VASIŠTHA pokračoval: Druhý den po svém zážitku krále Lavanu napadlo: „Měl bych se vydat do míst, která jsem viděl ve své vizi, možná skutečně existují.“ A hned se i s družinou vydal směrem na jih. Brzy narazil na místa, jež ve své vizi viděl, a setkal se s lidmi, které během svého pobývání u divokého kmene poznal. Uviděl dokonce i své vlastní děti žijící v chudobě. Spatřil starou ženu, která zoufalstvím naříkala a plakala: „Ó můj milovaný muži, kam jsi šel, že jsi nás tu všechny zanechal? Ztratila jsem svou krásnou dceru, jež měla to štěstí získat pohledného krále za muže. Kam se všichni poděli? Běda, všechny jsem ztratila.“ Král k ní přistoupil, aby ji utěšil, a přitom v ní poznal matku své manželky. Ze soucitu daroval jí i dětem dostatek prostředků, aby mohli překonat období sucha, které jak předchozího dne viděl, postihlo celou zemi. Nějaký čas s nimi pobyl a pak se vrátil do paláce. Následujícího rána mě král požádal o vysvětlení celé té záhadné události a moje odpověď ho zcela uspokojila. Ó Rámo, síla nevědomosti je schopna vytvořit naprostý zmatek ohledně toho, co je skutečné a co neskutečné. RÁMA se zeptal: Ó moudrý, je to vskutku matoucí. Jak lze to, co bylo viděno ve snu či vizi, zakoušet i ve skutečnosti v bdělém stavu? VASIŠTHA odpověděl: Ale, Rámo, to vše je nevědomost! Daleko a blízko, věčnost a okamžik, to vše je přelud. V nevědomosti se skutečné jeví jako neskutečné a neskutečné jako skutečné. Vědomí jedince vnímá to, co si myslí, že vnímá, podle svého nastavení a podmíněností mysli. Jakmile z nevědomosti vznikne představa ega, v témže okamžiku se objeví také iluze začátku, středu a konce. Zmateného člověka napadne, že je zvířetem, a začne to prožívat. To všechno je shoda okolností, kákatálíja, jako když z kokosové palmy spadne kokos přesně v okamžiku, kdy na palmu usedne vrána, a zdá se, jako by kokos spadl kvůli vráně, třebaže tomu tak není. Podobně pouze čirou náhodou se v důsledku nevědomosti zdá být neskutečné skutečným. VASIŠTHA pokračoval: V hypnotickém stavu král Lavana ve svém vědomí spatřil obraz svatby prince s ženou z divokého pouštního kmene a prožil to tak, jako by se to dělo jemu. Člověk zapomene, co dříve udělal, i když tomu kdysi obětoval mnoho času a energie. A nyní je přesvědčen, že neudělal to, co skutečně udělal. Takových nesrovnalostí se paměť občas dopouští. Stejně jako si někdy člověk představí příhodu, která se udála v minulosti, a vidí ji, jako by se děla nyní, tak král Lavana prožil ve své vizi příhody z minulosti divokého kmene. Je také možné, že lidé z lesů na úpatí hor Vindhja zakoušeli ve své mysli vize, které se objevily ve vědomí krále Lavany. Nebo Lavana a lidé divokého kmene viděli ve své mysli to, co zakoušel někdo jiný. Takové přeludy se stanou skutečností, jsou-li zakoušeny mnoha lidmi, podobně jako se stane pravdou to, co hodně lidí tvrdí. Pokud jsou tyto přeludy začleněny do života jedince, stanou se pro něj skutečné. Co lze ostatně říci o pravdivosti či nepravdivosti věcí tohoto světa? Můžeme jen popsat to, jak jsou tyto věci ve vědomí člověka zakoušeny. Nevědomost není skutečná, podobně jako není skutečností olej v písku. Mezi nevědomostí a Já nemůže být vzájemný vztah, neboť vztah může existovat pouze mezi věcmi stejnými či podobnými. Takovou zkušenost má každý. Pouze proto, že je Vědomí neomezené, může být ve vesmíru vše poznatelné. Není to tak, že by subjekt osvětlil objekt, který je bez vlastního světla. Všechno je Vědomí, a proto všechno ozařuje samo sebe a nepotřebuje vnímající inteligenci. To, že se inteligence projeví, je díky činnosti Vědomí, které si uvědomí samo sebe, nikoli proto, že by Vědomí vnímalo netečný objekt.* --------------------* Ne tedy proto, že by se Vědomí stalo subjektem a vnímalo netečný objekt. (Pozn. překl.) --- Zkráceno - celý text viz zde:TEXT ve formátu PDF zde.
