Průvodce tancem Dance Context a Taneční aktuality

Autorka: Clara ZangaMísto v klasickém divadelním souboru získaly po dokončení konzervatoře jen dvěz ročníku. Dnes šestadvacetiletá Kristýna Kmentová se přesto rozhodla souborNárodního divadla Brno po několika letech opustit a vydat se vstříc nezávislé scéněi vlastní tvorbě. „Začala jsem vnímat, že mi dává mentálně zabrat být baletkou.Vnitřně mi neseděl výsledný produkt, který jsem před diváky donesla. Nechtěla jsembýt víla nebo princezna,“ říká v podcastu Průvodce tancem. Mluvila také o tom, jaképro ni jako pro čerstvou absolventku byly začátky v divadle, co ji překvapilo jakotanečnici na volné noze a jak se dostala k choreografování pro juniorský soubor NdB.

Autorka: Jana NávratováPodcast Druhá kariéra – to jsou rozhovory o tanci jako práci i vášni, o dalších vizích, a takéo bolesti a pocitu ztráty, ale hlavně o změnách. Tentokrát se Jana Návratová zapovídalas tanečníkem a choreografem Lukášem Viltem, který se po covidu rozhodl odejít z jevištěa dělat něco úplně jiného, totiž  – stát se manažerem. V covidové pandemii si vyzkoušel,jaké to je postavit se do čela, komunikovat a řídit ostatní. S několika kolegy založil spolekKulturní sféra, který zastupoval individuální umělce a umělkyně působící v komerčnímkulturním sektoru. Tato zkušenost ho naučila, že je třeba být aktivní, zjišťovat si informacea učit se. To se mu nyní hodí na pozici projektového a uměleckého manažera Nové Spirályna Výstavišti Praha.

Autor: Josef BartošTma a světlo, noc a den, nepohoda a pohoda. Vše, co na tomto světě existuje, je třebavnímat ve svém kontextu a tím je i kontrast. Proto nelze vnímat duševní pohodusamostatně, ale jako součást našeho života, jehož integrální částí je i nepohoda, říkávýznamný český mim, režisér a pedagog Radim Vizváry. V podcastové řadě Zdravá dušejsme se společně zaměřili na well-being nejenom v osobním, ale i v pracovním životě.Radim Vizváry například přiznává, že duševní nepohoda pro něj představuje aktivizačnísílu, která ho neustále žene vpřed a díky které může o pohodu usilovat. Je zároveň šéfemsouboru Nové scény Národního divadla známé pod názvem Laterna magika, a proto jsmese zaměřili i na to, jak pečuje o well-being svých zaměstnanců.

Lenka Nahodilová působí v souboru Cirk La Putyka, její cesta k tanci však byla klikatá. Ačkoliv jej milovala odmala a od čtyř let navštěvovala studio Light Lenky Tretiagové, studovala nejprve výtvarný obor a později herectví na DAMU. Mimo jiné proto, že od okolí slýchala, že je to koníček, nikoliv práce. O tom, jak se etablovala v prostředí profesionálního tance, aniž by měla formální vzdělání, mluvila v podcastové řadě Mladá krev.Do Cirku La Putyka se dostala náhodou díky tomu, že jí spolužačka z DAMU řekla o konkurzu. Nyní je Lenka spokojená, že se věnuje tomu, co ji naplňuje nejvíc. Někdy řeší nedostatky v taneční technice, které u sebe oproti kolegům pozoruje. “Vůbec jsem si neprošla klasickou taneční technikou, což je někdy znát. Občas taky necítím celé tělo. Někdy mi nepracujou ruce, jindy hlava,” reflektuje. Je jí ale jasné, že každá cesta má své klady i zápory. “Někdy sice řeším, že umím od všeho trochu a nic pořádně, na druhou stranu jsem ale ráda, že můžu dělat víc věcí,” říká.

Autor: Josef BartošSyndrom vyhoření patří mezi typické civilizační choroby. Tento zákeřně plížící se fenomén vyčkává poměrně dlouho, než se rozvine na plné obrátky. Jakmile k tomu ale dojde, není kroku zpět. A ačkoliv by se mohlo zdát, že se tanečnímu prostředí vyhýbá obloukem, protože tanec přeci všichni dělají z lásky, opak je pravdou. Své o tom ví český choreograf, tanečník a pedagog Václav Kuneš ze skupiny 420PEOPLE, který v otevřeném a upřímném rozhovoru prozradil, jak na něj dolehlo vyhoření, jak dlouho se s ním potýkal a co přesně zažíval. V závěru rozhovoru jsme se pak zaměřili na to, jak syndrom vyhoření rozpoznat a co by na základě svých zkušeností Václav každému poradil, aby do této vyhořelé pasti nikdo další nespadl.

Taneční aktuality od ledna přecházejí pod zastřešující název Dance Context, pod který patří nejen web, ale i další aktivity, jako je Databáze tance, workshopy či diskuse. Změna je reakcí na rostoucí portfolio aktivit, které přesahují klasickou redakční práci, i čilejší zahraniční spolupráci. „Taneční publicistika je stále tak trochu popelkou, co se týče financování i vnímání veřejnosti. Proto je zahraniční spolupráce velice důležitá,“ říká ředitelka Dance Contextu Daniela Machová.Pro zahraniční partnery přitom nebyl někdejší název srozumitelný. Pro čtenáře Tanečních aktualit či uživatele Databáze tance se ale mnoho nemění. „Jediné, co postřehnou, je změna loga. Jinak budou chodit stále na stejnou webovou adresu,“ ujišťuje Machová. Nový zastřešující název má podle ní dávat najevo, že se Dance Context považuje za fórum, jehož cílem je rozvíjet a reflektovat tanec.