Jevišt‪ě‬ Anna Beránková

Už dva roky mají Karel Heřmánek ml. spolu s jeho bratrem Josefem a také jeho ženou Nikol Heřmánkovou Kouklovou na starosti vedení Divadla Bez zábradlí. To převzali po Karlových rodičích. V rámci rozdělení kompetencí se rozhodli, že Karel bude mít zodpovědnost za umělecké vedení, bratr Josef za řízení firmy a Nikol si pod svá křídla vzala PR a marketing. „Nikol je duše a hybná sílá divadla. Má nápady a snaží se to tlaščit dopředu, z pohledu marketingu i sponzorství,” říká o své ženě Karel. Vedení divadla převzali během covidu a během té doby plánovali, jakým způsobem divadlo posunout dál, pracovali nad novým grafickým vizuálem webu a nazkoušeli tři inscenace - Iliada, Cabaret a Cikáni jdou do nebe. 

Právě divadlo a umělecká škola pomohly Honzovi Řezníčkovi s vývojem jeho osobnosti, především s emocemi. Ostatním lidem s podobnými problémy by poradil, aby se nestyděli, nekontrolovali a pustili emoce naplno. S průbojnější náturou funguje Honza aktuálně jako herec na volné noze a vidět ho můžete např. v Divadle Na Jezerce, Divadle Bez zábradlí nebo v Letních shakespearovských slavnostech.

„Setkání se souborem a možnost vytvořit něco z primární mlhoviny je pro mě čím dál důležitější,“ říká v podcastu Jeviště režisér Jiří Havelka, pro kterého je typické začít divadelní zkoušení bez hotového scénáře a konkrétní vize. Díky tomu herce poznává z více stránek.
Divadelní zážitek je podle Jiřího Havelky dost specifický. Jsou momenty, kdy v něm cítí něco, co nikde jinde zažít nemůže a nelze ho ani nijak nahradit. „Divadlo se zdigitalizuje, nebudete ho mít někde v knihovně uložené. Děje se s živými lidmi, a je jedno, co bylo před a co bylo po něm. Jde o ten čas, kdy probíhá,” vysvětluje Jiří Havelka, pro kterého je divadlo tím, co ho v životě naplňuje nejvíc a dává mu smysl.

Vaškovi Šandovi se splnil dětský umělecký sen. Už odmala ho bavilo divadlo, chodil do dramaťáku, hlásil se na recitační soutěže a na gymnáziu hostoval v divadle. Když pak přišla chvíle, kterou vysokou školu si pro sebe vybrat, DAMU byla jasná volba. Při studiích katedry činoherního herectví účinkoval v Činoherním klubu a když pak dostal v roce 2016 také nabídku na angažmá, byl z ní nadšený.

S herečkou a zpěvačkou Michaelou Tomešovou přichází do místnosti velká energie. V podcastu Jeviště se bavíme i o jejím diagnostikovaném ADHD a o tom, že si pro svou osobnost nemohla vybrat lepší profesi. Sama o sobě také říká, že je „atomovou“ herečkou. Tedy, že jde do všeho naplno a i facky nedává ty naoko, divadelní, ale skutečné. Nejlépe se cítí v muzikálech v divadle Kalich, které je její domovskou scénou již třináctým rokem.

„Chci, aby diváci mohli obsadit sebe nebo někoho ze svých blízkých do některé z postav v mých inscenacích,” říká Martin Františák v podcastu Jeviště s tím, že si přeje, aby diváci viděli lidské příběhy a třeba i formou brutální katarze si uvědomili jednu důležitou věc. „Nikdo za nás ten život žít nebude. Pokud ho budeme flákat nebo ho budeme žít křivě, tak se nám může stát to, co se postavám stalo v nějaké inscenaci,” vysvětluje Františák s tím, že drama je v tomto ohledu výborný léčitel.