Přes plot Přes plot

Terezu Matonohovou možná znáte z úspěšné benefice Vyšito pro Ukrajinu. Možná ji sledujete na sociálních sítích. Jen na LinkedInu, kde označuje své příspěvky hashtagem #HeadhunTerka, má přes deset tisíc lidí sledujících. A nebo taky bydlíte jako Tereza na pražské Waltrovce. V podcastu se s námi Tereza podělí, jak využívá svých dovedností oslovovat lidi - osobně i prostřednictvím sociálních lidí pro dobročinné a sousedské projekty. "Jsem dobrým příkladem toho, jak obyčejná holka může dát dohromady velkou a dobrou věc, jedna z mnoha, co páchají dobro," říká Tereza. "Nejhorší totiž je, když si člověk řekne, že sám nezmůže a nemůže nic. A přitom často stačí sebrat odvahu a přijít za těmi, kdo rozhodují, s nápadem. Proto mým životním mottem jsou ty malé krůčky - to co zmůžu já pro ostatní." S Terezou si povídáme o aktivitách, které podporují sousedské vztahy na Waltrovce, pomáhají integrovat lidi z Ukrajiny nebo přispívají na obranu Ukrajinců. Nechte se inspirovat její energií, odvahou a nápady i vy! Příjemný poslech!

Kunratice jsou pestré, shodují se Jana Maršálková a Eliška Vísková ze spolku Kunratice žijou. Pestrost s sebou nese i řadu výzev, třeba i tu jak skloubit představy starousedlíků s nápady na změny nových sousedů. Spolek, který vznikl před pěti lety právě díky energii nových obyvatel, se (potenciální) bariéry snaží bourat otevřenou komunikací a pořádáním sousedských aktivit. A že se jim to daří dokazuje i pochvala starousedlíků za to, jak a jaké akce pořádají. "Všechno začalo - třeba i náhodným - setkáváním rodičů, mluvili jsme spolu o tom, co nám chybí, co bychom přivítali. A zjistili jsme, že pokud se spojíme, společně dokážeme víc," říká Eliška. Dnes má spolek 15 aktivních členů a jistotu, že desítky sousedů dorazí na brigádu nebo třeba na událost jako je Zažít Kunratice jinak. Nebojí se ani těžkých témat a dokáží se spojit i proti věcem, které ve svém okolí nechtějí. Jana a Eliška si zároveň uvědomují, že ne každá obec má taková štěstí jako Kunratice, kde je vysoká ochota lidí podílet se na společných akcích. A vám doporučují, abyste se nebáli oslovit lidi ve svém okolí a také se pustili do realizace společných aktivit. Přejeme inspirativní poslech. 

Rodinná komunitní centra často vznikají díky aktivním rodičům, kterým v okolí chybí služby, jež by sami rádi využili. Nejinak to bylo u plzeňského Uzlíku. Co je jiné, je přístup k vedení organizace. “Mezi ostatními rodinnými centry jsme občas za ty divné, protože máme k vedení organizace jiný přístup,“ smějí se zakladatelky Uzlíku Lenka Trunečková a Jana Lenk. „Od počátku jsme věděly, že rodinné centrum chceme provozovat za podmínky, že se uživí. Bez grantů a dotací. Prostě bychom nechtěly zažít okamžik, kdy musíte rušit službu, protože jste na ni nedostali dotaci.“ Nechte se inspirovat Uzlíkem i vy. Ženy, které před lety hledaly prostor, kde se mohou potkávat s dalšími rodiči bez příliš úzkých pravidel typu „vyhrazeno pro kojící“ nebo „vstup pouze pro šátkující“ vytvořily populární organizaci. Služby a kurzy Uzlíku jsou rychle rozebrány. Velký zájem je i o nový projekt jedlou zahradu, podpořenou z programu Dokážeme víc. Příjemný poslech!

Přinášíme vám záznam debaty z českobudějovického sídliště Máj, kam jsme si spolu s organizací Budějovice 2028 pozvali tři inspirativní řečníky. O své zkušenosti s proměnou nepotřebných výměníků tepla v komunitní centra na košických sídlištích se podělila Beáta Andrejková. V Praze na sídlišti Černý Most před lety začalo fungovat komunitní centrum Plechárna - o počátcích, které byly inspirativní i v západní Evropě, stejně jako o vyhoření a důvodech, proč Plechárnu opustila, mluvila Monika Hillebrandová. Třetí host Jiří Ptáček představil projekt budoucí - na sousedním českobudějovickém sídlišti Šumava v létě 2023 vyroste tzv. Hotspot přežití. 
Debata navazovala na neveřejné a tedy nezaznamenané setkání místních, kteří se zamýšleli nad tím, co na sídlišti zlepšit. Více informací o akci i odkazy na zmiňované projekty najdete na webu Silnější hybatelé. 

Přinášíme vám záznam debaty se třemi inspirativními hosty. Yvonna Gaillyová sdílela příběh vzniku ekologické vesnice Hostětín v Bílých Karpatech, Jasna Flamiková mluvila o proměně brněnského vnitrobloku a Pavel Klvač se s účastníky podělil o zkušenosti, jak se dá z bažiny udělat místo pro obecní setkávání. Inspirativní poslech i vám. Debata se uskutečnila v Moravské Nové Vsi, kterou se v roce 2021 prohnalo tornádo. Navazovala na neveřejné a tedy nezaznamenané setkání místních, kteří se zamýšleli nad tím, co v městyse zlepšit. 

Sahalo sem moře. Kdysi. Od roku 2016 jsou vlny zpátky! Teda Vlna aneb komunitní centrum v pražských Ďáblicích. Založila ji se svým týmem na popud tehdejšího starosty Míša Ničová. Pochází z jižní Moravy, vystudovala dramatickou výchovu na DAMU a je to komunitní živel. Dnes ředitelka Vlny, která byla ale tenkrát v Ďáblicích ta nová. "Byla jsem ďáblický amatér, dokázala jsem zabloudit i cestou do lékárny," směje se Míša. Jak dlouho trvá, než si získáte důvěru sousedů nebo propojíte starousedlíky se soudy z nové výstavby? Za jak dlouho se naučíte provozovat komunitní kavárnu? A jak na proměnu mateřského centra v místo, které dokáže zaujmout všechny věkové skupiny? Tipli byste si, že první krok, jak přilákat ty mladší, je mít opravdu dobrou wifinu? Zkušenosti ředitelky Komunitního centra Vlny Ďáblice jsme zhustili do této půlhodiny.