Pohřební průvodci

Pohřební průvodci

Provedeme vás vším, co se týká smrti a pohřbu. Společně s pozůstalými řešíme, jak projít rozloučením lépe, než je běžná praxe. Vnímáme pohřeb také jako oslavu života – smysluplnou, ekologickou a často i radostnou. Rádi se věnujeme hlubokým tématům a nebojíme se náročných diskusí. Diskutujeme s odborníky.

  1. FEB 16

    Slyšeli jste o POSMRTNÉM doprovázení? Pustili jsme se s Josefem Šťastným do vod buddhismu a Tibetské knihy mrtvých.

    My provázíme umírající před smrtí a pozůstalé po smrti. Ale aby někdo provázel umírající (tedy, již umřelé) i po smrti, to jsme slyšeli poprvé. Josef Šťastný se věnuje právě tomu: jeho ideologie spočívá v tibetském buddhismu. Ve velmi zjednodušené terminologii najde duši zemřelého v tzv. bardu (takový mezistav mezi smrtí a znovuzrozením) a pomůže jí najít tu správnou cestu. Cílem je, aby se, dle jeho vlastních slov, “o pár procent zlepšilo budoucí směřování zemřelého”. Protože, nezapomínejme, buddhismus věří v reinkarnaci (znovuzrození) duše. Znamená to, že se narodí do bohatší rodiny? Nebo, že nebude reinkarnován do zvířete? Pro mnohé z nás, co kdy sledovali kočku nebo psa, by možná naopak příští život v kůži zvířete byl spokojenější.. A můžeme vůbec pomoci těm, kteří za života udělali strašlivé zlo? Atentátníkovi z vysoké školy, třeba? Zaslouží si jejich duše “spásy” – nebo, jak říká Josef Šťastný, “zabalení do světla”? Máme rok 2026, který v numerologii odpovídá jedničce: roku nových začátků, předcházel mu rok plný změn a konců. Posmrtné doprovázení obdobně začíná už před smrtí: ve změně života, životních priorit, zahloubání se do sebe. To, co je po smrti, je pak pouze pokračování již načaté cesty, na které vás může doprovodit. Podcast pro všechny, které zajímá, co je čeká po smrti: jestli opravdu nic, Bůh nebo Josef Šťastný!

    53 min
  2. 10/31/2025

    Kde hledat naději? Bývalý evangelický farář - zlobič Jaroslav Pechar a Oleg Vojtíšek

    „Na pohřbu naší maminky pan farář kázal o nějaký kurvě.“ Aneb, nejen o tom, zda humor patří do pohřebních kázaní jsme se bavili s bývalým evangelickým farářem a páterem Jaroslavem Pecharem. Je pohřeb pro zesnulé nebo pro pozůstalé? Máme jej dělat tak, jak by se to nebožtíkovi líbilo? Nebo tak, aby to pomohlo pozůstalým? Nebo má to být více o Bohu a naději na život věčný? Mnozí z nás si představují, že když smuteční projev „rozbrečí i chlapy,“ tak je to ukázka nejvyššího možného obdivu. Ale… co kdyby vám odlehčil? Co kdyby se vám po něm ulevilo, co kdyby vás zbavil viny, nebo rozradostněl? Je cílem pohřbu se složit a rozbrečet ze smrti, nebo oslavit život? Co na páter Pechar? (Spoiler: na jeho pohřbech lidé vyprávějí historky, hraje se na kytaru a pokračuje se dlouho po bohoslužbě!) „Smrt je nepřítel, který vyhrává bitvy, ale nikdy nevyhraje válku.“ Kde hledat naději, když umírám? A když nejsem zrovna věřící? Co je po smrti páter Pechar nedokáže zodpovědět a nedokáže to zodpovědět žádná církev, ale ví, co tam není: není tam tma a prázdnota, protože je tam podaná ruka. To je ona největší naděje, kterou církev po smrti nabízí. A stejně jako zesnulým podává ruku dle církve Bůh, pozůstalým ji podávají faráři jako páter Pechar. A ne svěcenou vodou, ani kouzelným proutkem. Ale slovem a příběhy. A občas zapnutým telefonem v jednu ráno. Tak si jeho příběhy a vtipy poslechněte v našem podcastu na Spotify. „V nebi se budeme divit třem věcem: kdo tam je, kdo tam není, a jak jsme se tam do háje dostali my.“

    55 min
  3. 09/30/2025

    Co dělat, aby kvalitní paliativní péče byla standard, ne štěstí? Jiří Krejčí z Pallia.

    “Pojďme měnit realitu lidem, kteří mají vážnou nemoc a kteří truchlí; aby pro ně byla snesitelnější” – to je vize Jiřího Krejčího z Pallia. Před deseti lety se u nás paliativou takřka nikdo nezabýval. A za dalších deset let budeme mít třeba i systém, který se o potřeby umírajících skutečně zajímá a reaguje na ně. A to i právě díky Pallium: organizaci, která pomáhá odborníkům z paliativní péče. Chce ji měnit k lepšímu. Aby kvalitní paliativní péče byla standard, ne štěstí při výběru. Jak ale na to? V nemocničních paliativních týmech třeba neexistuje nikdo, kdo by se věnoval čistě pozůstalým: všichni se o to nějakým způsobem snaží, ale je to nad rámec jejich vlastní specializace a většinou i časové dotace. Policejní interventi nesmí doporučovat placenou pomoc – poradce pro pozůstalé, terapeuta a podobně. Řada lidí tak ani neví, že pro ně nějaká pomoc existuje. Jedno z řešení je nalézt způsob, jak pomoc při truchlení platit ze státních peněz. Dalším je třeba zapojit laiky, kteří by pro pozůstalé vytvářeli svépomocné skupiny. Jak mohou truchlící pomoci ostatním? Ví vůbec lidé, co při umírání mohou chtít? A dokážeme pacientům v paliativní péči a jejich pozůstalým skutečně pomáhat? Tento díl našeho podcastu je tentokrát zajímavý hlavně pro odborníky. Tak schválně – kolik máme posluchačů z oblasti paliativní péče? Náš Oleg Vojtíšek s Jiřím Krejčím z Pallia na Spotify!

    57 min
  4. 07/15/2025

    Klára Brázdová a Oleg: Je truchlení chaos? Nebo je to bloudění lesem? A je pohřeb dialog?

    Ohlušující ticho po smrti člověka. A teď nemyslíme, když najednou doma zůstanete sami. Ale ticho, které přijde pokradmu: když po smrti blízkého dostáváte spousty zpráv, spousty pozornosti, otázek a lásky... a pak to najednou.. vyšumí. Najednou se okolí rozhodlo, že je na čase jít dál. Ale vy tam ještě nejste. Klára Brázdová se jako psychoterapeutka věnuje často pozůstalým a naše i její práce toho mají spoustu společného! My jako pohřební služba často zvažujeme, kolik toho máme dělat za klienty: z pozice služby chceme dodat maximum. Jenomže truchlení je velmi specifická věc. Je potřeba lidi směrovat, aby se do truchlení pustili sami - třeba i přípravou pohřbu. A podobné je to i v terapii. Klára říká, že se jí líbí, že my s pozůstalými vedeme dialog. Dialog o tom, co a jak chtějí. Co je vůbec možné. Dialog o zesnulém, co by si přál, co si přejí oni. O tom se s nimi lidé často bojí mluvit. Truchlící lidé jsou plně kompetentní a neměli bychom se k nim chovat jako k dětem. Proč není dobré řídit se “odbornými” stádii truchlení? V čem jsou si podobné truchlení a bloudění lesem? A proč je fajn po pohřbu odjet do Nepálu? Oleg se v našem podcastu bavil o truchlení s psychoterapeutkou Klárou Brázdovou a pokud se vás to týká, tak si to určitě budete chtít poslechnout!

    32 min
  5. 05/04/2025

    Sebevražda je rakovina duše. Jak fungují sebevražedné myšlenky? Saša Kasal a Roksana Táborská.

    Sebevražda je rakovina duše. Jak fungují sebevražedné myšlenky? Mění se s věkem: čím mladší člověk je, tím je ohroženější – lidé si během života osvojí jiné techniky, jak problémy zvládat. Mění se s pohlavím: páchají ji více muži, ženy se zase naopak častěji sebepoškozují (celosvětově na jednu sebevraždu ženy připadají 3 až 4 sebevraždy mužů). Šíří se jako nákaza: pokud v jedné třídě dojde k sebevraždě, je to rizikový faktor pro všechny spolužáky. Okolí to může zhoršit, stačí třeba říci “To mi nemůžeš udělat,”. 13 000 sebevražd za jeden rok – zhruba 4 úmrtí denně. Taková jsou data za rok 2022. Březen a duben jsou nejrizikovější. Že je to teď těmi počítači? Ale vůbec ne. Počty od 50. a 60. let naopak stabilně klesají. Teprve od roku 2019 se začínají opět zvedat. Proč? Příčina nikdy není jedna: covid, černé vyhlídky do budoucna, sociální sítě, dlouhé čekačky na psychology, návykové látky, dokonce genetická predispozice. Co dělat, když s vám někdo svěří s úmyslem spáchat sebevraždu? Vyhodí vás psycholog? Lze nějak vyvinit rodinu? Stigma tématu sebevražd jsme rozkrývali společně se Sašou Kasalem a Roksanou Táborskou z Národního ústavu duševního zdraví v našem podcastu. Omlouváme se všem za nižší srozumitelnost mužských hlasů. Originální nahrávka byla silně poškozena a to, co slyšíte, je výsledkem pracné rekonstrukce.

    59 min
  6. 12/23/2024

    “Filozofování je nácvik smrti,” říká ústy české filozofky Terezy Matějčkové Platónův Sókrates.

    My jsme si také (skromně) zafilozofovali a cvičili smrt v novém podcastu. V období Vánoc nás často trápí samota: podle některých filozofů je ale samota luxus moderní doby. Proč? Protože je to možnost nežít podle ostatních. Konat autenticky za sebe, bez ohledu na přání rodiny či společnosti. “Jít si za svou pravdou.” Ale pozor, neplést s osamocením: to je naopak dopad toho, že jsme se vymanili z rodových vazeb. Ostatně, Georg Simmel pravil: teprve moderní člověk začíná umírat – právě proto, že si uvědomuje svou individualitu a konečnost. Nevnímá se jako pouhé pokračování rodu. Podle Hegela to může být nakonec právě pohřeb, který nás navrátí zpět do komunity. A pakliže ho neučiníme, škodíme sami sobě: vlastní komunitu, vlastní začlenění tím totiž narušíme. No a v neposlední řadě: pro filozofii bylo vždy zajímavé, že člověk pouze “neselhává” jako ostatní zvířata, ale nějakým způsobem se o to selhání stará. Často říkáme, že s něčím bojujeme – s lidmi nebo nemocemi. Ale my jdeme ještě dál. Bereme si z toho ponaučení, napravujeme minulé chyby. Ubližujeme si, ale zároveň si odpouštíme a obohacujeme se. Rosteme z konfliktů a ty rodinné jsou věc, která nás “spoluutváří” a pojí všechny. A o Vánocích je to viditelné víc než kdy jindy. Proto, pokud se tyto vánoční svátky chcete na chvíli usebrat, upokojit, zapřemýšlet a odběhnout od roztěkanosti dnešní doby, Tereza Matějčková doporučuje filozofii. A začít můžete naším podcastem právě s Terezou!

    55 min

About

Provedeme vás vším, co se týká smrti a pohřbu. Společně s pozůstalými řešíme, jak projít rozloučením lépe, než je běžná praxe. Vnímáme pohřeb také jako oslavu života – smysluplnou, ekologickou a často i radostnou. Rádi se věnujeme hlubokým tématům a nebojíme se náročných diskusí. Diskutujeme s odborníky.