se při rozhovoru pro Paměť národa hodně a často smála, ačkoli mluvila skoro bez ustání o bolestivých věcech – smích v jejím projevu jako by představoval především obranu, distanci od všeho zlého, co se jí přihodilo.
-
Archiv Plus: At žije První máj! Od Moskvy až po Casablancu
Reportovat dění v prvomájových průvodech byla za komunismu docela dřina. V 50. letech kvůli militaristické a výhrůžné atmosféře, která v průvodech vedle povinného „optimismu“ vládla, v letech normalizace zase kvůli neskutečné nudě, která se nad těmito pravidelnými sebepotvrzujícími rituály klenula.