Na Ceste Brno

Na Cestě Brno
Na Ceste Brno

K založení společenství Na Cestě nás vedla touha OSLAVIT BOHA. Majíce v srdci i v mysli modlitbu Pána Ježíše Krista za církev (J 17) chceme tak činit následováním, při kterém je patrná: RADOST ze spasení, SVATOST jako pokorné usilování o čistý a bezúhonný život navenek i v soukromí, PRAVDA Písma Svatého osvětlující cestu, MISIE svědectvím vlastního života, zvěstováním evangelia a službou potřebným, JEDNOTA respektující rozdíly osobní, odlišnou míru víry a poznání i různá obdarování a pověření, LÁSKA k Bohu a lidem vyjadřovaná slovy i praktickými činy.

  1. 24|10|13| František Brückner | David & trest

    4 DAYS AGO

    24|10|13| František Brückner | David & trest

    V dalším pokračování série o Davidovi se František zamýšlí nad příběhem Davida, který vydá příkaz sečíst lid. Bůh se opravdu hodně naštve a přichází krutý trest. Jak si poradit s texty Bible, kterým nerozumíme? Jak pochopit Boha, jehož krutosti v Bibli mnohdy nerozumíme? 1. Paralipomenon 21 Proti Izraeli povstal satan a podnítil Davida, aby sečetl Izraele.  David poručil Jóabovi a předákům lidu: „Jděte, spočítejte Izraele od Beer-šeby až k Danu a podejte mi zprávu, chci znát jejich počet.“  Jóab králi namítl: „Nechť Hospodin zvětší svůj lid třeba stokrát. Což nejsou ti všichni, králi, můj pane, služebníky mého pána? Proč to chce můj pán jistit? Proč se má Izrael provinit?“  Královo rozhodnutí bylo však pro Jóaba nezvratné. Jóab vyšel a prošel celý Izrael. Pak přišel do Jeruzaléma.  Jóab odevzdal Davidovi celkový součet lidu: Všeho Izraele bylo jeden milión a sto tisíc mužů schopných tasit meč a Judy čtyři sta sedmdesát tisíc mužů schopných tasit meč.  Léviho a Benjamína do nich Jóab nezapočítal, neboť královo rozhodnutí pokládal za ohavnost.  Byla to zlá věc i v očích Božích, proto Bůh Izraele ranil.   David volal k Bohu: „Velmi jsem zhřešil, že jsem učinil tuto věc. Nyní přenes prosím vinu svého služebníka, neboť jsem si počínal jako velký pomatenec.“   Hospodin promluvil ke Gádovi, Davidovu vidoucímu:  „Jdi a promluv k Davidovi: Toto praví Hospodin: Chystám na tebe trojí. Jedno z toho si vyber a já tak s tebou naložím.“ Gád přišel k Davidovi a řekl mu: „Toto praví Hospodin: Zvol si: Tři roky hladu, nebo tři měsíce být ničen protivníky a stíhán mečem nepřátel, anebo po tři dny Hospodinův meč, totiž mor v zemi, a Hospodinův anděl bude šířit zkázu po celém izraelském území. Nuže tedy, co mám vyřídit tomu, který mě poslal?“ David Gádovi odvětil: „Je mi velmi úzko. Nechť prosím upadnu do rukou Hospodinu, neboť jeho slitování je přenesmírné, jen ať nepadnu do rukou lidských.“ Hospodin tedy dopustil na Izraele mor. I padlo z Izraele sedmdesát tisíc mužů.  Bůh vyslal k Jeruzalému anděla, aby v něm šířil zkázu. Ale když šířil zkázu, Hospodin shlédl a pojala ho lítost nad tím zlem. Řekl andělu, jenž šířil zkázu: „Dost! Již přestaň!“ Hospodinův anděl stál právě u humna Ornána Jebúsejského. David se rozhlédl a uviděl Hospodinova anděla, jak stojí mezi zemí a nebem. V ruce měl tasený meč, napřažený na Jeruzalém. David a starší, zahalení v žíněná roucha, padli tváří k zemi.  David volal k Bohu: „Což jsem sčítání lidu nenařídil já sám? Já sám jsem zhřešil, já sám jsem se dopustil takového zla! Co však učinily tyto ovce? Hospodine, můj Bože, buď tedy tvá ruka proti mně a proti domu mého otce, jen ať ta pohroma nestíhá tvůj lid!“ Hospodinův anděl nařídil Gádovi, aby Davidovi řekl: „Ať David vystoupí a vystaví Hospodinu oltář na humně Ornána Jebúsejského.“  David vystoupil podle Gádova slova, jež promluvil v Hospodinově jménu.

    30 min
  2. 24|10|06| Leslie Zatloukalová | Ježíš a samařská žena

    OCT 6

    24|10|06| Leslie Zatloukalová | Ježíš a samařská žena

    Biblický příběh o Ježíši a samařské ženě je poměrně známý. Nám na něm nepřijde nic divného. Ale v tehdejší době to byla zcela skandální situace. Ježíš - Žid - mluví se samařským člověkem, a ještě k tomu se ženou?! Aby toho nebylo málo, celý rozhovor má trošku jiný význam, než který můžeme většinou v církevní tradici slýchat. Poslechněte si svěží pohled Leslie na tuto biblickou pasáž. Jan 4, 7-26 „Dej mi napít.“ 8 (Jeho učedníci totiž odešli do města nakoupit jídlo.) 9 Samařská žena se ho zeptala: „Jak to, že ty, Žid, žádáš mě, Samaritánku, o nápoj?“ (Židé se totiž se Samaritány nestýkají.) 10 Ježíš jí odpověděl: „Kdybys znala ten Boží dar, a kdo je ten, který ti říká: ‚Dej mi napít,‘ žádala bys ty jeho, a dal by ti živou vodu.“ 11 „Pane, nemáš ani, čím bys čerpal,“ namítla žena, „a studna je hluboká. Odkud vezmeš tu živou vodu? 12 Jsi snad větší než náš otec Jákob, který nám tu studnu dal? On sám z ní pil, i jeho synové a jeho dobytek.“ 13 „Každý, kdo pije tuto vodu, bude znovu žíznit,“ odpověděl Ježíš. 14 „Kdo se však napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit už nikdy. Voda, kterou mu dám, se v něm stane pramenem vody tryskající k věčnému životu.“ 15 „Pane, dej mi tu vodu,“ řekla žena, „ať už nežízním a nemusím sem chodit čerpat.“ 16 „Jdi, zavolej svého muže a přijď sem,“ řekl jí Ježíš. 17 „Nemám muže,“ odpověděla žena. „To jsi řekla pravdu, že nemáš muže,“ řekl jí Ježíš. 18 „Měla jsi totiž pět mužů a ten, kterého máš teď, není tvůj muž. To jsi řekla pravdu.“ 19 „Pane, vidím, že jsi prorok,“ odpověděla žena. 20 „Naši otcové uctívali Boha na této hoře, vy ale říkáte, že místo, kde se má uctívat, je v Jeruzalémě.“ 21 „Ženo,“ řekl jí Ježíš, „věř mi, že přichází chvíle, kdy nebudete uctívat Otce ani na této hoře, ani v Jeruzalémě. 22 Vy ani nevíte, koho uctíváte; my víme, koho uctíváme, protože spása vyjde z Židů. [a] 23 Přichází chvíle, a už je tu, kdy praví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdě. Takové totiž Otec hledá, aby ho uctívali. 24 Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ 25 Žena odpověděla: „Vím, že přijde Mesiáš“ (který je nazýván Kristus). „Až přijde, vysvětlí nám všechno.“ 26 „To jsem já,“ řekl jí Ježíš

    36 min
  3. 24|09|29| Jana Dvořáčková | Já a hrdina?

    SEP 29

    24|09|29| Jana Dvořáčková | Já a hrdina?

    O tom, jak se někdy dokážeme sami zamotat do vlastního života a ztratit ze zřetele jeho smysl. Může se stát, že nám život někoho jiného dává větší smysl než ten náš? A jak se vymotat z nekonečného kolotoče povinností? Ef 6,12 Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy. Ef 2,3 Plnili jsme přání těla a mysli   Ef 4,14 Pak už nebudeme nedospělí, nebudeme zmítáni a unášeni závanem kdejakého učení – lidskou falší, chytráctvím a lstivým sváděním k bludu. Ef 4,17 Naléhavě vás proto v Pánu vyzývám, abyste už nežili jako pohané podle svých marných myšlenek.  Ef 4,18 Nevědomost pramenící z jejich zatvrzelého srdce jim zatemnila mysl, takže jsou odcizení od Božího života. Ef 4,19 Otupěli a oddali se nestydatosti Ef 4,19 ...nemohou se nasytit. Ef 2,19 A tak již nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané svatých a členové Boží rodiny Ef 4, 21-24 Poněvadž jste ho uslyšeli a poznali pravdu, která je v Ježíši, ²²odhoďte už svůj dřívější způsob života i to staré já, které je zkažené a plné klamných tužeb. ²³Obnovujte ducha své mysli ²⁴a oblékněte se do nového člověka stvořeného k Božímu obrazu, plného spravedlnosti, svatosti a pravdy. Iz 40,31 Kdo ale v Hospodina doufají, ti nabývají nových sil: Vznášejí se jako na orlích perutích, běží a nejsou vyčerpáni, kráčí a nejsou znaveni. Zj 3,15-16 Znám tvé skutky – nejsi studený ani horký. Kéž bys byl studený anebo horký! ¹⁶Ale že jsi vlažný a ani studený ani horký, vyplivnu tě ze svých úst.

    22 min
  4. 24|09|15| Václav Kadlec | Naděje navzdory

    SEP 15

    24|09|15| Václav Kadlec | Naděje navzdory

    Václav Kadlec pokračoval v sérii kázání o opravě městských hradeb z knihy Nehemjáš. Tentokrát byla řeč o naději. V noci, ve tmě, v nebezpečí každý toužebně očekává východ slunce. Když světlo začne prosvěcovat temnotu, zroste naděje. Naděje, kterou tak nutně všichni potřebujeme. Naději nejen do běžných dnů, ale i tu naději na konci našich dnů. Neh 3:28-32 Od Koňské brány dál opravovali kněží, každý naproti svému domu. Za nimi opravoval naproti svému domu Imerův syn Sádok a za ním opravoval Šekanjášův syn Šemajáš, strážce Východní brány. Za ním opravoval Berekjášův syn Mešulám naproti své komůrce.  Za ním opravoval Malkijáš, jeden ze zlatníků, až po dům chrámových nevolníků a obchodníků, naproti Strážné bráně, k přístřešku na nároží. Mezi přístřeškem na nároží a Ovčí branou opravovali zlatníci a obchodníci. Ez 43:1-5 Pak mě zavedl k bráně směřující na východ, a hle, od východu přicházela sláva Boha Izraele.  Zvuk jeho příchodu byl jako zvuk mnohých vod a země zářila jeho slávou. I padl jsem na tvář. Hospodinova sláva vstoupila do domu branou s průčelím na východ. Duch mě zvedl a uvedl do vnitřního nádvoří. A hle, Hospodinova sláva naplnila dům. Ř:8:24 Jsme spaseni v naději. 1 Te 4:16 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem.

    25 min
  5. 24|09|08| Bedřich Smola | Evangelium podle Joba #3

    SEP 8

    24|09|08| Bedřich Smola | Evangelium podle Joba #3

    Může biblická kniha Job obsahovat i nějaké dobré zprávy? Jak (ne)mluvit s lidmi, kteří trpí? Jak mluvit s Bohem, když se nám děje něco špatného? Poslechněte si 3. díl série o Jobovi od Bedřicha Smoly. Job 2, 11-13 Když o všem tom neštěstí, jež Joba potkalo, uslyšeli jeho tři přátelé, vypravili se každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuchu a Sofar     z Naámy. Shodli se, že ho společně půjdou navštívit, aby ho politovali a potěšili. Uviděli ho už zdálky a byl k nepoznání. Dali se do hlasitého pláče, roztrhli své pláště a sypali si na hlavu prach, až létal k obloze. Sedm dní a sedm nocí s ním proseděli na zemi, a když viděli tu nesmírnou bolest, nikdo mu neřekl ani jediné slovo. Přísloví 12,2 a 21: Dobrotivého zahrne Hospodin přízní, lstivého člověka však odsoudí. Spravedlivým nic neublíží, darebáky stíhá samé neštěstí. Job 8, 3-4 Copak Bůh spravedlnost poruší? Copak Všemohoucí právo převrací? Pokud tvé děti proti němu zhřešily, vydal je moci jejich vin. Job 22, 5-11 Tvá špatnost musí být veliká, tvá vina je bezmezná! Od bratří jsi bezdůvodně zástavu vybíral a nahým svlékals jejich plášť, žíznivému jsi vodu nedával a hladovému chleba odpíral. ‚Mocnému přece patří svět, uznávaní se v něm umějí zabydlet.‘ Vdovy jsi ale s prázdnou pryč posílal a sirotkům jsi drtil ramena. To proto tě nyní obkličují osidla a náhle tě děsí pohroma, proto je kolem tebe neprůhledná tma a přikrývá tě záplava. Job 33, 1 a 12 Dej pozor, Jobe, naslouchej mi, mlč a já promluvím… V tom se však mýlíš, to ti povídám, Bůh přece převyšuje člověka! Proč si tedy na něj stěžuješ, že nedává na vše odpověď? Job 42, 7 Když Hospodin domluvil tato slova k Jobovi, promluvil k Elifazovi Temanskému: „Hořím hněvem proti tobě a tvým dvěma přátelům, protože jste o mně nemluvili pravdivě jako můj služebník Job.

    30 min
  6. 24|08|18| František Brückner | David & Abšalom

    AUG 18

    24|08|18| František Brückner | David & Abšalom

    Poslechněte si pokračování seriálu kázání o vzestupech a pádech krále Davida od Františka Brücknera. Tentokrát bude řeč o hlubokém konfliktu mezi otcem a synem, který přivedl Izrael až do občanské války. 2. Samuelova 13: 23-29 Po dvou letech se přihodilo, že Abšalóm slavil stříž ovcí v Baal-chasóru, jenž je nedaleko Efrajimu. Abšalóm pozval všechny královské syny a předstoupil před krále s prosbou: „Hle, tvůj otrok slaví stříž. Nechť jde prosím král a jeho služebníci s tvým otrokem.“ Král však Abšalómovi odvětil: „Nikoli, můj synu. Všichni jít nemůžeme, nechceme ti být na obtíž.“ A ač na něho naléhal, nechtěl jít, ale požehnal mu. Abšalóm tedy řekl: „Nemohl by s námi jít můj bratr Amnón?“ Král se ho zeptal: „Proč má s tebou jit?“ Ale když Abšalóm na něho naléhal, poslal s ním Amnóna i všechny královské syny. Abšalóm přikázal své družině: „Hleďte, až bude Amnón rozjařen vínem a až vám řeknu: ‚Bijte Amnóna!‘, usmrťte ho a nebojte se. Je to na můj příkaz. Buďte rozhodní a stateční!“ Abšalómova družina naložila s Amnónem podle Abšalómova příkazu.  2. Samuelova 15: 1-6 Později si Abšalóm opatřil vůz, koně a padesát mužů, kteří před ním běhali. Abšalóm za časného jitra stával při cestě u brány. Každého muže, který měl spor a přicházel ke králi k soudu, si Abšalóm zavolal a vyptával se: „Z kterého jsi města?“ Když odpověděl: „Tvůj služebník je z toho a toho izraelského kmene“, Abšalóm mu řekl: „Pohleď, tvá záležitost je dobrá a správná, ale od krále nemůžeš čekat vyslyšení.“ A Abšalóm dodával: „Kdybych já byl ustanoven v zemi soudcem, zjednal bych spravedlnost každému, kdo by ke mně se svým sporem a právní záležitostí přišel.“ Když se pak někdo přiblížil, aby se mu poklonil, vztáhl ruku, uchopil ho a políbil. Tímto způsobem se Abšalóm choval k celému Izraeli, který přicházel ke králi k soudu. Tak Abšalóm lstivě získával srdce izraelských mužů. 2. Samuelova 12: 11-12 „Hle já způsobím, aby proti tobě povstalo zlo z tvého domu. Před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tomu, kdo je ti blízký, ten bude s tvými ženami spát za bílého dne. A ačkoli tys to spáchal tajně, já tuto věc učiním před celým Izraelem, a to za dne.“ 2. Samuelova 16: 5-13 Právě odtamtud vycházel muž z čeledi Saulova domu jménem Šimeí, syn Gérův. Vyšel a zlořečil a házel kamením po Davidovi a po všech služebnících krále Davida, ačkoli po jeho pravici i levici byl veškerý lid a všichni bohatýři. Při svém zlořečení volal Šimeí takto: „Táhni, táhni, vrahu, ničemníku! Na tebe Hospodin obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě stal ses králem, Hospodin však dal království do rukou tvého syna Abšalóma. To máš za všechno to zlo, vždyť jsi vrah!“ Tu řekl králi Abíšaj, syn Serújin: „Copak tento mrtvý pes smí zlořečit králi, mému pánu? Nejraději bych šel a srazil mu hlavu.“ Ale král odvětil: „Co je vám do mých záležitostí, synové Serújini? On zlořečí, protože mu Hospodin řekl: ‚Zlořeč Davidovi!‘ Kdo se potom smí ptát: ‚Proč to děláš?‘“ A David Abíšajovi a všem svým služebníkům řekl: „Hle, můj syn, který vyšel z mého lůna, ukládá mi o život. Oč větší důvod má k tomu ten Benjamínec! Nechte ho, ať zlořečí, neboť mu to nařídil Hospodin. Snad Hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi Hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem!“ David se svými muži pokračoval v cestě a Šimeí se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach. Následující oddíly se bohužel kvůli rozsahu nevešly, můžete si je přečíst sami: 2. Samuelova 18:6-16 2. Samuelova 19:1-9

    31 min

About

K založení společenství Na Cestě nás vedla touha OSLAVIT BOHA. Majíce v srdci i v mysli modlitbu Pána Ježíše Krista za církev (J 17) chceme tak činit následováním, při kterém je patrná: RADOST ze spasení, SVATOST jako pokorné usilování o čistý a bezúhonný život navenek i v soukromí, PRAVDA Písma Svatého osvětlující cestu, MISIE svědectvím vlastního života, zvěstováním evangelia a službou potřebným, JEDNOTA respektující rozdíly osobní, odlišnou míru víry a poznání i různá obdarování a pověření, LÁSKA k Bohu a lidem vyjadřovaná slovy i praktickými činy.

To listen to explicit episodes, sign in.

Stay up to date with this show

Sign in or sign up to follow shows, save episodes, and get the latest updates.

Select a country or region

Africa, Middle East, and India

Asia Pacific

Europe

Latin America and the Caribbean

The United States and Canada