Pamatujete si ten pocit? Někde na půdě nebo ve skříni u babičky najdete starou krabici. Uvnitř černobílé fotky lidí, které jste nikdy nepotkali, ale máte jejich nos. Prababička na svatbě. Děda jako voják. Někdo neznámý u Kolína, na zadní straně tužkou rok 1938. Fotky jsou rozmazané, ohnuté, polovina z nich je špatně exponovaná. A přesto u té krabice prosedíte celé odpoledne. Teď si vezměte do ruky mobil. Fotky z něj padají až nepříjemně dokonalé. Noc vypadá jako den, obloha je modřejší než ve skutečnosti a když vám do záběru vleze cizí člověk, AI ho jedním tahem prstu vymaže. Za chvíli vám bude mobil komponovat sám a co na fotce chybí, to vám prostě dokreslí. Všichni budeme mít perfektní fotky a perfektní videa. A budeme jich mít desetitisíce. Jenže kolik z nich za padesát let někdo najde v krabici? Kdy jste naposledy drželi v ruce papírovou fotografii? Kdy jste si naposledy poslechli celé hudební album od začátku do konce, tak jak ho umělec postavil, nejen tři písničky z playlistu? Kdy jste si naposledy něco naplánovali tužkou? Živím se softwarem, AI používám každý den a technologie mám kolem sebe úplně všude - od nositelné elektroniky, přes chytrou domácnost až po AI agenty. Ale čím víc technologií mám, tím víc mě láká jejich opak. A podle všeho nejsem sám. Lidi znovu kupují CD, natahují filmy do foťáků, sbírají počítače z 80. let a platí 700 dolarů za telefon, který toho umí méně než ten za tři tisíce. V tomhle speciálu se podíváme, jestli je návrat k analogovému světu skutečný trend, nebo jen nostalgie pro ty, kdo si ji můžou dovolit. A na konci vám ukážu, jak to děláme u nás doma. Ne jako návod, spíš jako inspiraci. Stroje, které odmítly umřít Ve školním obvodu Grand Rapids v Michiganu řídila topení a klimatizaci Amiga 2000 z 80. let. Přes rádiový modem s rychlostí 1 200 bitů za sekundu zapínala kotle a ventilátory v 19 budovách. Program pro ni napsal středoškolák, a škola mu prý volala ještě o desítky let později, když se něco pokazilo. Náhradní díly se sháněly na eBay. Výměna za moderní systém měla stát až dva miliony dolarů. Naposledy je doloženo, že běžela v roce 2017 (Hackaday, Generation Amiga). Pekárna Hilligoss Bakery v Indianě ještě koncem roku 2024 účtovala koblihy na dvou Commodorech 64, které majitelé koupili začátkem 80. let. Běží na nich vlastní program v assembleru, který počítá i místní daně. V Gdaňsku vyvažuje Commodore 64 kardanové hřídele od začátku 90. let. Přežil i povodeň. Když jeho fotka v roce 2016 obletěla svět, v Polsku prý na aukcích podražily staré Commodory (Boing Boing). Řízení vlaků v tunelu metra v San Francisku nahrává software ze tří 5,25palcových disket. Systém je z roku 1998 a pořád funguje, jen už skoro nikdo neumí s disketami a programy z 90. let zacházet. Výměna potrvá do příštího desetiletí a jen samotný kontrakt s Hitachi vyjde na 212 milionů dolarů (Ars Technica). V roce 2024 oznámil japonský ministr pro digitalizaci Taro Kono, že úřady konečně nesmí po občanech chtít data na disketách. Muselo se kvůli tomu zrušit přes tisíc předpisů (The Register). A pak je tu můj oblíbený příklad. George R. R. Martin, autor Hry o trůny, píše knihy ve WordStaru 4.0 na počítači s DOSem, který není připojený k internetu. Na maily a daně má jiný počítač. U Conana O’Briena v roce 2014 vysvětloval, že mu nevadí, že program neumí kontrolu pravopisu. Nesnáší, když mu moderní editor sám přepisuje malá písmena na velká (TechCrunch). Co mají ty příběhy společného? Nejsou o tom, že by staré stroje byly lepší. Jsou o tom, že dělají jednu věc, dělají ji spolehlivě a nic jiného po vás nechtějí. Žádné notifikace, žádné aktualizace, žádné “vylepšení”, o které jste nežádali. A také žádné viry a bezpečnostní incidenty. Tak si někdy říkám, jestli není opravdu trochu zbytečné si každých pár let kupovat nový počítač :-). I tuhle lampičku máme doma a je prostě boží… Proč nás to v době AI táhne zpátky Letos v srpnu se v Computer History Museum v Mountain View, pár kilometrů od sídel firem, které nám stavějí AI budoucnost, sešlo přes 3 500 lidí na festivalu starých počítačů. Slavilo se 50 let Applu, na pódiu seděl Steve Wozniak. Ale hlavní hvězdy byly stroje, které jejich majitelé roky křísili v garážích. Jeden z nich, programátor Josh Dersch ze Seattlu, jich má doma přes 200. Přivezl zrestaurovaný Xerox Alto ze 70. let, pradědu dnešních počítačů s myší a okny. Podobných festivalů je dnes přes tucet, v Severní i Jižní Americe a v Evropě. Pořadatelé říkají, že poptávka po starých počítačích na bazarech roste (AP). Sám mám doma postupně rozrůstající sbírku Apple počítačů a plánuji, že bych na nich zkusil v dnešní době fungovat. Dnešní technologie jsou černá skříňka. Nevím, proč mi algoritmus ukázal zrovna tohle video. Nevím, co přesně AI na mé fotce “vylepšila”. Nevím, jestli text, který čtu, napsal člověk. Všechno je úhledné, rychlé a dokonalé. A právě ta dokonalost začíná trochu nudit. Když umí každý vyrobit perfektní obrázek jedním promptem, perfektní obrázek přestává mít cenu. Začíná mít cenu to, co je nedokonalé, pomalé a skutečné. Únava z AI se přitom nepromítá jen do koníčků. V USA vzniklo hnutí Irreplaceable s heslem „Jsme nenahraditelní”, které chce AI regulovat a vadí mu, že o budoucnosti práce rozhoduje hrstka technologických šéfů. Lidé začínají nahlas říkat, že ne každý pokrok chtějí - jak se to dělo v historii už mnohokrát. Nejlíp je ten posun vidět na formátu, který měl být dávno mrtvý. VHS kazety. Videorekordéry se přestaly vyrábět v roce 2016, a přesto třeba v kalifornském Sacramentu otevřel nový obchod s kazetami a sběratelé po celém světě loví vzácné tituly po bazarech. Důvody? Únava z předplatných, filmy, které ze streamovacích služeb nenávratně mizí, a obyčejná radost z toho, že film fyzicky vlastníte. Hudba: album, jak ho umělec postavil Podle americké asociace RIAA vzrostly v prvním pololetí 2026 tržby z prodeje CD v USA o 58,6 % na 171 milionů dolarů. Vinyl rostl taky, o 17,7 % na 544 milionů. Fyzické nosiče jako celek posílily o čtvrtinu (Reuters). Velkou část růstu táhnou sběratelská K-popová alba a mladší zákazníci, pro které je CD prostě retro (Inc.). Streaming pořád tvoří 82 % všech tržeb z nahrané hudby. Půl roku dat ještě není trend, a ještě v roce 2025 prodej CD klesal. Nikdo tedy nevyhazuje Spotify. Lidé si k němu jen přidávají něco, co můžou vzít do ruky. Myslím, že nejde o kvalitu zvuku. Jde o způsob poslechu. Streaming je kulisa. Pustíte playlist, děláte něco jiného a za hodinu nevíte, co hrálo. Deska nebo CD vás nutí k rozhodnutí: vyberu si tohle album a poslechnu si ho. Celé. Tak, jak ho umělec poskládal, s pomalou písničkou na konci první strany a s tou divnou skladbou uprostřed, kterou byste v playlistu přeskočili a která vám za pár let přiroste k srdci nejvíc. Kdy jste naposledy poslouchali album od první do poslední písničky, aniž byste u toho scrollovali? Fotka: dokonalost versus vzpomínka Dnes nosíme v kapse foťák, o kterém si profesionální fotografové před dvaceti lety mohli nechat jen zdát. Jenže to, co z mobilu vypadne, už není úplně fotka. Je to výpočet. Telefon nafotí několik snímků, složí je dohromady, doostří obličeje, vytáhne stíny, a když chcete, smaže lidi v pozadí nebo přidá obloze dramatické mraky. Výsledek je krásný. Jen si už nejsem jistý, jestli je to vzpomínka na to, jak to bylo, nebo na to, jak to podle algoritmu mělo být. Možná i proto se vrací film. Podle japonského průzkumu mezi více než 1 300 fotografy loni fotilo na film značky Kodak 71 % z nich, Fujifilm 68 % (Digital Camera World). Když jsem před mnoha lety koupil v bazaru starou Leicu M7, byla to doba, kdy se analogových foťáků každý zbavoval. Dneska je to zase drahé zboží. Leica je pro mě esence fotografie, manuální proces, skvělý kus řemesla, který držíte v ruce. A vím, že tenhle foťák nikdy neprodám, že jednou zůstane dětem, spolu s hromadou negativů ve skříni. Jde o to, co z našich fotek za padesát let zbyde. Už v roce 2015 varoval Vint Cerf, jeden z otců internetu, před „zapomenutým stoletím”. Digitální soubory podle něj bez péče postupně přestanou být čitelné, protože zmizí programy a zařízení, které je umí otevřít. Jeho rada pro běžné lidi byla překvapivě analogová: fotky, na kterých vám opravdu záleží, si vytiskněte (The Register, Print21). Kolik z vás má zálohu fotek z prvního mobilu? Ze zrušené Picasy? Ze starého cédéčka, které už nemáte v čem přehrát? Zato krabice černobílých fotek po prababičkách přežily válku, stěhování i tři generace. Bez jediné aktualizace. Zkuste odložit telefon Udělejme si malý myšlenkový experiment. Zítra ráno nechte chytrý telefon doma v šuplíku. Na celý týden. Nemáte banku, protože potvrzení platby chodí do aplikace. Nemáte foťák. Nemáte navigaci, takže do neznámého města jedete s papírovou mapou (pokud ji seženete, takže spíše si vytisknete screen z mapy. Jestli máte tiskárnu.). Nemáte hudbu, podcasty ani kalendář. Nemáte jízdenku na vlak, protože ji máte v aplikaci. Nemáte ověření do práce, protože dvoufázové přihlášení běží přes mobil. A nemáte WhatsApp, takže vám uteče, že se odpolední trénink ruší. Jde to. Ale je to tak strašně nepohodlné, že to skoro nikdo neudělá. A
