audio JAMU

JAMU

Vítejte na audio kanále Janáčkovy akademie múzických umění! Těšte se na tvorbu studentů, ale i pedagogů z Divadelní a Hudební fakulty JAMU. Brzy si pozveme i vás a zeptáme se, co právě děláte!

  1. "Zavřeli jsme se na Astorce a křičeli." Rozhovor nejen o křiku na JAMU.

    Jun 16

    "Zavřeli jsme se na Astorce a křičeli." Rozhovor nejen o křiku na JAMU.

    V dalším díle našeho podcastu uslyšíte tři soundartové miniatury, které prostřednictvím zvuku otevírají témata lidské křehkosti, neviditelných stop i společenské a environmentální krize. Posluchači uslyší díla Chci se nadechnout Lindy Dobrovolné, Neviditelní návštěvníci Věry Tarkowské a Skazený rybník Nika Machala, studentů ATD. Součástí podcastu jsou také rozhovory s Lindou Dobrovolnou a Věrou Tarkowskou o jejich tvůrčím procesu, práci se zvukem, hledání významů ukrytých v ruchu každodennosti i o tom, jak lze prostřednictvím abstraktní zvukové kompozice vyprávět příběhy a sdělovat emoce. A taky zjistíme, kde se dá na JAMU ukrýt a křičet tak, aby vás nikdo neslyšel. ANOTACE: Chci se nadechnout (Linda Dobrovolná) - od 4:20 Každý pohár má svůj okraj. Tíha situací už se nedá unést.Přichází okamžik, kdy se člověk nezvedne. Tento zvukový soundart zachycuje stav lidské bytosti ve chvíli, kdy tíha světa překročí hranici únosnosti. Člověk se dusí a prosí abytomu všemu už byl konec. Neviditelní návštěvníci (Věra Tarkowská) - od 17:55 Noční hřiště pod tajícím sněhem, kov chladný, ozvěnyzmrazeného rozjitření. Několik neklidných zvuků. Stopy něčeho neviditelného, co ožívá, když nikdo nehlídá. Skazený rybník (Nik Machal) - od 27:45 Sound art, v ktorom pracujem so znečisteným rybníkom akomodelom súčasného sveta. Všetky zvuky (okrem protestnej linky) boli nahrané priamo pri rybníku. Projekt reflektuje tak environmentálny, ako aj spoločenský rozmer, pričom znečistenie slúži ako metafora širšej spoločenskej degradácie. V kompozícii sa objavuje hlas nesúhlasu alebo protestnej linky, ktorá je potláčaná vrstvami odpadu, a zároveň odkazujem na môj audio dokument Sme unavení a fotosériu na rovnakú tému, v ktorej vizuálne prepájam ľudí z protestov so znečisteným a degradovaným prostredím, čím sa snažím zachytiť absurdný a rozkladajúci sa stav sveta. Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák,Dominik Steiner Příjemný poslech.

    41 min
  2. „Každý národ protestuje jinak. A my?“ O pojmu domov s Evou a Eliškou.

    Feb 24

    „Každý národ protestuje jinak. A my?“ O pojmu domov s Evou a Eliškou.

    Dnešní díl cyklu Erasmus time bude tak trochu netradičně v češtině. Povídat si budeme s Evou Bučekovou a Eliškou Kubečkovou, studentkami Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, které v prosinci 2025 vyjely na několikadenní Erasmus pobyt do Belgie na mezinárodní studentský workshop BIP (Blended Intensive Project) European Audio Storytelling Exchange. Dozvíme se, jaké to bylo spolupracovat v úzké skupině tvůrců, kde každý mluví jiným jazykem, i co pro obě studentky znamená DOMOV a jak ho umělecky během workshopu zpracovaly. Poslechneme si tři krátké audio nahrávky pořízené právě v mezinárodní spolupráci přímo v Belgii a dotkneme se i dalších témat – třeba i toho, jak se v různých zemích protestuje proti politice.   Eva Bučeková – Vrány z Destelheide (od 6:15): Audio deník Evy Bučekové zachycuje jednu workshopovou neděli v belgickém Destelheide, těsně před odevzdáním tříminutového audio cvičení. Proud myšlenek, nálad a drobných postřehů, které se skládají do osobní mapy místa ačasu. Nahrávka funguje jako intimní vhled do mezinárodní komunity umělců a studentů, kteří spolu tráví víkend. Prostorem přirozeně prostupují různé jazyky – slovenština, polština, angličtina – vícejazyčnost tu není téma, ale realitaspolečného soužití. Vrány z Destelheide jsou pocitovým záznamem přítomnosti. O soustředění, lehké nejistotě i sdíleném tichu. O tom, jak může krátký čas na cizím místě vytvořit dočasný domov, který existuje hlavně ve zvuku.   Eliška Kubečková – The Vaze (od 22:35): The Vaze (Váza) je krátký hraný dokument Elišky Kubečkové ajejí kolegyně Mo z Antverp. Formálně jednoduchý, koncepčně hravý experiment sleduje jednu domácnost z nečekané perspektivy – z pohledu vázy stojící na kuchyňském stole. Váza je tichý svědek každodenních rituálů, snídaní, palačinek, smíchu i ticha. Posloucháme vykonstruovanou domácnost jako laboratorní vzorek a klademe otázku: co vlastně znamená domov? Je to místo, vztahy, zvuky, vůně? Nebo spíš pocit bezpečí, který se může stejně snadno rozpadnout?   Eva Bučeková – Drup Drrup Druuuup Drup (od 30:45): Krátký pocitový soundart, ve kterém se rytmus stává vyprávěním. „Drup, drrup, druuup, drup“ nejsou jen zvuky, ale kapky – déšť dopadající na parapet, do kaluže, na střechu. Minimalistická zvuková kompozice pracuje s vrstvením hlasů a jazyků, které se prolínají stejně přirozeně jako voda stékající po skle. Různé řeči se tu mísí bez překladu, význam se rozplývá a zůstává atmosféra. Jemná melancholie, soustředění na detail, na drobný zvuk, který jinak zaniká v ruchu světa. Drup Drrup Druuuup Drup je zvuková nálada.Krátký déšť, který po sobě zanechá ticho. Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner Příjemný poslech. -------------------------------------------------- Today’s episode of the Erasmus Time series will be slightly unconventional, as it will be held in Czech. We will be talking with Eva Bučeková and Eliška Kubečková, students of Radio and Television Dramaturgy and Screenwriting, who in December 2025 took part in a several-day Erasmus stay in Belgium at the international student workshop BIP (Blended Intensive Project) European Audio Storytelling Exchange. We will explore what it was like to collaborate in a close-knit creative group where everyone speaks a different language, as well as what the concept of HOME means to both students and how they approached it artistically during the workshop. We will also listen to three short audio recordings created through this international collaboration directly in Belgium and touch on other topics, including how people in different countries protest against political decisions.

    45 min
  3. „Lidé žijí v bublinách,“ myslí si Ondřej a Viktorie z ATD.

    Feb 17

    „Lidé žijí v bublinách,“ myslí si Ondřej a Viktorie z ATD.

    V dnešním díle našeho podcastu si poslechneme zvukové autoportréty studentů prvního ročníku oboru Audiovizuální tvorba a divadlo, Ondřeje Malečka a Viktorie Ohnoutkové. Zároveň se dotkneme toho, jestli je vůbec reálné věrohodně v autoportrétu popsat sám sebe, a jestli by tvorba neměla náhodou vypovídat především o tvůrci. A jak už název tohoto dílu napovídá, pozastavíme se taky u společenských bublin, ve kterých všichni žijeme, a toho, jestli je zdravé z nich někdy vykouknout ven. Doporučujeme poslech na sluchátka. VIKTORIE OHNOUTKOVÁ NÁZEV: Tori (od 2:45) ANOTACE: V mém autoportrétu jsem se snažila zachytit, jak sama sebe vnímám skrz věci a lidi naplňující můj život. Vždy jsem byla spíše tichá a uzavřená, přestože mě baví vystupovat před lidmi a sdílet svou tvorbu. Proto jsem se svůj autoportrét rozhodla pojmout jako koláž odhalující mé části. Na začátku můžeme slyšet jehlu pokládající se na gramofonovou desku, která rozezní hlasy mých kamarádů a rodiny, prolínající se do zpěvu a hry na kytaru. Nebyla bych to já, kdyby to nebyla písnička od The Beatles. Zpěv a hra kytaru jsou ovšem zrovna dvě věci, které dělám čistě pro radost a převážně sama. Dál můžeme slyšet zvuky a ruchy v krátkosti zobrazující pro mě charakteristické věci. Nejdelší částí je záznam mého slamového vystoupení – asi největší výstup z komfortní zóny. Slam poetry jsem se začala věnovat zhruba před třemi lety s tím, že jsem si psala převážně do šuplíku nebo jsem své texty sdílela maximálně s pár přáteli. Později jsem s kamarádkou pořádala vlastní akci, která se jmenuje Večer poezie, vydala jsem básnickou sbírku Pozérie, složenou z textů studentů v mém okolí, kteří se chtěli zapojit do tohoto projektu. Záznam použitý v autoportrétu byl pořízen na kvalifikaci na MČR ve slamu, kam mě dokopala ta stejná kamarádka, se kterou pořádám Večer poezie. Slam hraje v mém životě velkou roli. V roce 2024 jsem se totiž rozhodla, že chci spojit tento koníček s další velkou částí mého života, a to s fotkou a videem, a začala jsem pracovat na krátkém dokumentárním filmu na můj maturitní projekt. To byl asi ten nejlepší jak osobní, tak pracovní zážitek v mém životě. Ke konci autoportrétu znovu slyšíme další hlasy mých kamarádů a mě. Jako úplně poslední zazní George Harrison, a to bych asi ponechala bez komentáře. :) ONDŘEJ MALEČEK NÁZEV: Who are you (od 14:30) ANOTACE: V tomto autoportrétu se Ondřej snaží odpovídat na celkem osobní, a ne moc příjemné otázky, které mu klade nějaká nadpřirozená entita. Zkoumá význam a hloubku otázky "Kdo jsi?" neboli „Who are you?“.   Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner. Příjemný poslech.

    34 min

About

Vítejte na audio kanále Janáčkovy akademie múzických umění! Těšte se na tvorbu studentů, ale i pedagogů z Divadelní a Hudební fakulty JAMU. Brzy si pozveme i vás a zeptáme se, co právě děláte!