Frontman.cz

Frontman.cz

Podcast magazínu pro aktivní muzikanty Frontman.cz

  1. Václav Švestka – Bavím se s kapelami o tom, co pro ně písnička znamená | V producentské dílně

    4 days ago

    Václav Švestka – Bavím se s kapelami o tom, co pro ně písnička znamená | V producentské dílně

    V desátém díle Producentské dílny pokračuji v sérii rozhovorů s mladými hudebními producenty. Tentokrát přijal pozvání Václav Švestka, čerstvý absolvent Ježkovy konzervatoře v oboru bicí nástroje. Zdá se, že o kvalitní bubeníky je v Praze stále nouze. Václav totiž pravidelně hraje hned v sedmi kapelách, což samo o sobě vypovídá o jeho muzikantských kvalitách i pracovním nasazení. Tentokrát jsme se ale nebavili o hraní na bicí soupravu, nýbrž o jeho producentské práci a o tom, jak přemýšlí nad vznikem nahrávek. S Václavem jsme se poznali v pražském studiu Andel Sound během kurzů pokročilého mixu a masteringu. Právě tam mě zaujal svými znalostmi i schopností velmi srozumitelně vysvětlovat specifika nahrávání bicích nástrojů. Jeho přístup vždy kombinuje technickou preciznost s kreativním hledáním zvuku, který nejlépe podpoří samotnou skladbu. V rozhovoru jsme si proto pustili ukázky z jeho producentské spolupráce s kapelou Kruh 19 a věnovali jsme se také jeho podílu na vzniku posledního alba kapely něco něco. Kontext písně určuje nahrávací techniku Jednou z vlastností, která je pro mě na Václavovi jako producentovi nejzajímavější, je schopnost převést atmosféru a význam skladby do konkrétních produkčních rozhodnutí. A teď nemyslím jen výběr mikrofonů nebo efektů, ale celkovou filozofii práce s kapelou. Ještě předtím, než začne řešit technickou stránku nahrávání, snaží se co nejlépe pochopit, co skladba pro její autory znamená. Právě z těchto rozhovorů pak vychází při hledání správného zvuku. Václav se netají tím, že má rád netradiční a experimentální zvuky. Zároveň ale zdůrazňuje, že originalita by nikdy neměla být samoúčelná. „Ne všechno, co nahrajete, musíte v té písničce použít," říká během rozhovoru. I to je podle něj součást producentské práce, umět rozpoznat, kdy je lepší upozadit svoje ego. Řeč přišla také na sociální sítě. Mluvili jsme o tom, jaký k nim má vztah, proč je využívá jako zdroj inspirace a jakým způsobem sleduje práci zahraničních producentů. Zmínil několik osobností, jejichž přístup ke zvuku i práci ve studiu je mu blízký a které ho dlouhodobě inspirují. Jak vznikala majonéza Významnou část rozhovoru jsme věnovali také albu majonéza kapely něco něco. Každého, kdo tuto nahrávku slyšel, pravděpodobně zaujal výrazný a velmi charakteristický zvuk bicích, za nimiž seděl právě Václav Švestka. Zajímalo mě proto, do jaké míry se podílel na albu nejen jako bubeník, ale také jako producent. Povídali jsme si o tom, jak vznikala finální podoba bicích stop, jak probíhala komunikace s ostatními členy kapely i jaké produkční zásahy byly pro výsledný zvuk alba nejdůležitější. Z alba jsme si pustili moji oblíbenou skladbu záporná postava, na které je dobře slyšet, jak tenhle specifický zvuk bubnů dokonale doplňuje celkovou atmosférou nahrávky. Dostali jsme se také ke spolupráci s písničkářským duem Kruh 19. Václav popisoval jejich první setkání i to, jak přistupoval k produkci jednotlivých skladeb na EP Noční tramvaj 93. Zajímavé bylo sledovat, jak se jeho producentský přístup mění podle charakteru písně a jak důležitou roli pro něj hraje vzájemná důvěra mezi producentem a kapelou. V závěrečné části rozhovoru jsme zabrousili i do techničtějších témat. Mluvili jsme o samplování bicích, o pluginech, které Václav nejčastěji používá. Výsledkem je rozhovor, který může být skvělou inspirací začínajícím producentům.

    55 min
  2. Michael Schnaubert – Proces je víc než výsledek | V producentské dílně

    18 May

    Michael Schnaubert – Proces je víc než výsledek | V producentské dílně

    Po několika epizodách podcastu V producentské dílně, ve kterých jsem zpovídal etablovaná jména české hudební produkce, jsem se rozhodl dát prostor také mladší generaci a veřejnosti možná zatím méně známým producentům. První vlaštovkou byl minulý díl s Honzou Balcárkem a devátá epizoda na tuto myšlenku navazuje rozhovorem s hudebním producentem Michaelem Schnaubertem. Michael pochází stejně jako já z Brna, takže jsme se mohli potkat přímo v prostorách mého nahrávacího studia. Nenechte se ale zmást, Michael Schnaubert rozhodně není žádný začátečník. Má za sebou celou řadu zajímavých spoluprací, ať už s kapelou Ruworried, písničkářem Zapomělsem, zpěvačkou Marjari nebo se svojí vlastní kapelou prazdniny. Právě skladbu Spine od Marjari si můžete v nové epizodě poslechnout a dozvědět se podrobnosti o tom, jak písnička vznikala. Umělá inteligence Ze sociálních sítí, kde Michael aktivně působí, jsem věděl, že velkým tématem je pro něj umělá inteligence. Proto jsme ji v rozhovoru nemohli vynechat. Bavili jsme se o tom, jak se proměňovala role člověka v hudbě od pravěku až po současnost, o masivním nástupu AI v různých odvětvích i o tom, jakou roli dnes hraje v hudební produkci. Michael se na celou problematiku snaží dívat spíš pozitivně. Věří, že právě sterilita a generičnost obsahu vytvářeného umělou inteligencí mohou otevřít ještě větší prostor pro lidskou originalitu a autenticitu. Zatímco AI dokáže perfektně napodobovat průměr, člověk má možnost hledat vlastní jazyk, vlastní emoce a vlastní způsob vyjádření. V jednom ze svých instagramových videí Michael říká, že podobně jako fotografie kdysi osvobodila malířství od realismu a dala tak vzniknout impresionismu, může dnes AI osvobodit hudbu od posedlosti dokonalostí. Bedroom producent Michael je typickým příkladem takzvaného bedroom producenta. Hudbu rád nahrává doma v ložnici, míchá převážně „in the box", ale zároveň sbírá fyzický gear, syntezátory nebo vinyly. Vzniká tak zajímavý kontrast digitální generace, která zároveň hledá fyzický kontakt se zvukem a nástroji. Zatímco pro velký zvuk bicích si rád zajede do profesionálního studia, zpěvy, kytary nebo syntezátory často nahrává právě v bezpečném a intimním prostředí domácího studia. Výhodu v tom vidí hlavně pro samotné interprety: nejsou pod tlakem velkého studia a mají možnost mnohem přirozenější, rychlé a intuitivní komunikace s producentem. V době, kdy může hudbu vytvářet prakticky kdokoliv a kdy jsme zahlceni nekonečným množstvím obsahu, je možná důležitější než kdy dřív přemýšlet nad tím, co dělá hudbu skutečně lidskou. A právě o tom je celý tenhle rozhovor.

    55 min
  3. Honza Balcárek – Jdu si za tím, co se mi líbí, a zůstávám sám sebou | V producentské dílně

    13 Apr

    Honza Balcárek – Jdu si za tím, co se mi líbí, a zůstávám sám sebou | V producentské dílně

    Osmou epizodu podcastu „V producentské dílně" jsme natáčeli v prostorech olomouckého Divadla na cucky. V centru historické Olomouce jsem si dal sraz s Honzou Balcárkem – producentem nové generace, který si během pár let vybudoval vlastní zvuk i silnou pozici na české popové scéně. Povídali jsme si o cestě od YouTube tutoriálů až po zahraniční studia, o hledání vlastního rukopisu i o tom, jak do hudební produkce vstupují nové technologie včetně umělé inteligence. Cesta z Nového Jičína až do Real World Studios Honza Balcárek, alias Johny Rainbow, je mladý a úspěšný hudební producent, jehož životní příběh by klidně mohl být námětem na netflixový biografický film. Příběh kluka z malého českého města, který se během několika let vypracoval mezi producenty spolupracující s předními českými popovými interprety a dostal se s nimi i do zahraničních studií. Honza na mě nedělal dojem „velkého slavného producenta". Zachoval si přirozenou skromnost a pokoru, ale zároveň dokáže velmi přesně pojmenovat svoje silné stránky, které mu otevřely cestu k české hudební špičce. Producent nové generace Honza je zástupcem generace, která vyrostla na YouTube tutoriálech. Bavili jsme se o tom, koho sledoval, od koho se naučil nejvíc a jak se vyznat v nepřeberném množství dostupného obsahu. Probrali jsme jeho začátky i první spolupráce. Zajímavé je, že měl už od začátku poměrně jasno, kudy se chce vydat. Nechtěl být technikem nebo „nájemným" zvukařem, ale producentem s vlastním názorem a vlastním zvukem, který dokáže do projektů vstupovat kreativně. Dostali jsme se také k tomu, co já vnímám jako jeho „signature sound", a jak vlastně vzniká. Umělá inteligence – nástroj, nebo hrozba? Velkým tématem byly samozřejmě technologie. Řešili jsme rozdíly mezi prací a vybavením studií v Česku a v Anglii, otevřeli jsme věčný souboj hardwaru a pluginů a mluvili jsme i o tom, jak se Honza dívá na nástup AI v hudební produkci a jaký podle něj bude mít vliv na jeho profesi. Při editaci téhle epizody jsem měl pocit, že naše povídání plynulo naprosto přirozeně, bez zbytečných póz. Bylo v něm cítit nadšení pro hudbu i respekt k řemeslu a kapelám, se kterými spolupracuje. Pokud vás zajímá, kam se dnes posouvá hudební produkce a jak o ní přemýšlí mladá generace producentů, tenhle díl by vám neměl uniknout. Tento podcast mohl vzniknout také díky finanční podpoře OSA, děkujeme.

    49 min
  4. 25/11/2025

    Frontman Live | Hudba a duševní krize: jak tvořit a nezbláznit se

    Hudba je zdrojem radosti i tlaku. Na panelové diskuzi Hudba a duševní krize: jak tvořit a nezbláznit se jsme společně mluvili o tom, jak zvládat vyčerpání, úzkost nebo tvůrčí bloky a přitom neztratit motivaci, rovnováhu a radost z tvorby. Cílem bylo nabídnout otevřený prostor pro sdílení zkušeností i praktických tipů – s respektem k tomu, že krize je často přirozenou součástí cesty. Terezie Kovalová, Jakub König a Sebastian Jacques sdíleli své silné osobní příběhy, které ukazují různé tváře zranitelnosti i odolnosti: kdy „už to dál nešlo", co je tehdy podrželo a jak dnes poznávají signály přetížení. Mluvili o vztahu k publiku i k vlastnímu tělu, o návratech na pódium, o trémě, panických atakách i o chvílích, kdy hudba doslova léčí. Zaznělo, že udržitelné tvoření znamená pečovat o sebe i o vztahy, umět říkat „ne" a vracet se k důvodu, proč hudbu děláme.  Psychiatr a terapeut Jan Audrlický do debaty vnesl rámec principů zotavování (CHIME) a posttraumatického růstu: naděje, identita, smysl, posílení a propojení s lidmi, kteří nás drží. Nabídl konkrétní postupy pro práci s úzkostí a tělem (dech, uzemnění, „bezpečné místo", návratové rituály po koncertě) i přístup k „vnitřnímu kritikovi" jako k energii, se kterou lze vést dialog a proměnit ji ve spojence. Téma změněných stavů vědomí jsme uchopili bezpečně a prakticky – hudba sama může být léčivou branou do flow, pokud ji umíme integrovat zpět do každodennosti. Z panelu si odnášíme i jednoduché, každodenní opory: malá psychohygiena namísto velkých plánů, „síť podpory" (blízcí, kapela, komunita, případně terapeut), rituály, které uzemňují před a po hraní, a vědomé připomínání momentů, které se povedly. Podstatná zpráva pro každého muzikanta i hudebnici: nikdo v tom není sám – a existují cesty, jak tvořit laskavěji k sobě. Děkujeme všem panelistům za mimořádnou otevřenost a odvahu – a také publiku za bezpečný prostor, který jste společně vytvořili. Osobně děkuju i své spolumoderátorce Anně Marii Schorm za podporu, cenné připomínky a zápal pro věc. Pokud jste nemohli dorazit, můžete se podívat na celý záznam. Velké díky patří Jakubu Novému a SAI za finanční podporu a Kytary.cz, jmenovitě zejména Daně Konrádové za podporu a produkční zázemí a Mártymu Novotnému a Jimmymu Pudovi za videozáznam.

    2h 4m
  5. Jiří Konvalinka (Mutanti hledaj východisko)  | Na kafe s Davidem Pomahačem

    27/10/2025

    Jiří Konvalinka (Mutanti hledaj východisko) | Na kafe s Davidem Pomahačem

    Mutanti stále hledají východisko a svolávají radu starších. Na novém albu kapely nesoucí právě název Rada starších zase o něco hlouběji pronikneme do jejich pestrého světa a zjistíme, že se mění nejen svět kolem nás, ale měníme se i my samotní. V symbolické radě najdete např. Kata z Prago Union, Sifona z WWW Neurobeat nebo Tata Bojs. S Jiřím Konvalinkou se také podíváme na to, na jak ostré hraně se Mutanti pohybují. Rozhovor o komfortních zónách. V nových písních se Mutanti soustředí na témata stárnutí a pocit, že svět už není „jejich", a tak hledají způsob, jak se v něm orientovat. Řekl bych ovšem, že jde spíš o uvědomování si své dospělosti a přijetí faktu, že život má své fáze, kterým se nelze vyhnout. A to vše ukazuje jen jedno – Mutanti vyspěli jak hudebně, tak lidsky, a Rada starších je proto doposud jejich nejsilnější album. Mutanti hledaj východisko jsou rapový kabaret na hraně apokalypsy: Jan Vejražka se v textech vtěluje do postav, které byste raději nepotkali, a Jiří Konvalinka jim staví syrové beaty, kde se disco, rap i elektro lámou do bizarních příběhů. Od vánočního vtípku dvou spolužáků z DAMU (2010) se projekt proměnil v jedinečný fenomén české scény, který paroduje macho rap, zároveň se od něj ostře odlišuje a nabízí temně zábavnou alternativu. Na kontě mají čtyři alba (Můj bůh září do mých temnot – černoch, 2015; PLSCVTGTUAUVGTU, 2016; Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele, 2020; Puma, 2023), chválu kritiků i pověst kapely, která „chrlí kaskády slov a rytmů" a „nepřipomíná nic, co se na české scéně právě odehrává". Kromě Mutantů se Jan po odchodu z pozice uměleckého šéfa v divadle Lampion v Kladně aktuálně věnuje rodině, učení na waldorfské škole a produkci v kulturním domě v Kralupech nad Vltavou. Jirka skládá hudbu pro divadlo, film a tanec (mj. Národní divadlo, projekt Planeta B).

    54 min
  6. Milan Cimfe – Neexistuje špatný zvuk, jen vhodné a nevhodné kombinace | V producentské dílně

    20/10/2025

    Milan Cimfe – Neexistuje špatný zvuk, jen vhodné a nevhodné kombinace | V producentské dílně

    Sedmá epizoda podcastu „V producentské dílně" vznikla na velmi netradičním místě. Milan Cimfe mě pozval do své obytné dodávky, která je vybavená vším potřebným pro natáčení podcastu. A musím říct, že když jsem pak slyšel výsledný zvuk, okamžitě mi došlo, že tenhle člověk prostě umí vykouzlit perfektní zvuk kdykoli, kdekoli a s jakýmkoli vybavením. No a když má po ruce technologie svého domácího studia Sono Records, tak se dějou věci. Na seznamu kapel, se kterými Milan spolupracoval, najdete spoustu velkých jmen: Kabát, Čechomor, Divokej Bill, Lucie, Pražský výběr, Iva Bittová, Lenka Dusilová, David Koller nebo Clarinet Factory. A to je jen velmi zkrácený výčet. Milan stál u zrodu nahrávek, které se staly součástí české hudební historie a které mnozí z nás poslouchají už desítky let. Zároveň ale rozhodně nežije z minulých úspěchů. Kromě své zvukařské a producentské práce je aktivním muzikantem, rád cestuje a pravidelně se věnuje živému zvučení, v těchto dnech s kapelou Pražský výběr. Neustále hledá nové výzvy, učí se nové věci a, jak sám v podcastu zmiňuje, i po pětatřiceti letech v oboru má pocit, že je teprve na začátku svého průzkumu světa zvuku. „Produkovali jsme v době, kdy se slovo producent v ČR ještě nepoužívalo," říká Milan Cimfe. Milan Cimfe nemohl mezi hosty Producentské dílny chybět, byl to totiž on a jeho kolega Pavel Karlík, kteří stáli u samotných počátků hudební produkce u nás. A tím jsme celý rozhovor zahájili. Bavili jsme se o jeho zvukařských i producentských začátcích, o tom, jak náročné bylo natáčení na pás bez vymožeností a berliček dnešního digitálního záznamu a editace. Milan mi vysvětlil, co jsou takzvané Radiohead moments a jak důležité je mít řemeslo dokonale zvládnuté, aby technické překážky nebrzdily kreativitu při práci s kapelou. Mluvili jsme o tom, jestli je jako producent přísný, a dostali jsme se i ke konkrétní spolupráci s kapelou Trautenberk. Jeden den Zdeněk Liška a druhý den Kabáti Milanův žánrový záběr je obrovský a ta pestrost je jedna z věcí, kterou má na svojí práci nejraději. Milan v rozhovoru vyzdvihl také práci svého kolegy Pavla Karlíka, který má zásluhu na mimořádné technické kvalitě studia Sono a na tom, že se z něj stalo jedno z nejlépe vybavených nahrávacích míst ve střední Evropě. Právě díky jeho preciznosti, zkušenostem a neustálé snaze posouvat hranice zvuku dokáže Sono držet krok se světovou špičkou. Ptal jsem se Milana, jak pracuje při nahrávání se zvukem elektrických kytar. V závěru jsme se bavili o tom, co by poradil mladým lidem, kteří se chtějí živit zvukem nebo hudební produkcí. Když jsem editoval tuhle epizodu, uvědomil jsem si, že vlastně není co vystřihnout. Každá minuta našeho povídání měla svůj smysl, každá Milanova odpověď v sobě nesla obrovský kus zkušenosti, nadhledu a humoru. Bylo by mi líto cokoli zkracovat, i proto je sedmá epizoda o něco delší než ty předchozí. Rozhovor s Milanem plynul naprosto přirozeně, jako bych se bavil se starým známým. Měl jsem pocit, že bych s ním mohl mluvit ještě hodiny o zvuku, hudbě, o řemesle i o životě kolem studia. A právě proto vás chci pozvat k poslechu celé epizody. Udělejte si chvíli klidu, pusťte si ji v autě, při cestě do práce nebo jen tak doma na sluchátka. Věřím, že vás rozhovor s Milanem vtáhne stejně jako mě a že si z něj odnesete nejen zajímavosti o světě nahrávání, ale i třeba kus inspirace k vlastní tvorbě.

    57 min

About

Podcast magazínu pro aktivní muzikanty Frontman.cz

You Might Also Like