Artalk podcast

Redakce Artalku plánovala podcast již delší dobu. Byť je psané slovo podstatou a úběžníkem Artalku, podcast může rozšířit obsah článků a obohatit tematické série, které u nás vycházejí. Níže najdete 8 podcastových dílů. Mapujeme a kontextualizujeme v nich poměrně široce zvolená témata, která v poslední době formují přemýšlení o současném vizuálním umění: některé otázky je dobré opakovat a vracet se k nim, aby například nezůstaly viset ve vzduchu debatních místností nebo se nestaly pouze předmětem vernisážových small talků. Ačkoliv následující epizody nejsou zamýšleny jako jednotná série, dají se mezi nimi najít spojení, která překvapivě často vznikala samovolně během natáčení. I z toho důvodu doporučuji poslechnout podcast celý: ukazuje se, jak moc je naše současnost provázaná a strukturovaná. Hlavním pojítkem je tedy všeobjímající ohledávání vztahu umění a politiky. Dalším ze styčných bodů, který nakonec prostoupil téměř všemi díly, je například vztah k socialistické minulosti naší země, se kterou se od 90. let různými způsoby stále vyrovnáváme. V jednotlivých rozhovorech se ukázalo, jak moc jsou historie a její reflexe důležité pro naši současnost a její formování. Rovněž mi z nahrávání vyvstalo, že liberalismus v jeho glorifikované podobě dospěl už nejspíš opravdu ke svému konci. Jakkoliv za liberalismem nemusíme příliš truchlit, vyústění jeho konce není příliš veselé. Vypadá to, jak také píše i o tom mluví jedna z hostek podcastu Zora Hesová, že se nejspíš nacházíme v další epoše, tedy po zlomu roku 1989, kdy jsme mýticky věřili v demokratickou vizi budoucnosti, přichází další zlom v podobě znovuzvolení Trumpa a bujících válečných konfliktů, které vedou ke všeobecnému pocitu úpadku, ztráty víry v univerzálně platné hodnoty a vzestupu nacionalismu, který bezprecedentně hrozí naší době. Koncepčně se rozhovory věnují čtyřem tematickým blokům, přičemž pod každý spadají dva díly: jeden se téma snaží pojmout teoreticky, druhý jde ke konkrétnějším polohám a praktickému projevu dané otázky v rámci umělecké praxe. První tematický blok se věnuje vztahu umění a radikality v postsocialistických zemích. Společně s umělci Maxem Máslem a Zbyňkem Baladránem se ptáme, vycházejíce z jejich umělecké praxe, jak vlastně chápat radikalitu v komplexní současnosti, zda je dnes vůbec možné jednat a tvořit radikálně a zda (případně jak) souvisí vnímání radikality a politicky angažovaného umění u nás s rokem 1989 a reflexí socialistické minulosti. V 90. letech umění nejdříve čelilo odporu vůči všemu politickému. Dnes už se zdá v pořádku, když mluvíme o politickém umění, ale v současné situaci, kdy konflikty jako válka v Ukrajině a genocida v Gaze eskalují, je potřeba znovu se ptát, co vlastně znamená vztah umění a politiky a kam by měl směřovat aktivismus v umění. S umělkyní Polinou Davydenko, která se od začátku války v Ukrajině aktivně angažuje a svou uměleckou tvorbou se snaží přispívat mimo jiné k rozšíření povědomí o tom, co se v Ukrajině děje a jaký je stav tamní levicové scény, jsme rozebíraly také přístup k válečné fotografii a bavily se o tom, jak vůbec zobrazovat nejvíce zdokumentovanou válku v historii. Je dokumentární fotografie účinným prostředkem, jak zaznamenávat každodenní realitu země ve válce? Co je radiální a aktivistické v kontextu umění v této situaci? Kde je místo pro umění a jak pomáhá? V dalších dvou dílech se zabýváme fenoménem dekolonizace a společně s kunsthistoričkou Vjerou Borozan, politoložkou Zorou Hesovou a umělkyní Evou Koťátkovou ohledáváme, co všechno může znamenat postkoloniální a dekoloniální myšlení v kul