Na podzim se vyplatí vybírat pečlivěji. Nabídka HBO Max je v Česku obrovská a nejlepší věci v ní snadno zapadnou. Do tipové epizody Filmopisu se dostal jeden seriál a dva filmy, které jsou v katalogu teprve pár týdnů, mají dobré ohlasy a zatím se o nich u nás moc nemluví: thriller American Hostage s Jonem Hammem, japonský epos Kokuhó ze světa divadla kabuki a Milost Paola Sorrentina. Filmopis · článek k tipové epizodě podcastu · 26. října 2026 Text je přísně bez spoilerů. U každého titulu popisuje jen výchozí situaci na úrovni traileru. U American Hostage, který vychází ze skutečné události, záměrně neprozrazuje, jak případ skončil. Hodnocení platí k 26. 10. 2026. Proč zrovna tyhle tři Na první pohled nemají nic společného. Americká kriminálka ze sedmdesátých let, tříhodinová japonská sága přes půl století a komorní italské drama z prezidentského paláce. Když je ale člověk vidí vedle sebe, začne mezi nimi probleskovat stejná otázka: co člověk dluží roli, kterou dostal? Reportér svému mikrofonu, herec tradici svého divadla, prezident svému úřadu. To je můj výklad, ne záměr tvůrců, ale jako klíč k podzimnímu maratonu funguje dobře. Spojuje je i něco praktičtějšího. Všechny tři jsou na HBO Max v rámci předplatného a všechny tři jsou pomalejší, než je na streamu zvykem. Nechávají scény dýchat a počítají s tím, že u nich vydržíte. A všechny tři doporučuji v původním znění s titulky. Herec není jen tvář, je to i hlas, a u těchto tří titulů by dabing vzal velkou část toho nejlepšího. 1. American Hostage: když únosce chce mikrofon Indianapolis, sedmdesátá léta. Fred Heckman je oblíbený rozhlasový reportér, hlas, kterému město věří. Jednoho dne se ocitne uprostřed krize na život a na smrt: muž, který drží rukojmí, si vyžádá rozhovor, přímo v jeho zpravodajském pořadu a živě. Tím je položená otázka, která nese celý seriál. Novinář má informovat. Co ale dělat, když vám únosce nabídne mikrofon? Kde končí práce a kde začíná odpovědnost za cizí život? A kdy reportér přestává událost popisovat a začíná ji ovlivňovat? Seriál přitom nezůstává jen u samotné krize. Sleduje i všechno kolem: redakci, šéfy, posluchače, policii. Každý chce od Freda něco jiného. Seriál vychází ze skutečného případu. Doporučuji nic nedohledávat, dokud nedokoukáte. Napětí tu stojí na tom, že nevíte, kam se věci pohnou, a znalost skutečného konce by vám ho vzala. * Formát: osmidílná minisérie, díly po 41 až 51 minutách. V USA ji vysílá MGM+, na HBO Max v Česku je od září. * Díly vycházejí týdně: poslední, osmý díl má v USA premiéru 1. listopadu. Kdo začne teď, dokouká zhruba ve chvíli, kdy bude řada kompletní. * Scénář: Shawn Ryan a Eileen Myers. Režie: Adam Arkin a Nina Lopez-Corrado. * Hrají: Jon Hamm, Giovanni Ribisi, Kristoffer Polaha, William Jackson Harper, Mireille Enos, Jonathan Tucker. * Jak sledovat: v originálním anglickém znění s českými titulky. Hlavní důvod, proč se dívat, je herecký souboj. Jon Hamm je tu jiný, než ho znáte ze Šílenců. Žádný šarmantní mág z reklamky, ale člověk, který celou dobu drží tiché napětí a váží každé slovo, protože ví, že jde do éteru. Proti němu stojí Giovanni Ribisi, výbušný a nevyzpytatelný. Ten kontrast mezi klidem a nevypočitatelností je motorem celého seriálu. Hodnocení * Rotten Tomatoes (1. řada): 84 % kladných recenzí (19 recenzí), diváci (Popcornmeter) 90 %. * Metacritic: 61/100 (8 recenzí). * IMDb: 7,0/10. * ČSFD: 73 % (zatím jen 21 hodnocení, podle najdi-film.cz). * Kinobox: 71 %. Shrnutí kritiky na Rotten Tomatoes říká zhruba tohle: příběh na první pohled nemusí působit jako něco, co si žádá nové zpracování, ale vynikající Hamm a odvážný Ribisi ho obhájí. Nejčastější výtka, kterou opakuje například The Hollywood Reporter, se týká délky: osm dílů je na jeden případ hodně a tempo se místy vleče. Souhlasím jen napůl. Ten prostor dává šanci poznat lidi kolem hlavní postavy, takže napětí není jen v tom, co se stane, ale i v tom, jak se kdo zachová. Doporučuji ale dávkovat po jednom dílu, ne nárazově. Pro filmové fajnšmekry je tu bonus. Stejný skutečný případ zpracoval Gus Van Sant ve filmu Dead Man’s Wire (2025). Nabízí se tak srovnání, které jinde nedostanete: funguje tenhle příběh lépe jako dvouhodinový film, nebo jako osmidílný seriál? * Pro koho: pro fanoušky Jona Hamma, dobových kriminálek a pomalého napětí. A pro každého, koho zajímá etika médií. Retro kulisy rozhlasu a telefonů s kabelem tu obalují úplně dnešní otázku: zprostředkovává novinář příběh, nebo se stává jeho součástí? * Pro koho spíš ne: pro ty, kdo čekají akci a rychlé tempo. 2. Kokuhó: tři hodiny, které utečou Druhý tip je v katalogu úplná novinka, na HBO Max dorazil minulý týden. Japonský film Kokuhó, mezinárodně také jako National Treasure, trvá 174 minut. Nenechte se tím odradit. Je to epos, který ten čas potřebuje. Nagasaki, rok 1964. Čtrnáctiletý Kikuo pochází ze světa jakuzy a dostane se pod křídla slavného herce divadla kabuki. Vyrůstá spolu s jeho synem a dědicem Šunsukem a film pak sleduje padesát let jejich přátelství a rivality. Odehrává se ve světě, kde ženské role tradičně hrají muži a kde o všem rozhoduje původ, ale i talent. Jeden má krev, druhý má dar a oba chtějí totéž. To, že ženské role hrají muži, tu není exotická zajímavost na okraj. Je to srdce příběhu. Celý život se trénujete, abyste na jevišti byli někým, kým nejste, a film se ptá, co to s vámi udělá mimo jeviště. Je to snímek o umění, o oběti a o ceně za dokonalost, a tím pádem i o něčem, co zná každý, kdo kdy dělal cokoli naplno. * Režie: Lee Sang-il. Scénář: Satoko Okudera podle románu Šúiči Jošidy. * Hrají: Rjó Jošizawa (Kikuo), Rjúsei Jokohama (Šunsuke), Ken Watanabe a další. * Délka: 174 minut. * Úspěch: podle IMDb vydělal celosvětově přes 134 milionů dolarů a v Japonsku patří k největším domácím hitům. Získal nominaci na Oscara za masky a účesy, což u filmu o divadle, kde je líčení součástí umění, dává dokonalý smysl. * Jak sledovat: v japonském znění s českými titulky. Dabing nemá, a to je dobře. U filmu, kde jde o hlas, dikci a divadelní přednes, by dabing zničil polovinu zážitku. Hodnocení * Rotten Tomatoes: 95 % kladných recenzí (60 recenzí), Popcornmeter 96 %. * Metacritic: 80/100 (10 recenzí, všechny pozitivní). * IMDb: 7,5/10. * ČSFD: 73 % (55 hodnocení, podle najdi-film.cz). * Kinobox: 77 %. Kritici na Rotten Tomatoes ho popisují jako vizuální knockout, který trpělivě zkoumá, jakou cenu platí umělci za své řemeslo, a dodávají, že technické kvality se vyrovnají jen skvělým výkonům Jošizawy a Jokohamy. Výhrady, například od IndieWire, míří na délku a melodrama ve druhé polovině. Kdo nemá rád velká citová gesta, bude tu chvílemi trpět. Podle mě k tomu ale patří. Kabuki je divadlo velkých gest a film to nezapírá. Zajímavá je i otázka, kterou si nejspíš budete klást během sledování: talent, nebo krev? Kokuhó se odehrává v tradici, kde se role a jména dědí v rodině. Téma to ale není jen japonské. Stačí se rozhlédnout, kolik zavedených herců, lékařů nebo podnikatelů má rodiče ve stejném oboru. * Pro koho: pro milovníky velkých epických příběhů, rodinných ság a filmů o umění. Kdo měl rád Černou labuť nebo Amadea, najde tu příbuzné téma (to srovnání je můj tip, ne citace kritiky). * Jak se dívat: na velké obrazovce, ne v telefonu, a ideálně na jeden zátah. Pocit, že jste s hrdiny prožili půl století, se dostaví hlavně tehdy, když vás nic nevytrhne. Pokud to nejde, film se dá dobře dělit po kapitolách a desetiletích. 3. Milost: Sorrentino, který šeptá Třetí tip je Milost, v originále La grazia, nový film Paola Sorrentina z roku 2025. V českých kinech běžel v lednu, teď je na HBO Max. Italský prezident Mariano De Santis, vdovec a právník, dosluhuje poslední měsíce v úřadu. Na stole má dvě žádosti o milost a jeden kontroverzní zákon a nedokáže se rozhodnout. Pomáhá mu dcera Dorotea, jeho nejbližší spolupracovnice, a spolu hledají odpověď na otázku, komu vlastně patří naše dny. Je to pomalá, ironická a dojemná meditace o moci, pochybnostech a stáří. * Scénář a režie: Paolo Sorrentino. * Hrají: Toni Servillo, Anna Ferzetti (Dorotea), Orlando Cinque, Massimo Venturiello, Milvia Marigliano. * Délka: 132 minut. * Ocenění: Toni Servillo získal za roli prezidenta cenu pro nejlepšího herce na festivalu v Benátkách 2025. * Jak sledovat: v italském originále. Hlas Toniho Servilla je nástroj, o který by byla škoda přijít. Servillo je pro Sorrentina klíčové jméno. Spolu natočili mimo jiné Il Divo a Velkou nádheru, která získala Oscara. Tady ale přichází překvapení. Sorrentino, známý barokním stylem, velkolepými záběry, hudbou a večírky, je v Milosti netypicky střídmý. Nejzajímavější otázka filmu je proto pro mě skoro formální: sluší mu umírněnost, nebo nám chybí jeho okázalost? Kdo miloval Velkou nádheru kvůli opulentnímu Římu, může být zaskočený. Mně to připomíná výrazného malíře, který najednou nakreslí jednoduchou kresbu tužkou. Ruka je pořád stejně jistá, jen už nemusí nic dokazovat. Servillo tu hraje očima a pauzou. Celé scény stojí na tom, že mlčí a přemýšlí, a divák přemýšlí s ním. A Sorrentino neztratil humor. Umí být vtipný i ve vážných tématech a podle mě ten humor vážná témata nes
