Houpačky Český rozhlas

„Na mateřství má každý názor, jak matky samotné, tak jejich okolí. Ukazuje se, že se mámy navzájem hodně soudí, v našem průzkumu se k tomu přiznalo víc než 90 % žen. Nejvíc odsuzují hrubé chování k dětem nebo zanedbávání,“ říká Laureen Höllge, která přišla do Houpaček představit výsledky průzkumu o mateřství.

„Každá hra, která v Česku vychází, má své věkové doporučení, odkdy je vhodná. Některé hry existují s omezením tři plus a některé šest plus a na první pohled od sebe nejdou rozeznat. Věkový rating je první věc, na kterou bych se podíval, kdyby za mnou přišlo moje dítě s tím, že si chce hru stáhnout a začít hrát,“ říká v Houpačkách Jaromír Möwald, moderátor herního podcastu Quest.

„Jestli si dobře pamatuju, tak první odpověď na to, jestli chtějí kluci ke mě domů do péče, zněla ne. Byli ze všeho hodně vystrašení,“ vzpomíná Karolína Vránková. Jedenáctým rokem má v pěstounské péči bratry Dana a Samuela. „Pak ale byli u mě doma a hrozně moc se jim líbila moje kuchyň, to myslím hodně rozhodlo.“

„Kampaň nevyřeší vyhořelost zdravotníků, ale může zkusit něco malinko přenastavit. Jsou to často drobnosti. Lékařka si třeba nedovede představit, že u dítěte rodič může v nemocnici spát. Ale co když dáme vedle rozkládací křeslo? Že se nevejde? Co když tuhle skříň trochu posuneme? Jde o malé krůčky,“ říká Petra Sovová o kampani Být spolu je normální.

„Když se u dětí objeví psychické problémy, ztrácí kontakt se skupinami, ve kterých doteď fungovaly. Vedoucí kroužků si je netroufnout vzít na tábor, děti jsou vyloučené a hrozně jim chybí společnost, se kterou by mohly sdílet svůj běžný život,“ říká psycholožka Anežka Čížková, jedna ze zakladatelek projektu Terapie venku. „My v tomhle těžkém životním období jejich skupinu suplujeme a pomáháme jim se vrátit zpátky do života.“

„Po každém nevydařeném pokusu jsem to chtěla vzdát. Říkala jsem si, že už tohle nechci nikdy zažít. Ale nezastavila jsem se. Došlo to do stavu, kdy jsem nebyla použitelná ani v těle, ani v mysli. Málem jsem umřela, protože jsem neposlouchala svůj vnitřní hlas,“ říká Martina Hynková Vrbová. Snahou počít vlastní dítě strávila šest let. Když to vzdala a adoptovala dceru, otěhotněla dvakrát.