Spatřovat v závislosti výlučně selhání vůle znamená přehlížet fenomén, který kanadský psycholog Bruce Alexander označuje za strukturální rys moderní společnosti. Masová závislost v podobě, v jaké ji známe dnes, je především produktem moderní společnosti. Důvodem není jen to, že omamné látky byly tehdy užívány vzácně, společně a v rámci rituálů. Alexander upozorňuje také na to, že moderní společnost vede člověka k tomu, aby se ke stále většímu počtu látek, činností i vztahů vztahoval nutkavě. Předmětem závislosti tak nemusí být jen droga, ale také práce, sport, sexualita, nakupování nebo sociální sítě. Správná otázka proto nezní, co nám droga způsobuje nebo čím je sama o sobě neodolatelná. Důležitější je ptát se, na jakou lidskou potřebu představuje odpověď. Bruce Alexander i italský psychoanalytik Luigi Zoja upozorňují, že podstatnou roli zde hraje otázka identity a lidského zakotvení. To nepřekvapí. Tímto směrem uvažovali mnozí myslitelé podstatně dříve. Třeba Søren Kierkegaard spojoval vznik lidského já se schopností člověka něčemu se oddat a přijmout závazek. Dlouho předtím, než se z krize pozornosti stalo jedno z hlavních témat současnosti, upozorňoval, že problém nespočívá především v nedostatku kognitivních sil, ale v tom, že chybí někdo, kdo by se mohl soustředit – že moderní člověk ztrácí své já. Luigi Zoja však přichází ještě s odvážnější tezí. Domnívá se, že jedním z důvodů, proč saháme po drogách, je skutečnost, že moderní život nám nabízí stále méně skutečných proměn. Mění se téměř všechno, ale mnohdy jen na povrchu. Hluboké životní proměny, které přechodové rituály umožňovaly skutečně zakusit, se z našeho života pozvolna vytrácejí. Přechodové rituály přitom člověku pomáhaly procházet jednotlivými etapami života – z dítěte se stával dospělý, z partnerů manželé, z manželů rodiče, z rodičů prarodiče. Právě tyto proměny dodávaly lidskému životu hloubku, členění, směr. Moderní člověk se naopak obává nevratnosti, nechává si otevřená vrátka a odkládá definitivní rozhodnutí, případně v jedné fázi zcela uvázne. Život se tím stává leckdy plošším – a i hůře snesitelným. Náhradou za skutečnou proměnu se pak může stát nutkavé chování – ať už jde o drogy, práci nebo sociální sítě. Zatímco tradiční iniciační rituály, mnohdy spojené i s užíváním omamných látek, vedly po symbolické smrti ke zrození nového člověka, dnešní užívání drog často přináší pouze změněný stav vědomí. Symbolická smrt zůstává, často doprovázena kocovinou, ale znovuzrození se nedostavuje. A to, co bylo v tradičních společnostech součástí rituálu, který člověka proměňoval a obohacoval jeho život, se v moderním světě může stát jen dalším potvrzením prázdnoty.
