Echo Podcasty Echo Media

Na Echo Poradu dorazil sociolog Martin Buchtík z agentury STEM a řeč byla pochopitelně hlavně o volbách do Evropského parlamentu. „Vyšší účast je kromě jiného náznakem frustrace z domácího dění. Voliče však aktivizovaly i témata jako Ukrajina nebo green deal,“ říká Buchtík. Kdo je dnes vlastně euroskeptik? „Ani SPD, Stačilo nebo Motoristé netlačili na opuštění EU,“ podotýká Pavel Štrunc. „V programech to pořád mají, ale potlačili to a nahradili tvrzením, že nechtějí euro. Což nechce v Česku skoro nikdo,“ dodává Buchtík.

Jak se daří politikům oslovovat mladé voliče? Proč Filip Turek táhne víc, než progresivistické strany? „Mladí neznají Babišovy kauzy. Je to pro ně roztomilý stařík v poskakujícím maybachu. Bizár, který baví,“ líčí Buchtík.

Na Echo Poradě s ním diskutovali Dalibor Balšínek, Markéta Malá, Daniel Kaiser a Pavel Štrunc.

Celý podcast sledujte na http://www.Echoprime.cz

Respekt bylo první médium, které manžel koupil. V Economii měl zvláštní postavení, bylo logické, jak se to vyvinulo a Respekt se prodal. Dávalo to smysl, říká Michaela Bakala, podnikatelka a filantropka. 

V rozhovoru s Pavlem Štruncem mluvili i o volbách do Evropského parlamentu a úspěchu populistických uskupení v české politice i evropském kontextu. 

Pro vládní uskupení to nedopadlo špatně. Ale nenapadlo mě, že téma jako spalovací motory zaujme tolik lidí. Ukazuje to na to, jak se ta evropská vláda v některých cílech - ať už se třeba bavíme o Green Dealu nebo o energích - vzdaluje lidem, dodává Bakala. 

Nevěřila jsem, že se Klaus stane prezidentem, dnes jeho názory rezonují s tím nacionalistickým až populistickým a sovětským viděním světa, říká žena, která byla v Klausově éře i mluvčí ODS. 



Velká část rozhovoru byla o vzdělávání, nadace Michaely a Zdeňka Bakalových Bakala Foundation dlouhodobě podporuje mladé lidi na jejich cestě ke kvalitnímu vzdělávání nejen v zahraničí. Bakala věří že studenti, kteří odcházejí na školy do celého světa tady dostali dobrý základ. Snaží se školy motivovat, aby se nebály studentům nabídnout právě možnosti studia v zahraničí. Protože to nemusí být nedostupné a nereálné. 

Národní hokejová vášeň už přece jen trochu vyprchala a to znamená jediné. Ano, budeme se moudře bavit o fotbale. Za chvíli pravděpodobně budou opět plná náměstí, až slavně remizujeme s Tureckem. Řeč nebude jen o blížícím se mistrovství Evropy, pohovoříme obecně o vzrůstající úrovni tuzemské ligy, aspoň co do mohutných ekonomických injekcí od nových sponzorů a majitelů, o národním stadionu, o něco méně vábném stadionu ve vršovickém Ďolíčku, o tom, jak se samotná hra za poslední dekády proměnila (k horšímu?), a dojde i na věčnou otázku, jestli je fotbal opravdu sport pro simulující metrosexuály.



Debatovat do Echa přišli: Petr Nerad, bývalý záložník Bohemians a současný člen podcastu Fotbal fokus, Roman Polom, odchovanec Sparty, který aktuálně pro fotbalisty pořádá kurzy finanční gramotnosti, a Matouš Veselský, sociolog sportu.

Program AntiBabiš se už vyčerpal. Pro SPOLU to byly volby bez tématu, do popředí se dostal Filip Turek, nakonec mu to pomohlo. Dostálová debaty v televizi zvládla a podpořil ji Andrej Babiš. Babiš dává mnohem větší důraz na estrádnost, ale po práci pro něj se mi nestýská, říká Marek Hanč, marketingový odborník, který byl mnoho let členem marketingového týmu Andreje Babiše.

Babišův elektorát prý ani nemusí vnímat, že se nějaké volby dějí, on nekandiduje, tak to pro ně není téma. Vystoupením v televizní debatě s Fialou tak mobilizoval poslední voliče. Na konci dne pokus o mobilizaci voličů SPOLU pomohl Babišovi, jeho voliči chtěli vyjádřit nespokojenost s vládou.

Kdyby strany jako TOP 09 a KDU-ČSL nebyly v koalici, nic by nezískaly, TOP 09 je ve fázi klinické smrti, stejně tak posun nepřijde ani u ODS. STAN jsou neuchopitelný projekt postavený na vizi, že když umím řídit město, dovedu řídit i stát, chybí jednotící prvek, dodává Hanč. 

Filip Turek podle Hanče mobilizoval všude v republice a bral voliče všem stranám, je vidět větší zájem mladých voličů a mužů. V konečné fázi kampaně mu ale došel dech, mluvil o brutální antikampani, nepůsobil jako lídr. Ale jemu i Danuši ve volbách pomohl. Babiš v Turkovi a Konečné také našem potenciální koaliční partnery, myslí si Hanč. 

Kateřina Konečná pochopila, kdo je její volič, zprofesionalizovala kampaň, ukázalo se, že komunisti se nemusí propadnout k Babišovi, znova zvedla rudé bašty, dodává Hanč a označuje úspěch Konečné jako renesanci komunistické strany. Spojení SPD a Petra Macha prý nefungovalo, voliči chtějí vidět agresi a diskotéku, z Macha nejde drive ani energie. 

"Vláda dělá všech pro to, aby udržela levnou práci, ale Asii už nikdy konkurovat nebudeme. Když si stěžuji, že nemám zaměstnance, je to cenou práce, lidem se musí zvýšit mzdy," tvrdí Jana Maláčová, poradkyně odborů a bývalá ministryně práce a sociálních věcí za sociální demokracii. "Vláda musí tlačit na růst mezd včetně minimální mzdy. Česká ekonomika, když se podíváme na její výkon, když se podíváme na úroveň platů v Česku, a když to srovnáme s EU nebo OECD zeměmi, tak jsme 30 % pod tím, co bychom měli brát," dodává Maláčová a tvrdí, že odbory svou roli zvládají, ale nakonec rozhoduje vždy vláda. Mluví i o odlivu zisků zahraničních firem z České republiky. Přestože zahraniční investice byly pro českou ekonomiku prospěšné, objem peněz, které z Česka odtékají, je podle ní neúměrně vysoký. V posledních letech se tento odliv zisků zvýšil o 50 %. Maláčová zdůraznila, že je nutné tento trend zvrátit, aby peníze vytvořené v Česku zůstávaly v zemi a podporovaly domácí ekonomiku.Maláčová nesouhlasí se zvýšením věku odchodu do důchodu nad 65 let. Podle ní lidi nejsou schopni pracovat tak dlouho kvůli špatnému zdravotnímu stavu a náročným pracovním podmínkám. Tvrdí, že zvýšení věku by vedlo jen k vyšším nákladům na nemocenské dávky a zdravotní péči. V rozhovoru mluví i o své politické kariéře v roli ministryně, tvrdí, že i přesto, že čelila kritice a dostala přezdívky jako "Venezuela" za svá rozhodnutí a názory, je přesvědčena, že její kroky byly správné a prospěšné pro českou společnost.

Ten pán tvrdí, že nemůže mluvit, a přitom své poselství všude šíří. Tak zní nejčastější poznámka adresovaná těm, kteří se zmíní o cancel culture, a přitom nesedí ve vyšetřovací vazbě. V těchto řečech se zaměňuje cancel culture a cenzura. To první vychází zdola a týká se především kulturních otázek; místem činu bývají kulturní instituce, média a akademický svět. Cenzura naopak na člověka doléhá shora, pracuje s jinými nástroji a je třeba počítat s jinými dopady. Zatímco cenzor pracuje politicky, ti, kteří vytlačují někoho z veřejnosti, danou osobu napadají kvůli její morální nezpůsobilosti.
Primární hrozbou cancel culture není to, že něco zmizí. To se ve fragmentované době příliš neděje. Hlavním rizikem je, že se jednotlivé instituce i média stávají neprostupnými, takže se do sebe uzavírají jako vojenské tábory a vytvářejí monokultury. Výsledkem je, že si každý sice může říkat, co chce, ale v případě vybraných geopolitických nebo kulturních témat jsou někteří dopředu obaleni takovým nánosem předsudků a předporozumění, že se diskuse stává nemožnou.
Autorka podcastu v nadsázce navrhuje, abychom nepřekládali obrat „cancel culture“ jako „kulturu rušení“, ale jako „zruš kulturu“. Hlavním projevem není zmizení nositele názoru, ale právě „jen“ to, že se mu v dané instituci zruší přednáška nebo v daném nakladatelství nevyjde kniha. To se možná jeví jako malý problém. Také se potom říká: „Vždyť mu to vydají jinde!“ Jenže právě to je onen krok, jímž se omezuje prostor toho, co lze v dané instituci říkat, maří se diskuse a ničí šíře názorových odstínů. Stojí-li na této pestrosti kultura, můžeme tvrdit, že nejen ono jedno „zrušení“, ale i obhajoba ve smyslu „vždyť to vydají jinde“, je „postkultuním“ projevem.

Kapitoly

I. Cancel culture není cenzura. A víme vlastně, co je to ten mainstream? [Začátek až 38.40]
II. Historie umlčování? Sókratés, Galileo, J. K. Rowlingová [38.40–1:01:00]
III. Deplatforming, kontaktní vina a jiné pokusy, jak zrušit kulturu [1:01:00 až závěr]

Celá epizoda na www.forendors.cz/pravdaneexistujetm