Představte si, že je vám čtrnáct a máte si vybrat školu. Je rok 1995. Rodiče vám radí: nauč se s počítačem, to bude budoucnost. Nebo běž na práva. A mají pravdu. Teď si představte, že je vám čtrnáct dnes. Dokážete dnes dětem dobře poradit? Mému synovi je 15, za pár dní nastoupí na střední školu, zatím je na Gymnáziu, takže má ještě s rozhodováním chvilku čas. To považuji v této špatně čitelné době jako velký benefit. Jak mu poradit? Řekl jsem si, že to sepíšu a zkusím Vojtovi napsat dopis. Já bych to v jeho letech ocenil. Nebo bych se tomu možná smál a založil do šuplíku, protože v patnácti tátu nepovažujete za toho nejchytřejšího, koho znáte :-). Každopádně bych litoval, kdybych to alespoň nezkusil. Tak tady je můj dopis, třeba vám to bude inspirací k zamyšlení, pokud jste v podobné situaci. A pod dopisem najdete, jak jsem k tomu došel - kdo chce jít trochu více do hloubky, má možnost! Milý Vojto, vím, že nesnášíš, když ti radím. Tak tohle nebude rada. Spíš ti chci napsat, co bych chtěl slyšet od svého táty, kdyby mi bylo dnes patnáct. Někde si tenhle cár papíru schovej a občas na něj zkus kouknout. Nejdřív přiznání. Když jsem si vybíral školu já, svět byl slušně předvídatelný. Vystuduješ, najdeš si práci, budeš ji dělat, časem povýšíš. Nebo budeš podnikat, ale bude to mít vlastně podobný průběh. Studium bylo něco, co se odbyde na začátku života, a pak se čtyřicet let pracuje. Tenhle model za mého života umřel a za tvého už nebude existovat vůbec. Ty se budeš učit celý život. Ne proto, že to zní hezky, ale proto, že svět se bude měnit rychleji, než stihne kterákoli škola přepsat osnovy. Takže jestli se máš na střední naučit jednu jedinou věc, ať je to tahle: naučit se učit. Poznat, jak funguje tvoje hlava, kdy ti to myslí, jak se dostat do věci, které nerozumíš. To ti zůstane, i kdyby všechno ostatní zastaralo. A já si myslím, že věci budou zastarávat sakra rychle. Druhá věc. Za mého mládí byli “ajťáci” zvláštní kasta lidí, kteří rozuměli počítačům, a zbytek světa se na ně chodil dívat. Stačilo být průměrný, nebo i podprůměrný a hlady jsi neumřel. To končí. Ajťákem se bude muset stát každý, kdo bude chtít být úspěšný, ale průměrný ajťák bude bezcenný. Ne že by každý programoval - ale každý si bude stavět vlastní nástroje, vlastní malé aplikace, vlastní postupy s AI. Kdo to bude umět, bude mít v každém oboru násobnou výhodu. Proto ti neříkám “jdi na informatiku”. Říkám ti: ať půjdeš kamkoli, tohle si vezmi s sebou. AI je nová základní dovednost, jako bylo pro mě čtení a pro moji generaci angličtina. Ale samotná ti stačit nebude. Spoj ji s něčím. S oborem, s řemeslem, s tématem, které je tvoje. Třetí věc je nepříjemná, tak ji řeknu na rovinu. Jsi chytrý. Víš to a já to vím. A právě proto tě musím varovat před pastí, do které chytří lidé padají. Chytrému člověku jde všechno rychle - a AI to ještě zrychlí. Vyplivne ti úkol, slohovku, kód, cokoli, a nikdo ti nic nedokáže (když budeš šikovný). Bude strašně lákavé použít chytrost na to, abys nemusel nic dělat. Používej AI, abys byl chytřejší, ne abys měl klid. Nech si vysvětlovat, hádej se s ní, zkoušej, jestli tě nachytá. Poznáš to sám - podle toho, jestli věci znáš, i když ti vypnou wifi. Chytrost bez práce je jen dobře zabalená lenost a svět ji pozná rychleji, než si myslíš. Čtvrtá věc tě možná překvapí, protože ji říká člověk, který celý život dělá v technologiích. Nezahazuj humanitní věci a umění. Svět se zaplavuje texty, obrázky a hudbou, které vyrobil stroj. Bude jich nekonečno a budou zadarmo. O to vzácnější bude člověk, který umí říct, co z toho má smysl. Který rozumí lidem, umí argumentovat, umí položit dobrou otázku. Umí opravdu unikátně tvořit. Dějepis, literatura, umění, filozofie - to nejsou zbytečné předměty. To je trénink přesně těch svalů, které stroje nemají. Pátá věc. Vidíš doma, že se dá žít svobodně a podnikat, takže víš, že to není pohádka z YouTube. Ale řeknu ti, co za tou svobodou doopravdy je, protože zvenku vypadá jednodušeji. Svoboda není opak práce. Svoboda je, že si můžeš vybrat, na čem, s kým a odkud pracuješ - a ta možnost volby se kupuje za jedinou měnu: za to, že něco umíš pořádně a lidi ti věří. Proto bude záležet na tvé značce - na tom, co je po tobě k nalezení, co jsi dokázal, co o tobě řeknou lidi. Nemusíš být influencer. Stačí, když po tobě zůstávají věci a když se pod ně nebojíš podepsat. A teď to, na co se možná chceš zeptat: co bych si přál já. Vyhnul bych se směrům, kde se dnes láme chleba nejvíc: řadový kodér, právník, marketing, administrativa. Radost bys mi udělal medicínou, péčí o lidi, pořádným řemeslem, nebo hlubokou znalostí IT a bezpečnosti - věcmi, které stojí na rukou, na odpovědnosti a na důvěře. To jsou moje sázky. Ale klidně škrtni celý předchozí odstavec. Protože hlavní je něco jiného a já vím, že to zní ohraně: ať tě to baví. Neříkám to proto, že to je hezké. Říkám to z čistě pragmatického důvodu. Když tě něco baví, vydržíš u toho, i když to bude těžké. A když vydržíš, budeš nadprůměrný. A přesně o tohle celé jde. Svět, do kterého vstupuješ, bude k průměrnosti nemilosrdný - průměrný text, průměrný kód i průměrný nápad vyrobí stroj za vteřinu a zadarmo. Průměrnost byla dřív bezpečná volba. Už není. Průměrnosti budoucnost nepřeje. Zápalu ano. Nadprůměrný truhlář přežije průměrného programátora. Nadprůměrná učitelka přežije průměrného právníka. Takže až budeš vyplňovat přihlášku, neptej se, který obor přežije. To neví nikdo. Ptej se, kde se naučíš pořádně myslet a kde budeš dělat skutečné věci. A když tě něco bude fakt hodně bavit, je to ta správná cesta. A kdyby ses spletl? Nevadí. V tvém světě už volba školy není rozsudek. Je to první tah, ne celá partie. Táta Tenhle Speciál není seznam bezpečných oborů. Takový seznam totiž neexistuje (vlastně naopak, existují jích spousty, ale…) a každý, kdo vám ho prodává, hádá. Je to mapa toho, co dnes skutečně víme, kde se nejchytřejší lidé planety neshodnou, a co z toho plyne pro rodiče, kteří stojí před přihláškou. Co se skutečně děje Mezinárodní organizace práce analyzovala téměř třicet tisíc pracovních úloh a došla k opatrnému závěru: většina profesí zasažených AI bude spíše transformována než odstraněna. AI je zatím dobrá v úkolech, ne v celých povoláních. Umí napsat první verzi smlouvy, ale neumí nést odpovědnost za to, když je špatně. Jenže pak je tu trochu jiný signál. Ekonomové ze Stanfordu (mimo jiné Erik Brynjolfsson, jedno z největších jmen ekonomie technologií) analyzovali mzdová data milionů amerických zaměstnanců. A našli, že mladí lidé ve věku 22 až 25 let v profesích silně vystavených AI mají zaměstnanost zhruba o 19 procent nižší, než by odpovídalo jejich vrstevníkům v méně vystavených oborech. U lidí nad třicet žádná taková mezera není. Zkušeným pracovníkům v těch samých oborech zaměstnanost dokonce roste. Mechanismus přitom nevypadá jako propouštění. Vypadá jako slabší nábor. Firmy nevyhazují juniory, ony je prostě přestávají přijímat. První analýzu udělá AI. První rešerši udělá AI. První verzi kódu napíše AI. A tady je ta otázka, kterou by si měl položit každý rodič. Ne “bude ta profese existovat v roce 2040”. Ale: bude mít moje dítě první pracovní roky, ve kterých se naučí řemeslo? Protože seniorem se člověk nestane na škole. Stane se jím tím, že několik let dělá juniorskou práci, dělá chyby a někdo zkušenější mu je opravuje. Když zmizí první příčka žebříku, nahoru se nedostane nikdo. Baví vás Zprávy z lesa? Můžete mi koupit kafe nebo si čtení předplatit 💚. 🎧 Zprávy z lesa jako podcast na Spotify nebo Applu 🎧 Konec komerční přestávky a pokračujeme dál…👇 Čtyři tábory: kam radí posílat děti lidé, kteří AI staví Kdyby existovala jasná odpověď, lidé v čele AI firem by se na ní shodli. Neshodnou se. A to je samo o sobě nejdůležitější informace tohohle Speciálu. Tábor první: jděte tam, kam AI fyzicky nemůže. Geoffrey Hinton, nositel Nobelovy ceny a “kmotr AI”, to říká bez obalu: chcete jistotu, běžte na instalatéra. Rutinní intelektuální práce je podle něj zranitelnější než kvalifikovaná manuální práce v nepředvídatelném prostředí. Zní to jako bonmot, ale má to logiku: AI zvládne napsat esej, ale nevymění vám bojler v paneláku z roku 1978, kde nic není podle normy. Tábor druhý: největší oběti budou kancelářští junioři. Dario Amodei, šéf Anthropicu (firmy, která staví AI model Claude), loni varoval, že AI může během několika let zlikvidovat velkou část nástupních kancelářských pozic a zvednout nezaměstnanost na 10 až 20 procent. Je to predikce, ne fakt. Ale všimněte si: sedí přesně na stanfordský signál. Tábor třetí: držte se matematiky a fundamentů. Demis Hassabis, šéf Google DeepMind a taky nobelista, radí studentům nevzdávat STEM, matematiku a informatiku. Ne proto, že by AI neuměla počítat, ale protože fundamenty vám umožní používat AI řádově lépe než ostatní. K tomu přidává schopnost, kterou označuje za klíčovou: naučit se učit. Tábor čtvrtý: obor je jedno, rozhoduje kombinace obor plus AI. Jensen Huang, šéf Nvidie, proslul výrok
