Mozkovna Anna Beránková

 Jméno Vladimír Beneš je již třetí generací synonymem pro špičkového neurochirurga. „Prostřední“ z jeho nositelů, který se oboru věnuje stejně jako jeho otec i syn, byl hostem narozeninového speciálu podcastu Mozkovna vysílaného během oslav pěti let INFO.CZ. Profesor Beneš vysvětluje že jakkoliv se vědecká část medicíny dá naučit, uměním je ovládnout individuální přístup k pacientovi. „Žádní dva pacienti nejsou stejní, pro jednoho je vhodné radioterapie, pro druhého operace. A tam vám ta exaktní věda nepomůže,“ vysvětluje Beneš s tím, že i ti nejlepší lékaři musí mít v sobě špetku pokory a respektu. „Není to o strachu, ale právě o respektu z toho, co děláte. Chirurg, který se nebojí, je nesmírně nebezpečný. Zároveň to musí být trochu rutina, protože jakmile je to dobrodružství, tak to v sobě má riziko, které nenese doktor, ale pacient,“ dodává Beneš. Jaký humor mají lékaři na operačním sále? Jak vypadá den neurochirurga? Poslechněte si celou epizodu. 

Na něco zapomenout – situace, kterou někdy zažil snad úplně každý. Jak vysvětluje trenérka paměti Dana Steinová, zhruba od dvaceti pěti let máme na určitou míru zapomínání právo. „Tou dobou je zhruba dokončen vývoj mozku, a pak už se jeho funkčnost bohužel začne nezadržitelně jen zhoršovat,“ říká Steinová v nové epizodě podcastu Mozkovna. „Proto je důležité začít s tréninkem paměti co nejdříve, nejlepší by bylo už v dětství. Nejen že nám to pomůže ve škole, ale jak se s věkem paměť zhoršuje, budeme mít tu výhodu, že to od počátku budeme umět kompenzovat,“ dodává.

Narození dítěte je radostnou událostí, nicméně přináší s sebou i mnoho situací náročných na psychiku matky. Psychiatr Antonín Šebela specializující se na perinatální duševní zdraví, tedy duševní zdraví matky od počátku těhotenství do jednoho roku věku dítěte, v nové epizodě podcastu Mozkovna vysvětluje, jak těmto situacím čelit. „Je problematické a stresující chtít po sobě hned po porodu být stoprocentní matkou. Obzvlášť když má žena za sebou komplikovaný porod, nebo se k ní v porodnici nechovali hezky. Já vždy říkám, že má před sebou šedesát let, co bude matkou, takže má i spoustu času, během kterého jí ta mateřská láska naskočí,“ říká Šebela.

Anorexie, bulimie nebo psychogenní přejídání – takzvané poruchy příjmu potravy mohou mít zničující dopady nejen na toho, kdo jimi trpí, ale i na jeho okolí. Podle psychiatričky Hany Papežové specializující se na léčbu poruch příjmu potravy hrozí propuknutí některé z forem onemocnění v každém věku a proto i prevenci bychom se měli věnovat i u dětí. „Prevence je zásadní částí naší práce. Snažíme se snížit rizikové faktory už u předškolních dětí a vštípit jim zdravé návyky. Co vás zachrání od poruch příjmů potravy je slušné sebevědomí a slušný způsob zvládání negativních emocí, plus dobré vztahy v rodině i s ostatními lidmi kolem vás,“ vysvětluje Papežová.

Známé pořekadlo říká, že jaký pán, takový pes. Podle veterinárního psychologa Alexandra Skácela v případě chování našich čtyřnohých mazlíčků není toto rčení ve skutečnosti daleko od pravdy. „Tak z osmdesáti až osmdesáti pěti procent skutečně platí, že za chováním psa stojí vzorce chování jeho majitele. Jaké štěně si vychováme, takového pak máme po zbytek života psa,“ říká Skácel v nové epizodě podcastu Mozkovna. Mozek psa a člověka se sice v mnoha ohledech liší, ale podle Skácela mají i něco společného. „Pes nemá druhou signální soustavu jako my lidé, nemůže tedy vymýšlet nějaké asociace nebo něco plánovat. Lidské a psí podvědomí také není stejné, ale je podobné. V obou případech tam jsou emoce a reflexy a ty má pes skutečně velmi podobné jako my,“ vysvětluje Skácel.

Sluch – jeden z pěti smyslů, který nám pomáhá nejen orientovat se v prostoru, ale hlavně má pro člověka nenahraditelnou funkci pro vnímání řeči a komunikaci jako takovou. Jak vysvětluje neurofyziolog profesor Josef Syka, slyšet začíná plod již v posledním trimestru těhotenství a s postupujícím věkem se nám sluch zhoršuje. „Je zajímavé, že zatímco u dětí víme, díky jakým genům se rodí neslyšící, proč už od třiceti let postupně ztrácíme sluch nevíme. Patrně se na tom bude podílet více genů, stále to intenzivně zkoumáme,“ vysvětluje Syka v nové epizodě podcastu Mozkovna.