MediScope

Martin Grundmann; Lukáš Lhota

Evidence-based rozbory studií z fyzioterapie, zdraví a sportu. Kriticky hodnotíme výzkum a převádíme data do klinické praxe. Instagram:@mediscope.cz

  1. 19h ago

    Vysoko intenzivní cvičení u seniorů v domově důchodců: funguje to? | MediScope Journal Club #32

    V 32. epizodě Journal Clubu rozebíráme s Lukášem Lhotou švédskou studii o vysoko intenzivním funkčním cvičení (HIFE) u obyvatel domovů pro seniory a o tom, jestli k efektu přispívá i proteinový nápoj po tréninku. Švédsko, n = 191, obyvatelé domovů pro seniory Vzorek byl záměrně náročný: věk 65–100 let, většinou ženy, průměrné MMSE 17–18 bodů (hranice lehké a středně těžké demence), 60 % s depresí, polovina s demencí, v průměru 9 léků denně, průměrná rychlost chůze 0,36 m/s (zdravý senior chodí kolem 1 m/s). Z 487 oslovených splnilo kritéria a bylo zařazeno jen 191 osob. Design 2×2 kombinoval dvě proměnné: cvičební intervenci (HIFE vs. kontrola v podobě vedených aktivit v sedě) a nápoj po cvičení (proteinový vs. placebo). HIFE program zahrnuje 39 cviků rozdělených do pěti úrovní obtížnosti podle mobility participanta — od dřepů s přenesením váhy po chůzi s oporou — s cílem 8–12 opakování do maxima a důrazem na vysokou subjektivní intenzitu. Trénink probíhal 45 minut, 5× za dva týdny, po dobu 13 týdnů (29 sezení) ve skupinkách 3–9 lidí pod dohledem dvou fyzioterapeutů. V epizodě probíráme, co se za těmito čísly skrývalo v realitě: docházka 72 %, ale vysoké intenzity bylo dosaženo jen v 53 % sezení. Proteinový nápoj (200 ml, 15 g bílkovin) byl vypit v 82 % případů v intervenční skupině — po přepočtu na celou intervenci to vychází na přibližně 3,5 g bílkovin navíc denně, při doporučené dávce 1,2–1,5 g/kg/den. Studii navíc financovala švédská mlékárna. Hlavní výsledky ve třech měsících: žádný statisticky významný rozdíl mezi HIFE a kontrolou na primárním výstupu (Berg Balance Scale). V šesti měsících byl rozdíl na hranici významnosti (p = 0,05), velikost 1,9 bodu ze 56 — pod prahem minimální detekovatelné změny (přibližně 7 bodů). Rychlost chůze se zlepšila o 0,05 m/s, síla na leg pressu o cca 11 kg, ale data z leg pressu měla jen asi polovina účastníků. Nejpřesvědčivější je sekundární výsledek — vstávání ze židle bez pomoci rukou zvládlo po šesti měsících 57 % cvičících oproti 44 % v kontrolní skupině. V epizodě rozebíráme i statistickou stránku: autoři reportují velikosti účinku 0,33–0,49, které vypadají jako střední efekt, ale po přepočtu na konvenční směrodatnou odchylku (místo odchylky z ANCOVA) klesají na 0,13–0,28 — tedy 2 až 2,5× níž. Deset ze čtrnácti položek Berg Balance Scale má přímý protějšek v HIFE cvičebním manuálu, což nastoluje otázku, zda výsledek neodráží spíš nácvik samotného testu než reálný funkční přínos. Studie navíc neměla dostatečnou statistickou sílu zachytit realistický efekt proteinového nápoje. Pro praxi: design studie je kvalitní (je v top 25 na PEDro), ale provedení ukazuje klasické rizikové body — nízká adherence k předepsané intenzitě, podhodnocená dávka proteinové intervence vzhledem k pravděpodobnému energetickému deficitu účastníků (skóre Mini Nutritional Assessment v průměru 20/30, tedy riziko podvýživy), selektivní zdůraznění pozitivních nálezů v abstraktu a srovnávání velikostí účinku napříč studiemi s různou metodikou výpočtu. Závěr: HIFE program u křehkých seniorů v domovech pro seniory přinesl efekty na hranici nebo pod hranicí klinické významnosti, s výjimkou schopnosti vstát ze židle bez pomoci rukou, kde je rozdíl klinicky smysluplný. Proteinový nápoj v použité dávce neměl reálnou šanci ovlivnit svalovou syntézu u populace v pravděpodobném energetickém deficitu. Studie ukazuje, jak snadno se malý efekt dá prezentovat jako velký volbou jmenovatele při výpočtu velikosti účinku — a proč je u klinických dat důležitější dívat se na surový rozdíl v jednotkách škály s intervalem spolehlivosti než na standardizovanou velikost účinku samotnou.Rosendahl E, et al. High-intensity functional exercise and protein-enriched drink for sarcopenia and physical function in older people in residential care facilities: a cluster randomized controlled trial (dvakrát dva design).📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  2. Oct 19

    Cvičení u srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí: Ex-DHF | MediScope Journal Club #31

    V 31. epizodě MediScope Journal Clubu se s Lukášem Lhotou poprvé věnujeme kardiovaskulárnímu systému a rozebíráme Ex-DHF, největší randomizovanou studii cvičení u srdečního selhání se zachovanou ejekční frakcí (HFpEF). Pointa předem: nejvíc se z ní naučíme o tom, jak si autoři mohou zkomplikovat interpretaci špatně zvoleným primárním ukazatelem.Výchozí problém: HFpEF tvoří nejméně polovinu srdečních selhání a prognózu má podobně špatnou jako forma se sníženou ejekční frakcí. Léky dlouho selhávaly a důkazy pro trénink stály na malých, většinou nejvýš šestiměsíčních studiích.Co autoři udělali: 322 stabilních pacientů (průměrně 70 let, 60 % žen, 86 % NYHA II) z 11 center v Německu a Rakousku dostalo buď roční trénink, nebo běžnou péči bez rady k pohybu. Trénovalo se třikrát týdně (nejméně dvakrát pod dohledem) na ergometru a od pátého týdne i na posilovacích strojích. Primárním ukazatelem bylo modifikované Packerovo skóre: zlepšen, beze změny, nebo zhoršen.Výsledek: zlepšeno 20,5 % cvičících proti 8,1 % kontrol, zhoršeno 42,9 % proti 44,1 % (P = 0,17). Primární ukazatel nevyšel. Peak VO₂ vzrostl o 1,3 ml/kg/min (95% CI 0,4–2,1) a NYHA se zlepšila u 28,6 % proti 6,2 % pacientů, hodnotili ji ovšem lékaři, kteří věděli, kdo cvičí.Co v epizodě rozebíráme:1️⃣ Asymetrii Packerova skóre. Ke zhoršení stačí jediná hospitalizace nebo odchod ze studie, ke zlepšení dvě zlepšené složky a dokončený rok. Sedmdesátiletý pacient, kterého začne bolet koleno a přestane chodit, se ve výsledcích objeví jako zhoršené srdeční selhání.2️⃣ Proč se pacienti zhoršovali: kontroly hlavně kvůli klinickému skóre (39), cvičící kvůli hospitalizacím či úmrtí (33) a odchodům ze studie (14).3️⃣ Trénink jako screening. Měření tlaku a tepu před lekcí a po ní odhalilo u 11 pacientů problém vedoucí k hospitalizaci (flutter síní, hypertenze aj.), u sedmi ještě před cvičením. Jde o dodatečný rozbor jen cvičících.4️⃣ Adherenci. Alespoň dva supervizované tréninky týdně zvládlo 38 % pacientů. Ortopedické důvody přerušení uvedlo 23 pacientů, srdeční selhání pět.5️⃣ Past dávka–účinek. Nejvíce trénující zlepšili peak VO₂ o 3,1 ml/kg/min, ze skupiny s méně než jednou lekcí týdně se ale zhoršilo 58,5 % pacientů, víc než mezi kontrolami. Rozdělení podle adherence ruší randomizaci.6️⃣ Posunuté brankové tyče. Stejný mnichovský tým v OptimEx-Clin (2021) stanovil minimální klinicky významnou změnu peak VO₂ na 2,5 ml/kg/min, v Ex-DHF označuje za klinicky relevantní 1,3.7️⃣ Silovou složku. Dávka 1–2 série po 12–15 opakováních na 60 % 1-RM je u seniorů spodní hranice silového podnětu. Sílu ani fyzickou funkci studie neměřila, o silovém tréninku tak navzdory názvu neříká nic.Doporučení pro praxi zůstávají, jen pacientovi slibujme realistický zisk zdatnosti, ne méně hospitalizací. Praktická otázka zní, jak udržet sedmdesátiletého pacienta s artrózou kolene na dvou lekcích týdně celý rok. Před lekcí i po ní měřte tlak a tep a mějte domluvenou cestu k lékaři.Víte o supervizovaném pohybovém programu pro pacienty se srdečním selháním v ČR? Napište nám do komentářů.Závěr: Ex-DHF je negativní studie s malým zlepšením peak VO₂ (asi o 7 %). Zlepšení NYHA stojí na nezaslepeném hodnocení a o hospitalizacích nevíme nic jistého.📚 Primární zdroj:Edelmann F, Wachter R, Duvinage A, et al. Combined endurance and resistance exercise training in heart failure with preserved ejection fraction: a randomized controlled trial. Nat Med. 2025;31:306–314. doi:10.1038/s41591-024-03342-7📚 Navazující studie:Mueller S, et al. Effect of high-intensity interval training, moderate continuous training, or guideline-based physical activity advice on peak oxygen consumption in patients with heart failure with preserved ejection fraction: a randomized clinical trial. JAMA. 2021;325:542–551. doi:10.1001/jama.2020.26812Sledujte MediScope:📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  3. Oct 12

    Plantární fascie: pomáhá radiální rázová vlna? | MediScope Journal Club #30

    V 30. epizodě rozebíráme s Lukášem Lhotou čerstvou norskou studii o plantární fasciopatii (Heide et al. 2024) — čtyřramennou, sham-kontrolovanou RCT na 200 pacientech. Plantární fasciopatie není zánět, ale degenerativní přestavba kolagenu. Diskutujeme i diferenciální diagnostiku, kterou kritéria studie nepokrývají, zejména Baxterovu neuropatii. Design: všichni dostali edukaci a vložky, k tomu byli randomizováni do radiální rázové vlny, sham rázové vlny, silového cvičení, nebo žádné přidané intervence. Zaslepení bylo řemeslně dobré — sham rázovou vlnu odhalilo jen 16 % pacientů. Výsledek: bolest klesla ze 6,2–6,3 na 3,1–3,7 bodu po šesti měsících ve všech čtyřech skupinách, bez statisticky významného rozdílu mezi nimi. V epizodě to dáváme do kontextu dat o přirozeném průběhu a placebo efektu (Hansen 2018, Viglione 2023), které naznačují podobnou velikost zlepšení i bez léčby. Probíráme i metodologické slabiny: financování firmou vyrábějící vložky, jen částečné zaslepení terapeuta a pacientů v aktivních ramenech, chybějící rameno bez jakékoliv léčby. Závěr: radiální rázová vlna za současných dat nepatří mezi první volbu, cvičení je bezpečná možnost bez příslibu lepšího výsledku, jádrem péče zůstává edukace o nejisté, ale obvykle příznivé prognóze. 📚 Heide et al. Radial extracorporeal shockwave therapy versus sham, exercise, and usual care for plantar fasciopathy: a randomized controlled trial. 2024. Sledujte MediScope:📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  4. Oct 5

    Návrat do sportu po distorzi hlezna: PAASS framework | MediScope Journal Club #29

    V 29. epizodě MediScope Journal Clubu se s Lukášem Lhotou věnujeme nejčastějšímu sportovnímu úrazu, u kterého se o návratu do sportu rozhoduje podle kalendáře, ne podle dat. Rozebíráme PAASS framework, mezinárodní expertní konsenzus o tom, co hodnotit před návratem sportovce po akutní laterální distorzi hlezna. Výchozí problém: podle McKeon 2014 bylo v americké středoškolské populaci 71–75 % sportovců uvolněno k návratu do tří dnů od úrazu a 95 % do deseti dnů. Hojení vazivové tkáně přitom trvá šest až dvanáct týdnů. Tassignon 2019 nenašel jedinou studii, která by kritéria návratu po akutní distorzi prospektivně testovala. Co autoři udělali: třikolové Delphi (2018–2020), 155 → 137 → 119 panelistů z 19 zemí, předem stanovený práh konsenzu >70 %. Z 35 položek prošlo 16 do pěti domén, jejichž počáteční písmena dávají PAASS: Pain, Ankle impairments, Athlete perception, Sensorimotor control, Sport/functional performance. Co v epizodě rozebíráme: 1️⃣ Delphi ukazuje, na čem se experti shodnou, ne že mají pravdu. Konsenzus je nejnižší úroveň důkazu. 2️⃣ Citlivost na práh: šest ze 16 položek prošlo na 72–74 %. Při prahu 75 % by vypadla celá doména senzomotorické kontroly i psychologická připravenost. 3️⃣ Složení panelu: 78,7 % mužů, 52,9 % fyzioterapeutů, dvě třetiny z fotbalu, basketbalu a ragby, 0 sportovců. Doména „Athlete perception" vznikla bez sportovce. 4️⃣ Konfirmační smyčka: vstupní seznam položek vychází z konsenzu ROAST 2019, jehož autoři se překrývají s autory PAASS. 5️⃣ Registrace v ANZCTR byla schválena až poté, co začal sběr dat. 6️⃣ Dotazníky FAAM a FAOS panel vyřadil shodou přesně 70 %. Skóre Ankle-GO, které FAAM obsahuje, přitom ve dvouleté kohortě ukázalo OR 8,6 (95% CI 2,0–37,2) pro recidivu při skóre pod 8 bodů ve dvou měsících po úrazu. Dále: Ankle-GO jako operacionalizace PAASS a jeho limity (n = 64, jedna francouzská kohorta, bez externí replikace), co ukazují protokoly elitních týmů a praktický postup pro ambulanci v ČR. Závěr: PAASS říká, co hodnotit, ale nemá čísla. Ankle-GO čísla má, ale zatím je opírá o malý vzorek jedné skupiny. Rozdíl mezi nimi je rozdíl mezi tím, na čem se obor shodl, a tím, co obor ověřil. Rozhodnutí o návratu do sportu zůstává klinickým úsudkem, který PAASS strukturuje, ale nenahrazuje. 📚 Primární zdroj: Smith MD, Vicenzino B, Bahr R, et al. Return to sport decisions after an acute lateral ankle sprain injury: introducing the PAASS framework – an international multidisciplinary consensus. Br J Sports Med. 2021;55:1270–1276. doi:10.1136/bjsports-2021-104087 📚 Navazující studie: Picot B, et al. Development and validation of the Ankle-GO score for discriminating and predicting return-to-sport outcomes after lateral ankle sprain. Sports Health. 2024;16(1):47–57. doi:10.1177/19417381231183647 Picot B, et al. Low Ankle-GO score while returning to sport after lateral ankle sprain leads to a 9-fold increased risk of recurrence: a two-year prospective cohort study. Sports Med Open. 2024;10(1):23. doi:10.1186/s40798-024-00693-w Wagemans J, Dingenen B, Tassignon B. Return-to-sport following lateral ankle sprain: connecting scientific frameworks and real-world protocols of elite sports teams. Phys Ther Sport. 2026;78:101899. doi:10.1016/j.ptsp.2026.101899 Sledujte MediScope: 📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz 📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  5. Sep 28

    Osteoartróza: proč "opotřebovaná chrupavka" není vysvětlení bolesti | MediScope Journal Club #28

    Ve 28. epizodě rozebíráme čerstvou masterclass (Pedersini, Rossettini, Villafañe et al., Musculoskeletal Science and Practice, 2026) o bolesti u osteoartrózy. Chrupavka nemá inervaci ani cévní zásobení — sama o sobě proto bolet nemůže. Tři mýty, které v epizodě vyvracíme: Strukturální nález sám o sobě vysvětluje bolest — shoda mezi radiografickým nálezem a bolestí je na úrovni populace jen 15–81 % (Bedson & Croft 2008).OA je čistě mechanický problém — nevysvětluje poruchy spánku, únavu, ztrátu důvěry v kloub ani kolísání příznaků.OA je čistě lokální kloubní porucha — snížený práh bolesti při testování, vyšší výskyt kardiovaskulárních onemocnění a psychického distresu naznačují širší obraz, aniž by šlo o systémové onemocnění.Probíráme taxonomii mechanismů bolesti (nociceptivní, nociplastická, neuropatická), roli stresu, spánku, strachu z pohybu a metabolických faktorů. Klíčová evidence: redukce hmotnosti má nejsilnější podporu — Messier 2013 (dieta + cvičení = největší úbytek bolesti i zátěže kloubu), Atukorala 2016 (potřeba úbytku ≥7,7 % hmotnosti pro klinicky významné zlepšení), Bliddal 2024 (semaglutid zlepšuje WOMAC skóre). Cvičení má podložený efekt na bolest bez jasného optimálního protokolu. Manuální terapie navíc ke cvičení (Runge 2022) má dlouhodobě nulový přidaný efekt. Uzavíráme pětikrokovým klinickým rámcem: potvrdit diagnózu, odhadnout dominantní mechanismus bolesti, probrat redukci hmotnosti, nabídnout cvičení, pracovat s přesvědčením pacienta o jeho kloubu. Závěr: Bolest u OA nelze redukovat na "opotřebení" — je to multifaktoriální fenomén, kde nejsilnější klinickou pákou zůstává redukce hmotnosti a aktivní přístup, ne odpočinek. 📚 Pedersini P, Rossettini G, Villafañe JH, et al. Osteoarthritis pain masterclass. Musculoskeletal Science and Practice, 2026. Sledujte MediScope:📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  6. Sep 21

    Napětí mezi očekáváním pacienta a evidencí: framework, který to řeší (MediScope Journal Club #27)

    V 27. epizodě MediScope Journal Clubu se sólo věnujeme situaci, kterou zažívá každý z nás každý den — pacient přijde s očekáváním (magnetická rezonance, masáž, strukturální vysvětlení), guideline a evidence nám říkají něco jiného. Vycházíme z čerstvě publikovaného textu, který na toto napětí navrhuje strukturovaný rámec. Studie: Hattingh et al. 2025Navigating Expectation-Evidence Tensions in MSK PhysiotherapyMusculoskeletal Science and Practice Autoři vytvořili framework Contextually Informed Expectation Alignment — návod, jak zjistit očekávání pacienta, zařadit ho do kategorií, společně ho přenastavit a vědomě optimalizovat kontext péče. Rámec nebyl nikdy testován, jde o teoretický návrh, což autoři sami přiznávají. V epizodě rozebíráme: Proč na očekávání pacienta záleží: souvislost s výsledkem terapie a rozpor mezi očekáváním pacientů a guidelines, hlavně u zobrazování, pasivních intervencí a strukturálního vysvětlení bolesti. Fáze 1, explicitní zjišťování očekávání: proč obecná otázka "co od toho čekáte" vrátí jen zdvořilostní odpověď, a proč záleží na načasování dotazu vzhledem k vybudované důvěře. Pět konkrétních otázek: "S čím jste doufal, že vám fyzioterapie pomůže?", "Jakou léčbu jste čekal a proč?", "Co byste díky zlepšení mohl dělat?", "Čeho se nejvíc bojíte, kdyby se to nezměnilo?" — a proč je slovo proč u každé z nich klíčové. Princip normalizace a validace obav namísto jejich vyvracení, s příkladem behaviorálního experimentu u strachu z flexe páteře. Fáze 2, klasifikace očekávání: tři interní kategorie — shoda s evidencí, neškodná nerealističnost, konflikt s evidencí — a proč se tahle klasifikace nikdy neříká pacientovi nahlas. Proč jsou kategorie dynamické a mění se v čase, hlavně podle toho, jestli očekávání začíná řídit klinické rozhodování. Fáze 3, přenastavení skrze sdílenou úvahu: rozdíl mezi shared decision making a shared deliberation, a kdy se který přístup hodí. Edukace po získání svolení, kalibrovaná na zdravotní gramotnost, s využitím sokratického dotazování a teach-back metody. Postup při neshodě: transparentní pojmenování rozdílu, odklad tématu, přijatelný kompromis, nebo předání péče jinam. Fáze 4, optimalizace kontextu: terapeutická aliance, jazyk vysvětlování mechanismu léčby, záměrné plánování časného zlepšení, sledování pokroku vůči cílům. Proč má první sezení přinést viditelnou, pacientem samostatně dosaženou změnu — a proč to posiluje pozitivní očekávání účinněji než krátkodobá úleva. Otevřená komunikace o specifických i nespecifických mechanismech léčby, s kritickou výhradou k formulaci autorů o nepřímém přínosu intervencí s mizivým specifickým účinkem, která může posloužit jako alibi pro léčbu s nízkou hodnotou. Nocebo efekt a volba jazyka: "opotřebované koleno" versus "koleno nezvyklé na zátěž". Práce s výroky jiných zdravotníků, rozšíření nad rámec článku: proč je korekce kolegova sdělení citlivější než korekce internetu — pacient řeší konflikt autorit, ne konflikt informačních zdrojů. Postup: zjistit doslovné znění, oddělit nález od interpretace, validovat kolegu a nález, nabídnout nový rámec místo opravy výroku. Příklad reálného selhání: pacient s dlouhodobě fixovaným přesvědčením o nutnosti operace, kde ani validace ani behaviorální experiment nevedly ke změně — a proč je to v pořádku, pokud je cílem průměrný efekt napříč populací pacientů, ne stoprocentní úspěch u každého. Závěr: Rámec nabízí užitečnou strukturu i terminologii pro něco, co většina z nás dělá intuitivně, ale sám o sobě není testovaný a jeho fráze o nepřímém přínosu nízkoúčinných intervencí je třeba číst obezřetně. Prakticky nejcennější je zjišťovat nejen co pacient očekává, ale proč, a pracovat s validací a novým rámováním namísto přímé konfrontace. 📚 Primární zdroj:Hattingh et al. Navigating Expectation-Evidence Tensions in MSK Physiotherapy. Musculoskeletal Science and Practice, 2025. Sledujte MediScope:📷 Instagram: instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  7. Sep 14

    Gluteální tendinopatie: devět mýtů o laterální bolesti kyčle – MediScope Journal Club #26

    V 26. epizodě MediScope Journal Clubu se sólo věnujeme laterální bolesti kyčle — oblasti obestřené možná víc mýty než kterákoliv jiná muskuloskeletální diagnóza. Vycházíme z masterclass od Alison Grimaldi, přední výzkumnice v oblasti kyčle a spoluautorky klíčového LEAP trialu. Studie: Grimaldi et al. 2025Gluteal tendinopathy masterclass: Refuting the myths and engaging with the evidenceMusculoskeletal Science and Practice. 2025;76:103253. doi:10.1016/j.msksp.2025.103253 GTPS (Greater Trochanteric Pain Syndrome) je zastřešující termín pro bolest nad velkým trochanterem. Gluteální tendinopatie je jeho podmnožina — tendinopatie úponu gluteus medius/minimus. Historický termín "trochanterická burzitida" je z velké části vyvrácený koncept. Devět mýtů, které rozebíráme: 1️⃣ Jde o zánět burzy — histologie ukazuje fibroadipózní tkáň bez zánětu, izolovaná burzitida je vzácná (2–8 %) 2️⃣ Týká se jen postmenopauzálních žen — v LEAP trialu tvořili muži 18 % diagnóz, rizikové jsou i ženy po porodu, pacienti po TEP kyčle (až 35–37 % u mladých aktivních) a s dysplazií kyčle 3️⃣ Palpace stačí k diagnóze — dobrá k vyloučení, ale v kombinaci s odporovanou abdukcí nebo 30s stojem na jedné noze roste přesnost z 59 % na 96–99 % 4️⃣ Diagnostika má stát na zobrazení — abnormality na MRI má až 88 % asymptomatických kyčlí 5️⃣ Je to samoúzdravný stav — po 11 letech mělo 45 % pacientů stále bolesti (Bicket 2021), v LEAP trialu 48 % bez zlepšení po roce ve wait-and-see větvi 6️⃣ Za vším je zkrácený iliotibiální trakt — žádná evidence pro zkrácení ITB, protahování do addukce je spíš provokativní 7️⃣ Kortikoidy jsou první volba — LEAP trial ukázal superioritu edukace a cvičení, kortikoid má negativní tkáňové i behaviorální efekty 8️⃣ Clam shell je nejlepší cvik na abduktory — nízká aktivace (do 26,7 % MVC), addukce a vnitřní rotace navíc dráždí kompresí; lepší je weight-bearing zátěž 9️⃣ Každá ruptura patří na sál — parciální ruptury jsou po 50. roce běžné s nízkým rizikem progrese, k operaci vede spíš perzistující Trendelenburgova chůze a síla abduktorů pod 4/5 po 3 měsících rehabilitace Dále v epizodě: biomechanika komprese šlach nad trochanterem (4 N v neutrální pozici → 104 N ve 40° addukce) a důsledky pro polohování (spánek na boku, sed s nohou přes nohu, vysazený bok)diferenciální diagnostika: gluteální tendinopatie (fokální bolest nad trochanterem) vs. koxartróza (bolest ve tvaru "C", problém s obouváním) vs. referovaná bolest ze zad vs. radikulární bolestpraktický management: edukace, load management, progresivní zátěž, místo kortikoidu spíš perorální analgetikamediační analýza LEAP trialu (2022): efekt cvičení nejde přes sílu ani rozsah pohybu, ale přes self-efficacy — podobně jako u bolesti zad a rameneZávěr: Gluteální tendinopatie není zánět burzy, netýká se jen postmenopauzálních žen, nediagnostikuje se palpací ani zobrazením samotným, sama od sebe se často nezhojí, nesouvisí se zkráceným IT bandem, a kortikoid ani clam shell nejsou optimální volbou. Standardem zůstává edukace o zátěži a progresivní posilovací program. 📚 Primární zdroj:Grimaldi A, Ganderton C, Nasser A. Gluteal tendinopathy masterclass: Refuting the myths and engaging with the evidence. Musculoskelet Sci Pract. 2025;76:103253. doi:10.1016/j.msksp.2025.103253 📚 Klíčová citovaná studie:Mellor R, Bennell K, Grimaldi A, et al. Education plus exercise versus corticosteroid injection versus wait and see for gluteal tendinopathy (LEAP trial). BMJ. 2018;361:k1662. Sledujte MediScope:📷 Instagram: instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: facebook.com/profile.php?id=61588559820126

  8. Sep 7

    Rotátorová manžeta: operovat, nebo pokračovat konzervativně? | MediScope Journal Club #25

    V 25. epizodě MediScope Journal Clubu se poprvé věnujeme onemocnění rotátorové manžety (rotator cuff disease) a klíčové otázce z běžné praxe: co dál s pacientem, kterému tříměsíční konzervativní léčba nepomohla — pokračovat, nebo poslat na operaci? Non-surgical and surgical treatments for rotator cuff disease: a pragmatic randomised clinical trial with 2-year follow-up after initial rehabilitationAnnals of the Rheumatic Diseases. 2021;80:796–802. doi:10.1136/annrheumdis-2020-219099 190 ramen (187 pacientů) s dlouhodobou subakromiální bolestí, kteří po tříměsíční konzervativní léčbě zůstali symptomatičtí, randomizováno do pokračování konzervativní léčby vs. operace (subakromiální dekomprese bez plné ruptury / sutura u plné ruptury). Primární výsledky: VAS bolesti a Constant-Murley Score po 2 letech. V epizodě rozebíráme: proč se opouští termín "subakromiální impingement syndrom" a mechanická teorie narážení šlachy ve prospěch opatrnějšího "rotator cuff / shoulder related pain" — po sériích studií (FIMPACT, CSAW), kde artroskopická dekomprese nebyla lepší než sham operaceonemocnění rotátorové manžety jako kontinuum od tendinopatie po plnou (full-thickness) rupturu, silně korelující s věkem nezávisle na symptomatice (96 % asymptomatických vs. 98 % symptomatických jedinců nad 40 let má na zobrazení nějakou formu léze)design studie jako "druhá linie": nejde o srovnání chirurgie vs. cvičení od začátku, ale o non-respondenty na iniciální tříměsíční léčbu — z 3233 screenovaných referrálů zůstalo po sítu vylučovacích kritérií jen 190 ramen (necelých 6 % původní kohorty)obsah "konzervativního ramene" dle protokolu z let 2001–2002 (chladové obklady, příčná frikční masáž, obecný silový program) a diskuze, nakolik toto ještě odpovídá dnešnímu standardu péčehlavní výsledek: u pacientů bez plné ruptury žádný rozdíl mezi chirurgií a konzervativní léčbou; u plné ruptury statisticky významný rozdíl ve prospěch chirurgie (13 bodů VAS, 7 bodů Constant-Murley Score)proč je nutné rozlišovat statistickou od klinické významnosti — autoři sami v metodice definovali klinicky relevantní rozdíl bolesti na 30 %, naměřených 13 bodů je pod tímto prahem; podobně 7 bodů CMS je pod udávanou minimální klinicky významnou změnou (10–17 bodů) — což abstrakt/název studie ("surgery is superior") dostatečně nereflektujenerovnoměrná péče mezi rameny jako možný confounder: chirurgická skupina dostala výrazně více strukturované fyzioterapie a kontrol, konzervativní skupina byla ponechána prakticky bez dohledu (50 % nedělalo vůbec nic) — otázka, nakolik pozorovaný rozdíl u plné ruptury odráží efekt chirurgie samotné, nebo jen množství věnované péče a pozornostirozsáhlý crossover mezi rameny (38 % indikovaných k operaci se zlepšilo a operaci nepodstoupilo, 13 % z konzervativní skupiny naopak na operaci nakonec šlo) a jeho dopad na interpretovatelnost výsledků co dělat v praxi s pacientem, který není spokojený s výsledkem po třech měsících: data podporují smysluplnost pokračování konzervativní léčby i u zdánlivě "nereagujících" pacientů, s výhradou pro akutní traumatické léze u mladších/sportujících pacientů s výraznou funkční ztrátoukritika narativu, který pacientům implicitně vytváří pocit, že bez operace by na tom byli mnohem hůř — data ukazují, že rozdíl je ve skutečnosti malý a leckdy pod prahem toho, co pacient reálně poznáZávěr: Nechirurgická léčba zůstává primární volbou u onemocnění rotátorové manžety bez plné ruptury, a to i po neúspěchu iniciální tříměsíční terapie. U plné ruptury po selhání konzervativní léčby má chirurgie podloženě lepší efekt na bolest a funkci, byť menší, než abstrakt studie naznačuje — a rozhodnutí o operaci by mělo zohledňovat kontext pacienta, ne jen přítomnost nálezu na MRI. 📚 Primární studie: Sledujte MediScope:📷 Instagram: https://www.instagram.com/mediscope.cz📘 Facebook: https://www.facebook.com/profile.php?id=61588559820126

See All (36)

About

Evidence-based rozbory studií z fyzioterapie, zdraví a sportu. Kriticky hodnotíme výzkum a převádíme data do klinické praxe. Instagram:@mediscope.cz

Information

  • Creator
    Martin Grundmann; Lukáš Lhota
  • Years Active
    2026
  • Episodes
    36
  • Rating
    Clean
  • Copyright
    © Martin Grundmann; Lukáš Lhota
  • Show Website
    MediScope