Auto.cz podcast

Redakce Auto.cz

Podcast Auto.cz natáčí redaktoři Auto.cz s hosty ze světa aut, motorek, závodění... Auto.cz podcast moderuje Stanislav Kolman a Martin Machala.

  1. 2d ago

    Auta Martina Vaculíka s pánem trabantů Zdeňkem Vršeckým: Informace, bez kterých nemůžete zemřít

    Dnešní podcast je opět takzvaně výjezdní. Vetřel jsem se do dílny za Zdeňkem Vršeckým v Nučicích u Prahy. Automobilový nadšenec velice rozumí nejen trabantům, ale třeba i nákladním tatrám a traktorům značky Zetor. O nich někdy příště, dnes zůstaňme u východoněmeckých lidových vozítek. Toto léto píšu knížku o autech, která mě nejvíce ovlivnila. Chybět mezi nimi nemůže Trabant 601, kterého jsme měli doma v letech 1982 až 1991, tedy do mých deseti let. Protože se věnuji nejen vzpomínkám, ale i technice auta, potřeboval jsem si některé věci ujasnit. Hledal jsem tedy někoho, kdo by měl takzvaně na ponku nějaký rozebraný motor z trabanta, který se od řešení s rozvodem čistě pístem, které známe třeba ze starších československých motocyklů, odlišuje rotačními šoupátky. Bez mučení se přiznám, že domácí opravy motocyklů jsem ve svém motoristickém vývoji přeskočil. Coby teenager jsem byl nadšený cyklista a pak přesednul rovnou do auta. Takže jsem samozřejmě věděl, že když dvoutakt nemá olejovou náplň a olejové čerpadlo, tak nemá jak vytvořit tlak pro hydrodynamické mazání a kliková hřídel nemůže být v kluzných, ale musí mít valivá ložiska. Ale nebylo mi zcela jasné, jak vypadá skládání takové klikové hřídele, jak se řeší její házivost a v čem jsou ta úskalí, proč zrovna kliku z trabantu je tak těžké zrepasovat. Zdeněk Vršecký mi vše vysvětlil tak, že jsem to pochopil do posledního jehlového ložiska, takže si teď můžu také hrát na odborníka. Ta první čistě informační návštěva u něj byla tak fascinující, že jsem okamžitě začal tlačit, že tohle prostě musíme natočit. Že je přece strašná škoda, abyste zemřeli bez informace, jak fungují kliková hřídel a šoupátka trabantu. Dnešní podcast ale nezačínáme dvouválcovou dvoutaktní šestistovkou trabantu 601 z let 1964 až 1990, ale nástupcem tohoto modelu. Tedy Trabantem 1.1 se čtyřtaktním motorem EA 111 od Volkswagenu, jehož sériová výroba měla jepičí život od konce roku 1989 do poloviny 1991 a uzavřela se na pouhých 39.474 kusech. Zvenku vypadá jako normální trabant, ale uvnitř šlo o zásadně předělaný stroj s vodním chlazením i topením, novou přední nápravou, nádrží umístěnou vzadu, novou převodovkou i řazením a kotoučovými brzdami. Je to zároveň učebnicový příklad marné snahy o záchranu automobilky východního bloku. Za zbylé peníze udělat zásadní modernizaci zoufale zastaralého produktu, která však zvenku není skoro vidět. Nicméně unikátní stroj to opravdu je a samozřejmě jsem využil, že ho Zdeněk měl zrovna na zvedáku.

  2. Aug 11

    Auta Martina Vaculíka s Michalem Dokoupilem: Proč autokracie nařizují elektrickou budoucnost?

    Zase po čase jsem si do studia pozval kolegu Michala Dokoupila, který je vedoucím technického oddělení Světa motorů, velikým znalcem čínských aut a asijských trhů obecně. Povídali jsme si o globálním trhu elektromobilů.  Četl jsem totiž před časem analýzu, že evropským automobilkám snahy ochránit výrobu a vývoj spalovacích motorů nic nepřinesou, protože po uzavření Hormuzského průlivu se prodeje spalovacích aut na asijských trzích dramaticky propadly. A že když navíc Spojené státy uvalily na dovoz evropských automobilů cla 25 %, tak budou moci svá spalovací auta udat už jen na domácích trzích. Situace tak může za čas připomínat Československo osmdesátých let, kdy my jsme vyráběli Škodu 120, Německo dvojkového golfa a aby si náš spotřebitel musel tu škodovku koupit, k tomu sloužila železná opona.  Kolega Michal Dokoupil to nevidí tak dramaticky. I přes nárůst cen paliv či jejich lokální nedostatky totiž trh elektromobilů nejrychleji roste tam, kde vlády na názor spotřebitelů neberou žádné ohledy a spalovací auta zakazují z čistě strategických důvodů, tedy pro snižování závislosti na dovozu ropy. Aktuálně tak dovoz jakýchkoliv aut zakázaly Laos, Nepál či Etiopie. Zásadní zdanění spalovacích vozů představily Vietnam či Turecko. Překvapivě taková Čína coby globální hybatel elektromobility se na žádný zákaz spalovacích aut nechystá a místní výrobci stále vyvíjejí velmi zajímavé konstrukce - třeba i dvanáctiválec.  Toto a mnohem víc uslyšíte ve dnešním podcastu.

  3. Aug 4

    Auta Martina Vaculíka: Prodeje Chery v Česku chce rozhýbat dvojice sympaťáků. Mají morální dilema?

    Zatím krátký příběh čínských automobilů Chery na českém trhu je zajímavý tím, že jejich národním zastoupením pro náš trh je firma Astana Motors. Původně pochází z Kazachstánu. S čínskými vozy Chery tam dosáhla ceněného prodejního úspěchu, a tak získala důvěru i pro náš region. Většina Čechů má určité představy o Kazachstánu maximálně z filmů o Boratovi, který se však v Kazachstánu ani nenatáčel. Postsovětský stát ve střední Asii je ve skutečnosti relativně automobilově vyspělý a u místních mají velmi vysoký kredit ojetiny prémiových evropských značek – tedy Audi, BMW a Mercedes-Benz. Proto je překvapením, že se tam Astaně daří úspěšně prodávat čínské Chery. Společnost Astana Motors Czech reprezentuje samozřejmě několik Čechů. Ředitelem českého zastoupení je Vít Junek, produktovým ředitelem je Miroslav Zubina. S nimi jsem si povídal o plánech Číňanů na evropském a potažmo českém trhu, o lokalizaci výroby, o skupování nevytížených výrobních závodů evropských automobilek. Nemohli jsme vynechat nedávnou pražskou kauzu, kdy ve vysoce vytíženém tunelu Blanka zastavil vrcholný model Chery Tiggo 9. Jde o plug-in hybrid a po vybití trakční baterie si prý nebyl schopný nastartovat spalovací motor. Na příčiny výjimečné události, zda jde o systémové chování nebo závadu a co se zjistilo analýzou zastaveného kusu, jsem se samozřejmě také zeptal. Oba pánové říkají, že se neberou moc vážně. Na všechny otázky, včetně oblíbené „jak se vám spolupracuje s Číňany“, tak odpovídali velmi upřímně.

  4. Jul 28

    Auta Martina Vaculíka: Co s elektromobilem po nehodě?

    Nástup elektromobilů vzbuzuje u části motoristické veřejnosti obavy. Jednou z těch nejčastějších jsou škody po nárazu. Ale je to opravdu tak horké? Často se setkáte s tvrzením, že i po menší nehodě je u elektromobilu nutná výměna trakčního akumulátoru, jejíž cena přesáhne zbytkovou hodnotu vozu. A že nabouraný elektromobil bude tudíž bezcenný. Zjišťoval jsem, jaká je skutečnost. Pokud na jedné škále máme názor, že nabouraný elektromobil se musí vyhodit, a na druhé škále, že ani pořádný náraz do zdi dnes nepředstavuje pro trakční akumulátor žádný problém, tak pravda je někde uprostřed. Každý výrobce elektromobilů se snaží nastavit procesy tak, aby jeho vozy měly vždy co nejvyšší zůstatkovou hodnotu, aby jejich opravy byly ekonomické a nezavdávaly důvody ke zvyšování pojistných sazeb, ale zároveň aby auto opravené po nehodě bylo bezpečné a nemohlo třeba začít hořet. Jak je to u modelů vozidel Volkswagen, jsem byl zjišťovat v Tréninkové akademii společnosti Porsche Česká republika ve Zlatníkách u Prahy. Nejdřív se mi věnoval Roman Fišer, který mi vysvětlil, jak je baterie v podlaze vozidla proti nárazu chráněna. Něco jsem věděl, ale třeba o existenci hliníkových segmentů pro pohlcení kinetické energie v prazích vozidla jsem neměl tušení. Řešili jsme také, jaké nároky na opravu přinášejí dnešní extrémně pevné konstrukce karoserie využívající kombinace hliníku, standardní lisované oceli a oceli tvářené za tepla. Poté jsem přešel do vedlejší učebny, kde se školitel Roman Pošva zaměřuje na vysokonapěťové systémy. Mají zde věc, která mě vyděsila a změnila můj náhled na elektromobilitu. Volkswagen ID.3 pravděpodobně dostal na silnici smyk a zadní částí bočně strefil něco nedeformovatelného – například betonovou vpusť zatrubnění strouhy vedle silnice. Výsledkem je kompletně zdeformovaný skelet včetně střechy, podlahy, ale třeba i rámů sedaček. Zkroucený je i trakční akumulátor, který v okamžiku nárazu odpojila pyrotechnická pojistka. Po elektrické stránce je zcela v pořádku – nemá rozbalancované články, samovybíjení, nezahřívá se ani nevykazuje závadu izolačního stavu. Vnější krycí plechy deformovaných modulů se však už zakusovaly do článků a zkrat hrozil každou chvíli. Jak se dozvíte ve dnešním podcastu, tak před výměnou pyropojistky výrobce předepisuje takzvanou kompletní klasifikaci akumulátoru, tedy kontrolu nejen jeho elektrických parametrů, ale právě i kontrolu fyzickou. Akumulátor je tak u platformy MEB vždy nutné demontovat z vozidla a otevřít. Kdyby však tento akumulátor někdo dal zpět do vozidla, nový majitel by s ním odjel a nic zlého netušil a jezdil by na časované bombě, která na rozdíl od nového či správně zkontrolovaného akumulátoru prostě reálně může začít hořet. Moje otázka a obava je, jak si budou počínat drobní dovozci a jiní šikulové, kteří vozí bouraná auta, často ekonomické totální škody, a opravují je alternativními metodami tak, aby na konci bylo provozuschopné auto pro zákazníka a zisk pro ně samotné. Na začátku budou zřejmě inspekci akumulátorů po nehodě svěřovat odborníkům, rychle to však okoukají a nabudou dojmu, že na tom nic není. Možná budou sami k práci přistupovat s respektem, ovšem při váhání mezi finančním ziskem a ztrátou rychle budou své vnímání rizik snižovat. „Ano, trochu deformovaný to je, ale to bude dobrý.“ Když takovému drobnému podnikateli v dovozu a opravách automobilů hrozí exekuce, milovaná dívka se jej chystá opustit kvůli bohatšímu atd., opravdu bude stále věrný manuálu Volkswagenu pro klasifikaci akumulátoru po nárazu? Opravdu se smíří se ztrátou na autě, které původně nevypadalo, že je bourané až tak vážně? A to jsou i elektromobily, které nemají pyropojistku v akumulátoru. Tam tendence „že po takovém nárazu není přeci nutné baterku vyndávat, vyměníme jenom ten spodní kryt“ budou ještě silnější. Pro kupujícího ojetého elektromobilu tak platí dvojnásobně podtrženo, že musíte mít stoprocentní jistotu, co se s autem za jeho životnost dělo. Radši ani nebudu říkat, že opravena mimo ofici ...

  5. Jul 21

    Martin Vaculík obdivoval montáž nákladních vozů Tatra. Ta nás tady všechny přežije!

    Dnešní díl podcastu Auta Martina Vaculíka je opět výjezdní. Podíváme se společně na montážní linku v kopřivnické automobilce Tatra Trucks i na konstrukci unikátního podvozku s páteřovou nosnou rourou a výkyvnými polonápravami. Průvodcem po montážní hale byl Jakub Pončík – nejmladší šéfkonstruktér v historii kopřivnické automobilky, jehož prací je posouvat legendární techniku dál. Dobře však zná i historii, neboť konstrukce páteřového nosného rámu a celého hnacího řetězce tatry je doslova národním technickým dědictvím. Náš videopodcast se dá i jen poslouchat, ale dnes by to byla škoda. Pokud máte rádi techniku, tak si některé pasáže jistě pustíte znovu. Třeba sestava řízení je prostě úžasná. Dozvíte se, jak jsou konstruované nápravy vozů Tatra. Proč je levé kolo vždy víc vpředu? A kde je vlastně diferenciál? Přímo mezi koly, jako to bývá třeba u tuhých náprav, to není. Jak pracují a jak se řadí uzávěrka? Okusíte i trochu toho tatrováckého žargonu. Které součásti se říká „bečka“, které „sešláplá roura“, které „kurník“ a které „postrk“? Kromě podvozků a motorů jsou tatrováci hodně hrdí na kabinu modelu Force. Její ceněný design vychází z technologického omezení: s ukončením výroby modelu 815 přišel závod v Kopřivnici o lisovnu. Takže aktuální kabina pro Force vzniká lepením rovných panelů na ocelový skelet. Jedinečná koncepce s vynikajícími terénními parametry dává vozům Tatra vysokou přidanou hodnotu, která umožnila automobilce přežít i těžké období a ne vždy zcela efektivní výrobu. Jsem přesvědčený, že výroba nákladních aut v Kopřivnici nás přežije.

  6. Jul 14

    Martin Vaculík se snažil ze šéftechnika Drivalie dostat, které auto je nejlepší. Uspěl?

    Daniel Prostějovský mi několikrát poslal odborné stanovisko k testu ojetiny. Pochopil jsem, že ze své pozice hlavního technika leasingové společnosti Drivalia má perfektní přehled o tom, která auta jsou spolehlivá a která uživatele spíše trápí. Která auta jsou spolehlivá a která co vydrží, o tom se motoristé dokážou hodiny hádat. Málokdy mají pro svá stanoviska nějakou hodnotnou argumentační oporu. Zkušenosti s vlastním autem jsou možná autentické, ale vypovídací hodnotu mají minimální – s trochou štěstí vám může i obecně problematický typ dobře fungovat, s trochou smůly i spolehlivý stroj opakovaně selhat. Četnost oprav nad rámec servisního plánu lze těžko srovnávat mezi vozy v soukromém vlastnictví a služebními. Osobně, když mi někdo tvrdí, že třeba značka Renault je spolehlivější než Škodovka, tak mu říkám, že možné to je. Ale k objektivnímu srovnání bychom potřebovali, aby renaulty trpěly ve firmách stejně bezohledným zacházením, jako služební octavie. Oficiální funkce Daniela Prostějovského je zástupce technického ředitele společnosti Drivalia Lease Czech Republic. Zkráceně je to ten nejpovolanější technik, který denně řeší závady aut, vymýšlí, jak je nejrychleji opravit, aby zase sloužila svým nájemcům. Vede vyčerpávající jednání se servisy, rozporuje předražené faktury, odhaluje vykázané, ale nevykonané práce. A vzhledem k desetitisícům aut, která Drivalia spravuje, má k dispozici přesná čísla. Bohužel to, které auto je nejhorší, jsem z něj nedostal. Je logické, že leasingová společnost si nechce kazit vztahy s automobilkami, neboť by se jim to mohlo vrátit třeba na méně výhodných transakčních cenách. Daniel Prostějovský varuje před unáhlenými soudy – každé automobilce se prý stane, že vyrobí určitou problémovou sérii, která po určité období zaměstnává servisy. Ke skutečně objektivnímu hodnocení je třeba posuzovat počet neplánovaných návštěv servisů a neočekávaných servisních nákladů v dlouhodobějším horizontu. Bavili jsme se i o takzvaných statistikách spolehlivosti. Které mají vysokou vypovídací hodnotu a které jsou spíš matoucí? Na konci přišla řeč i na elektromobily – nakonec jedním Daniel Prostějovský na natáčení dorazil. Hodnocení je z jeho strany velice pozitivní i proto, že největším nákladem po dobu tří- či čtyřletého provozu auta v leasingu bývají brzdy. A u elektromobilů, které, jak známo, většinu zpomalení zvládnou rekuperací, se prostě nemění.

  7. Jul 7

    Auta Martina Vaculíka: Je BMW iX3 opravdu tak skvělé, nebo mu pomohli zkorumpovaní novináři?

    Jednou z nejzajímavějších novinek tohoto roku je BMW iX3. Elektromobil zkonstruovaný na čistém listě papíru, pro který vznikl i nový výrobní závod v maďarském Debrecínu, nabízí za 1.750.000 Kč baterii o využitelné kapacitě 108,9 kWh, výkon 345 kW a na stovku zrychlí za 4,9 s. Veliká baterie se nabíjí výkonem až 400 kW, z 10 na 80 % to zvládne za 21 minut. Auto smí tahat dvoutunový vlek. Velmi tenká baterie cell-to-pack, v níž jsou jenom články a veškerá elektronika je vytažena do takzvaného energy masteru, znamená dramatickou změnu komfortu sezení. Na zadních sedačkách už nemáte chodidla vysoko a kolena pod bradou, ale vaše pozice se neliší od běžných osobních aut. Takzvaný energy master, tedy jednotka se stykači, palubní nabíječkou či DC/DC převodníkem, je umístěna pod zadními sedačkami a snadno demontovatelná. A hlavně rozebiratelná, tedy servis v ní může měnit jednotlivé komponenty. Revoluční elektronická architektura místo bezpočtu řídicích jednotek využívá jen čtyři počítače, z nichž některé jsou i chlazené kapalinou. Silná inspirace Teslou vyústila v úsporu 600 m kabeláže na jednom voze, zásadní snížení spotřeby energie na pomocné systémy a mnohem lepší updatovatelnost vozidla v průběhu dalšího vývoje. Zajímavé na celém projektu je, že jeho ekonomika již neparazituje na výrobě spalovacích aut, ale má být zisková sám o sobě. Má ostatním evropským automobilkám dokázat, že i na starém kontinentě lze generovat zisk na výrobě čistě elektrických aut. Novinářské recenze vyznívají většinou nadšeně. Je to skutečnými kvalitami vozu, nebo loajalitou novinářů ke značce BMW? Málokdo si s ní chce pokazit vztahy, aspoň dokud vyrábí model M2 s nepopiratelnou ovladatelností a skvělým přeplňovaným šestiválcem. Zkrátka není chvála bavorských elektromobilů dána tím, že si pak novinář bude chtít půjčit M2? Otestovat elektrické iX3 jsem proto umožnil Petru Žitnému a Zdeňku Havrlíkovi, kteří nejsou nikterak korumpováni světem motoristické žurnalistiky. Petr je spoluautor speciálů Světa motorů o elektrických autech, jejich zkušený uživatel, ale také odborník na fotovoltaické elektrárny. Zdeňka Havrlíka netřeba představovat – nezávislý specialista na BMW i3, který si dokáže poradit se všemi jejich závadami, a zároveň zkušený uživatel Tesly Model 3. Jako certifikovaný nezávislý specialista má přístup k servisním datům všech BMW, takže iX3 pořádně prozkoumal a našel pár pěkných technických špeků. Jak se oběma nezávislým odborníkům BMW iX3 líbilo, se dozvíte v dnešním podcastu.

  8. Jun 30

    Takto se vyrábí jediný 100% český motor: Martin Vaculík u toho nemohl chybět

    Dnešní díl podcastu Auta Martina Vaculíka bude takzvaně výjezdní. Po obrovském úspěchu rozhovoru s jejich vedoucím technického vývoje Radomírem Smolkou jsem se vydal přímo do výrobního závodu, abych vám ukázal, jak vypadá výroba jediného stoprocentně českého motoru. Pokud si chcete koupit nákladní automobil Tatra do své stavební firmy, budete v ní mít některý z vodou chlazených motorů od zahraničních dodavatelů – v případě modelu Phoenix to bude Paccar. Vlastní vzduchem chlazený vidlicový motor Tatra nikdy nedostal filtr pevných částic. Ještě s mechanickým čerpadlem splnil emisní normu Euro 5 jen se vstřikováním močoviny AdBlue. Nákladní automobily, které plní limity škodlivin v gramech na kilowatthodinu, nikoliv v gramech na kilometr, opravdu dokázaly ještě Euro 5 splnit bez filtru, zatímco motory osobních aut jen Euro 4.  Tatra Trucks vyvinula i vzduchem chlazený motor pro Euro 6, jehož prototyp je vystavený v muzeu nákladních automobilů. Zavedení do výroby by si však vyžádalo takové investice, že by to továrnu v nelehkých časech mohlo položit. Dnes tak vzduchem chlazený motor Tatra pohání buď vozy, které nejezdí po veřejných komunikacích, nebo auta pro armády a hasiče. Ti mají výjimku z emisních norem a naopak často požadují možnost provozu i na alternativní paliva, zejména letecký kerosin.  Vzduchem chlazený motor má obrovské výhody pro zbraňové systémy, neboť zabere málo místa a nepotřebuje rozměrné chlazení. Pro laika je překvapivé, že motor chlazený vzduchem potřebuje méně vzduchu, a tedy i menší vstupy pro chlazení v přídi než motor chlazený kapalinou. Je to zásluha vyššího tepelného spádu, pracovní teplota vzduchem chlazeného motoru se pohybuje i přes 200 stupňů Celsia, zatímco u agregátu chlazeného vodou jen 80 až 100.  Byť je obrovská obliba tatrováckého motoru mezi vojáky dána zejména jeho robustností, spolehlivostí a minimálními nároky na údržbu, tak výrobce překvapivě nezanedbává další technický vývoj. Do výroby se po letech vrátil dvanáctiválec, novinkou je elektronicky regulované vstřikovací čerpadlo. I přes zásadní modernizaci jsou klíčové komponenty stále české: čerpadlo dodává Motorpal, turbodmychadlo je od ČZ.  V dnešním podcastu si ukážeme, jak se vyrábějí komponenty legendárního motoru, jak se agregát montuje, zkouší a jak se ověřuje jeho životnost.

About

Podcast Auto.cz natáčí redaktoři Auto.cz s hosty ze světa aut, motorek, závodění... Auto.cz podcast moderuje Stanislav Kolman a Martin Machala.

You Might Also Like