Kecy a politika

Bohumil Pečinka, Petros Michopulos

Kecy a politika je podcast komentátora Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose, muže, který se čtvrtstoletí zabývá marketingem a politikou. Současná politika pohledem dvou rozdílných osobností, kteří se nebojí říct své názory. Nekorektní podcast, v němž se věci zasazují do kontextu a přísně se tu oddělují prázdné kecy od skutečné politiky.

  1. 27 ABR

    Kecy a politika 263: Jan Grolich - Iluzionista z Brna

    KDU-ČSL má nového předsedu Jana Grolicha, který ve svém úvodním projevu několikrát mluvil o potřebě "tlusté černé čáry" za minulostí. Předpokladem má být nová symbolika (žlutá a černá) a název Noví lidovci. Jeho zvolení na sjezdu v Ostravě připomínalo spíš korunovaci, kdy moc ve straně získal z rukou svých předchůdců. Ti mu navolili jak vedení podle jeho chuti, tak změnili stanovy, jak Grolich chtěl. Teď už zbývá jenom jediné - aby Grolich tzv. doručil, tedy vyhrabal svou stranu z tří až čtyř procent voličské podpory, na níž se nachází. První dojem: Grolich zatím nepřichází s novým programem, není ideologicky příliš ukotvený a chce vymlčet hodnotové konflikty, které v každé straně logicky vznikají. V první fázi chce oslovit voliče STAN a ODS, v další pak venkovské voliče hnutí ANO. Jeho vystupování na sjezdu bylo takřka bezchybné, přestože chvílemi svým školeným hlasem a přednesem připomínal iluzionistu, který každou chvíli k překvapení lidí v sále vytáhne z klobouku králíka. Celkově to jde hodnotit spíš jako vítězství formy nad obsahem, který nutně musí přijít, jinak celé snažení modernizovat tuto tradiční stranu nemá smysl. To Martin Kuba svou novou formaci Naše Česko přímo zakládá na centralistickém principu, takže krajský předseda se nevolí, ale jmenuje a odvolává ho předsednictvo. A předsednictvo je Kuba a jeho nejbližší. Vyvolává to znepokojivé otázky: Mají budoucnost strany autoritářského střihu? A směřujeme kvůli tomu k hybridní demokracii?

    50 min
  2. 20 ABR

    Kecy a politika 262: České budování orbánismu

    Rakouský novinář Martin Leidenfrost ve svém článku popisoval neuvěřitelnou atmosféru při vyhlašování výsledků voleb v celé Budapešti. Podle něj to ani vzdáleně nepřipomínalo reakci na volební výsledek. Podle něj se takhle v Evropě ve 20. století slavila jen jedna věc – osvobození. Je to tak. Maďaři dnes zažívají něco jako Češi v květnu 1945 nebo my a Němci koncem roku 1989. Není to pouhá výměna vlády. Je to prostě osvobození od režimu, který většina společnosti nesnášela. Jinou otázkou je, jak daleko v jeho demontáži dojde vítěz voleb Péter Magyar. Paradoxem je, že v Česku zažíváme reverzní proces, kdy postupně začínáme s budováním režimu, na jehož troskách ještě před pár dny tančila většina Budapešti. Stručně řečeno, orbánismus je systém, kde stát, jeho fondy a nadace mají kontrolu nad významnou částí ekonomiky. Podle odhadů mezinárodních institucí je až 20 procent ekonomiky tak či onak spjato s vládnoucí stranou Fidesz. Tenhle etatistický přístup k ekonomice a klientelismus s tím spojený byly přesně to, co podrazilo Orbánovi nohy. Výsledky maďarské ekonomiky v posledních deseti letech a reálné ukazatele (HDP na hlavu, spotřeba na obyvatele) ve srovnání s okolními státy nebyly příznivé. Jasně se ukázalo, kam vede tzv. národní konzervatismus v praxi. Připomíná to starou levici, která politickou spásu viděla v zestátňování. Vůbec to nemá nic společného s liberálně-konzervativní pravicí, jak se v Česku ustavila v 90. letech. I proto je orbánismus obtížně přenositelný do českých poměrů. Druhým pilířem orbánismu jsou však pokusy omezovat nezávislé instituce. Tady se česká vláda činí opravdu čile a jako první objekt si vybrala Českou televizi. Jak tento boj dopadne?

    55 min
  3. 13 ABR

    Kecy a politika 261: Konec orbánismu v Maďarsku?

    Změna režimu, nebo jen výměna kulis? To je otázka, která doprovází výsledky voleb v Maďarsku. Zvítězil v nich kritik dosavadního premiéra Orbána, který ovšem z tohoto systému vzešel. Poptávka po antiorbánovi však byla v Maďarsku tak silná, že voliči levice, středu a zčásti i politické pravice akceptovali, že bourat orbánovský systém korupce a ekonomické regulace chce člověk, který byl donedávna členem vládní strany Fidesz. To však není hlavní důvod, proč vítězná volební strana Tisza (53 procent) tak drtivě porazila Fidesz (38 procent). Hlavní příčinou je, že Maďarsko přestalo fungovat ekonomicky a Orbánův stát blahobytu se dostal do slepé uličky. Pár údajů. Sousední Rumunsko mělo v roce 1995 o 30 procent nižší příjem na obyvatele než Maďarsko, ale v roce 2024 je přeskočilo. Vzhledem k tradičnímu despektu Maďarů vůči Rumunům je to tvrdý políček. V osobní spotřebě na hlavu je Maďarsko v EU dokonce poslední se 72 procenty průměru EU. Rumunsko je přitom na 88 procentech. Při vstupu do EU v roce 2004 byl hrubý domácí produkt v Maďarsku na hlavu 65 procent průměru EU, v Česku 72 procent. Dnes je rozdíl mezi oběma zeměmi 15 procentních bodů. A to nejhorší: státní dluh Maďarska osciluje někde mezi 72–82 procenty HDP, což je téměř dvojnásobek než v Česku. Příčinou kromě všeobecné korupce je především přeregulovaná maďarská ekonomika, privilegované podnikání se státní podporou pro určité vrstvy a neuvěřitelně štědrá prorodinná politika, což kontrastuje s tragickým stavem maďarského zdravotnictví. Premiér Orbán tyhle defekty systému dlouho skrýval útoky na Brusel, zvýrazňováním své suverenity rozhodování a kulturními válkami. Ekonomika však nakonec rozhodla. Nemůže se stát, že éra Pétera Magyara bude jen klopýtáním od orbánismu k orbánismu? A co z toho vyplývá pro českou politiku?

    54 min
  4. 9 ABR

    SPECIÁL Benjamin Činčila: AVATAŘI porodnost nezachrání

    „Jako společnost budeme muset všichni více pracovat,“ prohlásil německý ministr financí za sociální demokracii. Narážel tím nejen na dlouhodobou stagnaci Německa, ale především na množství hodin, které v průměru odpracuje průměrný Němec na rozdíl od průměrného Řeka nebo Itala. Reagoval tím také na obrovský nárůst sociálních výdajů, které u našich sousedů tvoří více než 40 procent celkových nákladů státu. Jaká je situace v Česku? O tom jsme si povídali s mladým ambiciózním politikem a současně ekonomem KDU-ČSL Benjaminem Činčilou, který se ve 30 letech pokouší stát prvním místopředsedou lidové strany. Důležitým tématem pro lidovce je také demografie. Minulý týden zveřejnil Český statistický úřad hodnoty za rok 2025, kdy se narodilo 77 600 dětí, přičemž jich zemřelo o 35 tisíc víc. Na druhou stranu Česko nevymírá, protože díky migraci přibylo 42 tisíc občanů, takže v Česku počet obyvatel za pár let překročí hranici 11 miliónů, což nás řadí na osmé místo z 26 v Evropské unii. Přitom demografka Jiřina Kocourková tvrdí, že pokud by plodnost pokračovala na úrovni 1,28 dítěte na ženu jako v minulém roce, odpovídalo by tomu, že by v relativně krátké době skončilo 38 procent žen bezdětných. Poslanec Činčila sice navrhuje různá opatření, ale uvědomuje si jejich malý dosah. Mít děti představuje postoj ke světu a životu, takže vyšší sociální dávky jsou tyto životní strategie schopny ovlivnit jen málo. Do toho přichází umělá inteligence, která vytváří pseudovztahy lidí s neživými věcmi. Jedním z nich by také mohl být avatar, který podle některých optimistů má mít erotický potenciál. Ani to však neřeší demografické a jiné problémy Česka a okolních zemí. S poslancem Činčilou jsme také debatovali o tichém víně, bermudském trojúhelníku české politiky (nízké daně, velký stát a žádné reformy) a o tom, za co by byl poslanec Činčila schopen v Poslanecké sněmovně obstruovat.

    51 min

Acerca de

Kecy a politika je podcast komentátora Bohumila Pečinky a Petrose Michopulose, muže, který se čtvrtstoletí zabývá marketingem a politikou. Současná politika pohledem dvou rozdílných osobností, kteří se nebojí říct své názory. Nekorektní podcast, v němž se věci zasazují do kontextu a přísně se tu oddělují prázdné kecy od skutečné politiky.

También te podría interesar