JÓGA VÁSIŠTHA - Kniha I - O odtažitosti

Jóga Vásištha audiokniha
  • 0.0 (0)
  • Religion & Spirituality
  • Updated Biweekly

"Tento koloběh života a smrti je jako obratná tanečnice, jejíž sukně je ušita z lidských duší." (I.28-29) Z anglické verze Svámí Vénkatéšánandy přeložila do češtiny Lenka Vinklerová www.samhita.cz Následující: Kniha II.

  1. 02/13/2025

    I. 32, 33 Přítomní mudrci jsou dojati řečí mladého Rámy.

    Toto je poslední díl Knihy I. ⁠Kniha II. od 17.2.2025 - viz www.samhita.cz⁠! VÁLMÍKI pokračoval: Vášnivá řeč Rámy zasáhla všechny přítomné, neboť moudrost jeho slov byla schopna rozptýlit klamné představy mysli. Každý se cítil, jako by byl zbaven všech pochyb a mylného chápání, a s velkým potěšením se opájel nektarem jeho slov. Všichni přítomní seděli bez hnutí a naslouchali s takovou pozorností, že vypadali spíše jako postavy namalované na obraze než jako živé bytosti. A kdo vlastně slovům Rámy naslouchal? Mudrci Vasištha a Višvámitra, ministři a členové královské rodiny včetně krále Dašarathy, občané města, svatí muži, sloužící, ptáci v klecích, domácí zvířata, koně v královské stáji i nebešťané včetně dokonalých mudrců a nebeských hudebníků. Zcela jistě naslouchali král nebes i vládce podsvětí. Všichni byli řečí Rámy dojati a plni radosti mu provolávali slávu. K obveselení Rámy se z nebes snesla záplava květů. Všichni přítomní se snažili Rámu povzbudit. Nikdo jiný, dokonce ani sám učitel bohů, by nedokázal tak nezaujatě sdělit to, co sdělil Ráma. Měli jsme velké štěstí, že jsme mohli naslouchat jeho řeči. Jako by nás během ní naplnil pocit, že neexistuje žádná blaženost, dokonce ani v nebi. DOKONALÍ MUDRCI pravili: Slova, jimiž svatí muži hodlají zodpovědět závažné a moudré otázky Rámy, zasluhují, aby je slyšely bytosti v celém vesmíru. Přijďte, všichni mudrcové, shromážděte se u dvora krále Dašarathy a vyslechněte odpovědi největšího z mudrců, mudrce Vasišthy. VÁLMÍKI pravil: Jak to mudrci světa slyšeli, přispěchali ke dvoru, kde byli s náležitou úctou přijati a usazeni. Pokud by vznešené poznání Rámy nemělo v našem srdci zanechat žádnou stopu, pak bez ohledu na to, jaké máme schopnosti a dovednosti, museli bychom se považovat za ztracence, neboť by to dokazovalo, že jsme zcela pozbyli rozumu. TEXT ve formátu PDF zde.

    3 min

  2. 02/13/2025

    I. 30, 31 Jak má člověk žít, aniž by se stal obětí střídání lásky a nenávisti?

    RÁMA pokračoval: Přemýšlel jsem o žalostném osudu lidských bytostí, které se utápějí v hlubinách strasti, a naplnil mě pocit smutku. Má mysl je zmatena. Při každém kroku se chvěji strachem. Vzdal jsem se všeho, ale nejsem ustálen v poznání. Jsem částečně chycen a částečně osvobozen. Jsem jako strom, který byl poražen, ale není zbaven svých kořenů. Přeji si ovládnout svoji mysl, ale nemám takové poznání, abych toho byl schopen. Řekni mi, prosím, jaký je to stav, v němž člověk nezakouší zármutek? Jak může člověk zapojený do světských činností, tak jako já, dosáhnout nejvyššího stavu klidu a blaženosti? Jaký postoj člověku umožňuje nenechat se ovlivnit nejrůznějšími činnostmi a zážitky? Řekni mi, prosím, jak vy, osvícené bytosti, v tomto světě žijete? Jak lze mysl osvobodit od žádostivosti a naučit pohlížet na svět dvojím způsobem, jako na své vlastní Já i jako na něco, co nemá větší cenu než stéblo trávy? Jaká velká osobnost nám má být vzorem, abychom se naučili cestě poznání? Jak má člověk v tomto světě žít? Svatý muži, dej mi prosím poznání, které umožní učinit mou neklidnou mysl nehybnou jako hora. Jsi osvícená bytost, pouč mne tak, abych se už nikdy nemusel utápět v žalu. Tento svět je plný bolesti a smrti. Jak se může stát zdrojem radosti, aniž by bylo zmateno srdce člověka? Mysl je plná nečistot. Jak a jakými prostředky ji lze očistit? Co doporučují velcí mistři? Jak má člověk žít, aniž by se stal obětí střídání lásky a nenávisti? Podobně jako zůstane rtuť nedotčena, hodíme-li ji do ohně, tak jistě musí existovat tajemství, které člověku v tomto světě umožní zůstávat nedotčený smutkem a utrpením. Co je to za tajemství? Jaké tajemství dokáže změnit způsob myšlení, které se rozvinulo do podoby tohoto vesmíru? Jací hrdinové se dokázali osvobodit z klamu a iluze? A jaké metody zvolili ke svému osvobození? Pokud uvážíš, že nejsem způsobilý takového pochopení nebo nejsem schopen pochopit, budu se postit, dokud nepřijde smrt. VÁLMÍKI pravil: Ráma domluvil a zůstal stát bez hnutí. TEXT ve formátu PDF zde.

    4 min

  3. 02/09/2025

    I. 28, 29 Ráma prosí mudrce o osvobození z temnoty nevědomosti.

    RÁMA pokračoval: Ó svatý muži! Bez ohledu na to, zda se něco ve světě zdá být stálé nebo pomíjivé, je to všechno jako sen. Co je dnes dírou v zemi, bylo dříve horou, a co je dnes horou, bude za okamžik kráterem. Co je dnes hlubokým lesem, změní se brzy v město. Co je nyní úrodnou půdou, bude vyprahlou pouští. Stejné je to se změnami těla, způsobem života i štěstím člověka. Tento koloběh života a smrti je jako obratná tanečnice, jejíž sukně je ušita z lidských duší. Tanečními gesty vyzvedává duše do nebe, vrhá je do pekla nebo je vrací zpátky na zem. Všechny významné skutky i velké náboženské obřady, které zde lidé provádějí, zůstávají brzy jen pouhou vzpomínkou. Lidské bytosti se rodí jako zvířata a naopak. I bohové přicházejí o svoji božskost. Co tady zůstává beze změny? Vidím, že i Stvořitel Brahmá, udržovatel Višnu, ničitel Rudra nevyhnutelně spějí k zániku. Smyslové objekty světa přinášejí potěšení jen do té doby, než si člověk uvědomí nevyhnutelný zánik. Tak jako si dítě hraje s hlínou a vytváří z ní objekty různých tvarů, tak vládce vesmíru vytváří neustále něco nového, aby to všechno vzápětí zase ničil. Vnímání nedostatků světa zbavilo mou mysl nechtěných sklonů. A stejně jako nevznikne na vodní hladině fata morgána, neobjeví se v mé mysli touha po smyslových potěšeních. Svět i s jeho radostmi se mi zdá hořkým. Nerad se toulám v zahradách potěšení, nevyhledávám společnost dívek, nenacházím smysl v získávání bohatství. Přeji si spočinout v klidu a míru uvnitř sebe. Neustále se táži: „Jak mohu zbavit své srdce myšlenek na stále se měnící přelud zvaný svět?“ Netoužím po smrti a netoužím ani žít. Zůstávám tak, jak jsem, osvobozen od posedlosti žádostivostí. Co mám dělat s královstvím, potěšením či bohatstvím, těmito hříčkami egoismu, jenž mi schází? Pokud se neustálím v poznání teď, kdy budu mít další příležitost? Oddávat se smyslovým potěšením znamená otrávit mysl a následky pak nést několik životů. Oprostit se od toho umí jen člověk poznání. Proto prosím, svatý muži, pouč mě tak, abych mohl být navždy osvobozen od bolesti, strachu a trápení. Světlem svého učení odstraň prosím z mého srdce a mé mysli temnotu nevědomosti. TEXT ve formátu PDF zde.

    4 min

  4. 02/09/2025

    I. 27 Svět je jako jedovatý strom, kdo se ho dotkne, je omámen a stane se nevědomým.

    RÁMA pokračoval: Ó mudrci, v dětství, v mládí ani ve stáří člověk nezakouší štěstí. Žádný objekt tohoto světa nikomu dát štěstí nemůže. Mysl marně hledá v objektech světa své štěstí. Šťastný je jen ten, kdo je osvobozen od egoismu a kdo se nenechá ovládat touhou po smyslovém potěšení. Ale takových je v tomto světě málo. Nepovažuji za hrdinu toho, kdo je schopen v bitvě porazit mocné vojsko. Jen ten je pro mne hrdinou, kdo je schopen překonat oceán mysli a smyslů. Nepovažuji za zisk to, co se v krátké době vytratí. Pro mě je ziskem jen to, co se nevytrácí. Ale to nemůže člověk ve světě získat, i kdyby se snažil sebevíc. Na druhou stranu pomíjivé zisky i dočasné ztráty přicházejí k člověku, aniž by o ně usiloval. Ó svatý muži, jsem zmatený z toho, že člověk během dne bloudí sem a tam, zdá se, jako by něco dělal, ale neustále se věnuje sobeckým činnostem. A třebaže za celý den nevykoná žádný dobrý skutek, přece je schopen v noci klidně spát. I k člověku, který vítězí nad svými světskými nepřáteli, obklopuje se bohatstvím a přepychem a chlubí se svým štěstím, se nakonec přikrade smrt. Jak si ho najde, ví jen Bůh. Člověk se z nevědomosti připoutá k ženě, dětem a přátelům a neví, že tento svět je jako velké poutní místo, kde se náhodně sejde bezpočet lidí, mezi nimiž jsou i ti, které nazývá svou ženou, svými dětmi či přáteli. Tento svět je jako hrnčířský kruh. Vypadá nehybný, ačkoli se otáčí obrovskou rychlostí. Nevědomému jedinci se zdá, že je svět stálý, třebaže se ve skutečnosti neustále mění. Svět je jako jedovatý strom. Kdo se ho dotkne, je omámen a stane se nevědomým. Ve světě je každý úhel pohledu nečistý, každé místo je místem špatnosti, každý člověk podléhá smrti a každé konání je falešné. Celé dlouhé věky přicházejí a odcházejí. A jsou to jen okamžiky v čase, neboť ve své podstatě není rozdíl mezi epochou a okamžikem, obojí je jen míra času. Z hlediska bohů je okamžikem i epocha. Stejně tak je celá země jen obměnou základního prvku země. Jak marné je upínat k ní svoji víru a vkládat do ní své naděje! TEXT ve formátu PDF zde.

    3 min

  5. 02/06/2025

    I. 25, 26 S Časem souvisí i následky činů.

    RÁMA pokračoval: Vedle Času, který jsem právě popsal, existuje Čas, jenž je zodpovědný za zrození a smrt. Lidé ho popisují jako božstvo vládnoucí nad smrtí. A ještě je tu další aspekt času zvaný krta anta, krtánta neboli výsledek činnosti, neodvratné následky či plody konání. Krtánta je jako tanečník tančící se svojí ženou nijati neboli zákonitostí přírody. Oba společně nadělují všem bytostem nevyhnutelné plody jejich činů. Během trvání vesmíru jsou neúnavní ve své práci, ostražití ve své bdělosti a neutuchající ve svém nadšení. Když Čas tančí svůj vesmírný tanec, při němž všechno tvoří a zase ničí, jaká naděje nám zbývá? Krtánta má moc i nad těmi, jejichž víra je pevná, ani jim nedopřeje klidu. Je příčinou toho, že se na světě všechno neustále mění a nic není trvalé. Všechny bytosti jsou ve světě poznamenány špatností. Každý vztah je poutem či omezením, každé potěšení je utrpením a touha po štěstí je jen přeludem. Smysly člověka jsou jeho nepřáteli, Skutečnost je neskutečná, neboť je nepoznaná, a vlastní mysl se člověku stala jeho nejhorším nepřítelem. Egoismus je hlavní příčinou zla, poznání je chabé, všechny činy vedou k nepříjemnostem a potěšení je zaměřeno sexuálně. Rozum je ovládán sobectvím místo toho, aby to bylo naopak. Proto v mysli člověka není klid ani štěstí. Mládí mizí, společnost světců je vzácností a není cesty z tohoto utrpení. Není tu vidět nikoho, kdo by pochopil Pravdu, kdo by byl šťastný z úspěchu a štěstí druhých a v jehož srdci bychom našli soucit. Den za dnem lidé klesají stále níž, slabost překonává sílu, zbabělost odvahu. Špatná společnost se najde lehce, na dobrou se tak snadno nenarazí. Jsem zvědav, kam Čas lidstvo zavede. Ó mudrci, tajemná síla, jež vládne tomuto stvoření, ničí i mocné démony, bere vše, co bylo považováno za stálé a věčné, a zabíjí i nesmrtelné. Je pak vůbec nějaká naděje pro obyčejného člověka, jako jsem já? Zdá se, že tato záhadná bytost sídlí ve všem, za její aspekt je považován egoismus a není nic, co by nezničila. Má pod kontrolou celý vesmír a vládne zde jen její vůle. TEXT ve formátu PDF zde.

    4 min

  6. 02/06/2025

    I. 23, 24 Ráma se zamýšlí nad tím, že vše ve světě je ničeno Časem.

    RÁMA pokračoval: Veškeré potěšení světa je klamné, stejně jako potěšení blázna, který si vychutnává ovoce, jež vidí v zrcadle. Všechny naděje člověka ve světě jsou neustále ničeny Časem. Ó mudrci, právě Čas všechno na světě odnáší pryč. Nic stvořeného není mimo jeho dosah. Čas vytvoří bezpočet světů a v krátké době všechny zničí. Čas na sebe dovolí pohlédnout jen letmo skrze své dílčí projevy, jakými jsou rok, věk či epocha. Jeho skutečná podstata ale zůstává skryta. Čas přemůže úplně všechno. Čas je neúprosný, nelítostný, krutý, lačný a nenasytný. Čas je ten největší kouzelník se spoustou ošidných triků. Čas nelze podrobit rozboru, neboť i když jej rozdělíme na části, zůstává neporušen. Má nenasytnou chuť na cokoli. Pozře ten nejmenší hmyz i největší hory, pozře dokonce i krále nebes! Stejně jako si malý chlapec ve volné chvilce hraje s míčem, používá Čas na hraní dva míče, Slunce a Měsíc. Sám Čas se projevuje jako ničitel vesmíru Rudra, Stvořitel světa Brahmá, král nebes Indra, bůh bohatství Kubéra i nicota vesmírného konce, rozpuštění vesmíru. Právě Čas znovu a znovu vytváří a rozpouští tento vesmír. Jako má mohutná hora své kořeny v zemi, je mocný Čas pevně usazen v absolutním Bytí, Absolutnu neboli Brahman. Přestože Čas tvoří nekonečné vesmíry, není vyčerpaný ani se neraduje, nepřichází ani neodchází, nevzniká ani nezaniká. Labužník Čas sleduje, jak všechny objekty světa dozrávají v ohni Slunce, a když shledá, že již uzrály, pak je pozře. Každou epochu krášlí klenoty rozmanitých bytostí, které má pro svou potěchu, než je všechny s lehkostí zcela vyhladí. Pro květ mládí je Čas soumrakem, pro slona neboli dobu života je nebezpečným Ivem. Na světě není nic, vysoko ani nízko, co by Čas nezničil. A i když je všechno zničeno, Čas zničen není. Tak jako po práci odpočívá člověk ve spánku, tak spí nebo odpočívá Cas po zániku čili rozpuštění vesmíru, přičemž v sobě ukrývá možnost nového stvoření. Nikdo neví, čím je ve skutečnosti Čas. TEXT ve formátu PDF zde.

    4 min

  7. 02/02/2025

    I. 21, 22 Ve stáří si člověk uvědomí pomíjivost a marnost tužeb, ale senilita mu zabrání, aby změnil způsob života.

    RÁMA pokračoval: V mládí je člověk otrokem sexuální touhy. Na tělo, které je souborem masa, krve, kostí, vlasů a kůže, pohlíží jako na něco krásného a půvabného. Kdyby tato krása byla trvalá, pak by měla tato představa jisté opodstatnění, ale běda, krása dlouho nevydrží. Ba naopak. Velmi brzy se totéž maso, které přispívalo k přitažlivosti, půvabu a kráse milovaného člověka, promění do vrásčité škaredosti stáří a poté je stráveno ohněm, červy nebo supy. A přece dokud tato sexuální přitažlivost trvá, stravuje srdce a moudrost člověka. Tím se udržuje stvoření. Jakmile tato touha ustane, samsára neboli cyklus zrození a smrti ustane též. Když už dítě není spokojeno se svým dětstvím, nastoupí mládí. Když je mládí sužováno nespokojeností a pocity marnosti, přemůže ho stáří. Jak krutý je život! Jako vítr vysuší vodu z listu, tak stáří zničí tělo člověka. Vnikne-li kapka jedu do organismu, brzy se rozšíří do všech jeho částí. Podobně pronikne do celého těla senilita, způsobí jeho rozpad a člověk se stane terčem posměchu druhých. Třebaže není starý člověk schopen uspokojovat své touhy fyzicky, jeho touhy rostou a rozvíjejí se. Člověk se začne sám sebe ptát: „Kdo jsem?“, „Co mám dělat?“ atd., ale je již příliš pozdě na to, změnit životní běh, upravit životní styl či udělat život smysluplnějším. S nástupem senility se projeví všechny znepokojivé znaky stáří jako bílé vlasy, pokašlávání, obtížné dýchání, zažívací potíže a vychrtlost. Božstvo vládnoucí nad smrtí považuje zřejmě bílou hlavu starce za zralý patison a spěchá si ho utrhnout. Tak jako velká voda podemele kořeny stromů stojících na břehu řeky, tak senilita razantně utne kořeny života. Následuje smrt, která vše odnese. Senilita je králův sluha, kráčející před králem, jímž je smrt. Jaká to záhada a překvapení! Ti, které neporazil žádný nepřítel a jejichž příbytkem jsou nedostupné vrcholky hor, i tací jsou přemoženi démonem senility a rozkladu. TEXT ve formátu PDF zde.

    3 min

  8. 02/02/2025

    I. 20 Ráma odkrývá špatnosti mládí, které vedou k neštěstí.

    RÁMA pokračoval: Člověk opustí období dětství a vstoupí do stadia mládí. Opustit neštěstí však schopen není. Nyní je vystaven spoustě psychických proměn a postupuje od utrpení k ještě většímu utrpení, neboť odmítá poznání a vrhá se do náruče strašlivému skřetu sídlícímu v jeho srdci, jenž se nazývá žádostivost. Jeho život je plný tužeb a obav. Ten, kdo se v mládí nenechal připravit o poznání, umí odolat jakémukoli náporu. Nezamiloval jsem si toto pomíjivé mládí, ve kterém je krátce trvající potěšení rychle vystřídáno dlouhodobým utrpením, a nenechal se oklamat tím, co je lidmi považováno za stálé, ač je to ve skutečnosti proměnlivé. Ještě horší je však to, že během mládí se člověk dopustí činů, které způsobí trápení druhým. Jako jsou stromy ničeny lesním požárem, tak je srdce mladíka ničeno ohněm vášně, opustí-li ho jeho milovaná. Jakkoli se mladý člověk snaží rozvíjet čistotu srdce, jeho srdce čisté není. Myšlenky na její krásu ho vyrušují, i když s ním jeho milá není. Člověk, který je pln žádostivosti, se nemůže těšit úctě moudrých lidí. Mládí je příbytkem nemocí a psychického utrpení. Lze ho přirovnat k ptáku, jehož křídla jsou tvořena z dobrých a špatných skutků. Mládí je jako písečná bouře, která rozpouští a ničí dobré vlastnosti. Objeví v srdci všechny možné špatnosti, zatímco dobré vlastnosti, které by se tu našly, zatlačí do pozadí. Stává se tak pomocníkem zla. Dává vzniknout klamu a připoutanosti. Ačkoli se mládí zdá být žádoucím pro tělo, je zhoubným pro duši. Člověk je v mládí sváděn přízrakem štěstí a v honbě za ním upadá do strastí. Proto jsem si mládí nezamiloval. A běda, vášně a touhy, jež byly v mládí zažehnuty, jsou v době, kdy je mládí u konce, ještě palčivější a přinášejí člověku rychlou zkázu. Kdo je nadšen obdobím mládí, není člověk, ale zvíře v lidské podobě. Velkou duší, tedy člověkem hodným uctívání, nebo člověkem vůbec může být jen ten, kdo nepodlehne špatnostem mládí a přežije toto období, aniž by ho přemohlo pokušení. Neboť snadné je přeplout oceán, ale dosáhnout druhého břehu mládí, aniž by člověk podlehl tomu, co má či nemá rád, vskutku snadné není. TEXT ve formátu PDF zde.

    3 min
See All (22)

About

"Tento koloběh života a smrti je jako obratná tanečnice, jejíž sukně je ušita z lidských duší." (I.28-29) Z anglické verze Svámí Vénkatéšánandy přeložila do češtiny Lenka Vinklerová www.samhita.cz Následující: Kniha II.

Information

More From Jóga Vásištha audiokniha