FOCUS ON

FOCUS ON

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

  1. Češi chodí k lékaři dvakrát častěji než Švýcaři. Spoluúčast pacienta na péči je nevyhnutelná

    7h ago

    Češi chodí k lékaři dvakrát častěji než Švýcaři. Spoluúčast pacienta na péči je nevyhnutelná

    Zatímco průměrný Čech navštíví lékaře osmkrát za rok, Švýcar o polovinu méně. Rozdíl není v kvalitě péče, která je v obou zemích na špičkové úrovni, ale v nastavení systému spoluúčasti a osobní odpovědnosti. Adam Janek, ředitel Očního centra Praha, a František Vlček, vrchní ředitel pro strategii a inovace v AKESO Holdingu, v pořadu Czech Swiss Connect popsali, proč české zdravotnictví podle nich naráží na problém „morálního hazardu“, proč si tuzemské pojišťovny nekonkurují jako ve Švýcarsku a proč je téma oficiálních nadstandardů stále politicky citlivé. Zásadním rozdílem mezi oběma zeměmi je míra spoluúčasti, která ovlivňuje chování lidí. Ve Švýcarsku si každý hradí pojištění sám a část nákladů na zdravotní péči musí do určité výše zaplatit z vlastních peněz. Spoluúčast pacientů v České republice se pohybuje kolem 15 % celkových nákladů, ale v přímých platbách u lékaře ji většina lidí výrazně nepociťuje. To vede i k rozdílům v návštěvnosti ordinací. „Jakákoliv dlouhodobá absence spoluúčasti není udržitelná. Myslím si, že je nutné nastavit určitou osobní odpovědnost za péči, protože pokud mají pacienti pocit, že je zdravotní péče zdarma, vede to k nezodpovědnému chování. A to je krásně vidět i na datech, kdy český pacient navštíví lékaře v průměru osmkrát ročně, zatímco ve Švýcarsku třikrát až čtyřikrát,“ vysvětlil Adam Janek. Zároveň ale zdůraznil, že spoluúčast nesmí mít vylučovací funkci a bránit lidem v přístupu k péči. František Vlček dodal, že s vyšší mírou solidarity roste i riziko takzvaného morálního hazardu. „S vyšší mírou spoluúčasti stoupá osobní odpovědnost a důraz na prevenci. Je to stejné jako u pojištění auta. Snažíte se vyvarovat nehodám, jinak by vám zvýšili pojistné. Naopak s vyšší mírou solidarity roste riziko morálního hazardu, tedy toho, že důsledky našeho nezodpovědného chování ponese někdo jiný nebo se o ně podělíme s ostatními,“ uvedl Vlček. Konkurence pojišťoven jako chybějící motor inovací Dalším tématem byla role zdravotních pojišťoven. Ve Švýcarsku si podle hostů pojišťovny konkurují cenou i různými balíčky služeb. V Česku podle nich spíše jen alokují finanční prostředky. „Naše pojišťovny si nekonkurují cenou ani produkty zdravotní péče. Ve chvíli, kdy fungují jako přerozdělovač financí, tak ten systém zkrátka není uchopitelný,“ uvedl Janek.  Vlček upozornil i na to, že čeští pacienti mají sice přístup ke svým zdravotním účtům, ale aktivně je sleduje jen malé procento lidí. „Statistika toho, kdo se skutečně o tyto informace zajímá, je poměrně nízká. Je to do deseti procent lidí, kteří opravdu průběžně kontrolují výdaje, které generovali péčí, protože stejně nakonec péči neplatí,“ doplnil. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte: Proč podle odborníků současný systém zdravotních pojišťoven v Česku nefunguje jako skutečná konkurence a v čem se zásadně liší od švýcarského modelu, kde si pojišťovny soupeří cenou i nabídkou služeb?Jak funguje takzvaný „gatekeeping“ ve zdravotnictví, proč je role praktického lékaře podle expertů klíčová pro kvalitu péče i úsporu nákladů a proč může absence praktických lékařů systém výrazně prodražovat?Proč si méně než deset procent českých pacientů pravidelně kontroluje svůj zdravotní účet u pojišťovny a jak by větší přehled o skutečných nákladech zdravotní péče mohl změnit chování pacientů?Jaké výhody přinášejí ve Švýcarsku konkurenční zdravotní pojišťovny, proč nabízejí balíčky zaměřené na prevenci, fitness či další benefity a proč podle hostů podobný model v současném českém systému prakticky nemůže fungovat?Proč je téma nadstandardů a možnosti připlácet si za lepší zdravotnické materiály nebo komfort v Česku stále politicky kontroverzní, jak fungují prémiové programy například v oftalmologii a proč podle odborníků obavy z „dvoukolejného zdravotnictví“ neodpovídají realitě?

    28 min
  2. S lidmi nad 50 let nemá cenu diskutovat, jsou zkorumpovaní. Pracujme s mladými, říká Topolánek

    1d ago

    S lidmi nad 50 let nemá cenu diskutovat, jsou zkorumpovaní. Pracujme s mladými, říká Topolánek

    Říká si důchodce. Sedm let už prý nepracuje – alespoň v tom tradičním slova smyslu. Bývalý premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro platformu FocusOn.cz v pořadu Deep State analyzuje strategické kroky současné vlády, plánovaný prodej výrobce Semtexu i hrozby, kterým čelí tuzemský průmysl. Varuje před bezbřehým populismem a chybějící dlouhodobou vizí, která by zemi posunula mezi evropskou elitu. Explosia: dobrý nápad, špatný člověk Téma číslo jedna – prodej pardubické Explosie, výrobce Semtexu a jedné z nejziskovějších státních firem. Babiš chce prodat, Havlíček říká ještě letos, opozice křičí. Topolánek je, překvapivě, klidný – ale ne bez výhrad. „Mě na tom vadí ta celá evidentní účelovost. Když to byl podnik, který nezapadal Babišovi do portfolia, prodal ho. Dneska, kdy to je strategický podnik s hodnotou, se rozhodne to prodat." Zároveň ale odmítá jednoduché odsouzení. Pokud Explosii koupí silný český zbrojař – zmiňuje Michala Strnada z CSG, Reného Holečka nebo Colt CZ – a podnik zůstane v českých rukou, nevidí zásadní problém. Komplikaci vidí jinde: v tendru podle evropských pravidel, kde nemáte jistotu, kdo to přeplatí a komu to pak přeprodá. Spekulace o tom, že prodejem Babiš řeší svůj problém s francouzskou prokuraturou a zájem Macrona o francouzské zbrojovky, označuje za „trochu mimo mísu." Ale vzápětí dodává s charakteristickou věcností: „Babiš to má blbé – ať řekne cokoliv, hledá se střet zájmu. I kdyby náhodou udělal něco dobře, stejně to bude páchnout." Vláda ANO, SPD a Motoristů: souručenství, které drží pohromadě strachem Topolánek nepotřebuje dlouho přemýšlet, co mu na současné vládě vadí nejvíc. Za nejhorší označuje rozvolnění dluhové brzdy v době, kdy ekonomika ještě relativně roste. „V situaci, kdy se ještě neprojevila setrvačnost německé ekonomiky a kdy ta naše relativně dobře roste, úplně odbrzdili dluhovou brzdu a vytvořili podmínky pro ještě větší zadlužování. To jim odpustit nemohu." Vedle toho vidí nebezpečný vzorec v tom, čemu říká „vrtění psem" – za zástupnými tématy jako poplatky za televizi nebo útoky na neziskový sektor se podle něj skrývají průlomy do advokátního tajemství nebo zákon o cenách bez možnosti soudního přezkumu. „To jsou věci, které musí každého děsit," říká bez okolků. A koaliční partneři? „SPD dnes představuje podnikatelský projekt, který si našel díru na trhu a nahrazuje dělnické strany. Motoristé jsou zastydlá, personálně vyprahlá formace, která na svůj program rezignovala vstupem do vlády. A ANO? Sociálně determinovaná, národovecká, patrioticko-konzervativní formace – upřímně nevím jaká." O tom, co vládu drží pohromadě, nemá iluze: „Je to postaveno na vzájemném nevydání. Babiš ty partnery pořád potřebuje – hrozí mu nejrůznější postihy ze strany EU. A oni ho pěkně vydírají. Drží pohromadě, jak se u nás říká, jako hluchý dveře." Topolánek ale neodpouští ani opozici. Populismus podle něj prostupuje celou českou politiku bez ohledu na to, kdo právě vládne: „Nikdo z rozumných a zodpovědných není schopen tolik slíbit, co je schopen Babiš dát. S tím se soutěží velmi špatně." Pravice? Problém není u stran, problém je u voličů Topolánek odmítá nostalgii po tradiční pravici. Kyvadlo se podle něj nevrátí – aspoň ne samo od sebe. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč Mirek Topolánek považuje ztrátu dlouhodobé vize za jeden z největších problémů České republiky?Kteří čeští investoři by podle něj mohli mít zájem o převzetí společnosti Explosia?Proč se podle něj česká politika proměnila v soutěž o plnění okamžitých požadavků voličů?Jaké konkrétní faktory podle něj nejvíce ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu?Proč považuje pracovní migraci za nezbytnou pro budoucí fungování české ekonomiky?

    57 min
  3. Vojenské řízení firmy se osvědčilo. U nás je potřeba makat, kdo to nezvládne, jde pryč

    2d ago

    Vojenské řízení firmy se osvědčilo. U nás je potřeba makat, kdo to nezvládne, jde pryč

    Z Arménie přes Ukrajinu až na Slovensko. Z nuly k firmě, o které dnes píšou zahraniční média. V pořadu Jiřího Jemelky Krotitel ředitelů, natáčeném na Slovensku, popisuje podnikatel Artur Gevorkyan, majitel rodinné průmyslové firmy, jak vybudoval byznys, který roste, i když počet zaměstnanců zůstává stejný. Za posledních 12 let firma zvýšila objemy i tržby pětinásobně, přitom si drží extrémně přísný výběr lidí a disciplínu, která podle něj rozhoduje o přežití.  Na první pohled by člověk čekal klasickou průmyslovou firmu. Gevorkyan ji ale popisuje jinak. „Jsme taková michelinská restaurace. Pečeme různé koláče, ale všechno ze železa,“ vysvětluje. Za tímto přirovnáním stojí prášková metalurgie, tedy obor, kde firma nevyrábí z hotových materiálů, ale sama je kombinuje, formuje a „peče“ do finální podoby.  Kvůli náročnosti vývoje a investicím do technologií pracuje výhradně pro velké průmyslové firmy. „Naši zákazníci nikdy nejsou malé firmy,“ říká Gevorkyan. Od začátku tak staví byznys na vysoké přidané hodnotě a unikátnosti, nikoliv na objemu.  Podnikání není únik, ale závazek Podle Artura Gevorkyana je kolem podnikání dodnes řada iluzí. Často se podle něj tváří jako cesta k větší svobodě a menším povinnostem, realita je ale úplně jiná. „Když někdo říká, že nechce pro nikoho pracovat, tak je mi ho líto. Zakládat firmu proto, abyste pracovali méně, je absurdní,“ říká Gevorkyan.  Podle něj musí podnikatel pracovat víc než jeho zaměstnanci. A v rodinném byznysu to platí dvojnásob. „Člověk z rodiny musí dělat víc než ostatní,“ dodává. Podnikání tak v jeho pojetí není únikem od odpovědnosti, ale naopak jejím každodenním přijetím.  Z dvanácti lidí projde jeden. A to je záměr Zatímco většina firem dnes řeší nedostatek lidí, Gevorkyan jde opačnou cestou. „Z deseti až dvanácti lidí vezmeme jednoho,“ říká. U cizinců je úspěšnost vyšší – přibližně jeden z pěti.  Výběrový proces je záměrně náročný. Uchazeči procházejí testy, pohovory a dostávají možnost zažít firmu na vlastní kůži. „Nejraději je zveme v pondělí, kdy je nejvíc stresu. Ať vidí, jak to opravdu funguje,“ popisuje.  Výsledkem je přirozená selekce místo fluktuace. „Tvrdí se, že máme velkou fluktuaci. Já říkám, že máme dobrou selekci,“ dodává.  Pětinásobný růst bez navyšování týmu Jedním z nejvýraznějších čísel je růst firmy v posledních letech. „Vyrostli jsme pětinásobně a máme prakticky stejný počet lidí,“ říká Gevorkyan. Firma tak roste bez výrazného navyšování zaměstnanců. Klíčem je kombinace automatizace, efektivity a tlaku na výkon.  „Všechnu práci, kterou mohou dělat roboti nebo software, je potřeba odstranit,“ vysvětluje. Jde o model, který stojí na produktivitě, nikoliv na růstu počtu lidí.  Krize jako test: kdo zůstane na palubě Firma prošla finanční krizí, covidem i dalšími turbulencemi. Podle Gevorkyana rozhodla vždy disciplína. „Disciplína, disciplína. A čestnost k lidem,“ říká. Během první velké krize svolal zaměstnance a otevřeně popsal situaci.  Firma není o produktu, ale o lidech Gevorkyan se během rozhovoru opakovaně vrací k jednomu tématu – lidem. „Kašlete na práškovou metalurgii. To je jen nástroj,“ říká. Podle něj by firma mohla fungovat v jakémkoli oboru. Klíčové je být nenahraditelný a zároveň čestný. Firemní kultura stojí na logice a otevřené komunikaci. „Nemusí to být po mém. Přesvědčte mě logicky,“ vysvětluje. Zároveň ale dodává: „Loď musí mít kapitána.“  Celý rozhovor, který moderuje Jiří Jemelka z JPF Czech, si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak přesně probíhá výběrové řízení, kde projde jen jeden z dvanácti kandidátů?Co se děje uvnitř firmy během krizí a jak probíhá přeškolování zaměstnanců?Jak vypadá každodenní realita práce ve firmě s vysokým tlakem na výkon?Jak Gevorkyan vybírá lidi a podle čeho pozná, že do firmy zapadnou?Jak chce zajistit, aby firma fungovala i za 200 let bez ohledu na majitele?

    43 min
  4. Od tužky k miliardovým trhům: Olomoucký vědec posouvá hranice 2D chemie

    3d ago

    Od tužky k miliardovým trhům: Olomoucký vědec posouvá hranice 2D chemie

    Olomouc patří mezi místa, kde vzniká špičkový výzkum s potenciálem pro globální využití. Michal Otyepka, vedoucí materiálové divize vysokoškolského ústavu CATRIN, získal prestižní granty Evropské výzkumné rady, podílel se na vzniku spin-off společnosti Atomiver a se svým týmem rozvíjí výzkum dvourozměrných materiálů. V rozhovoru proFocusOn, který bylje mediálním partnerem festivalu AFO, hovořil o komerčním potenciálu grafenu, českém vědeckém prostředí i o tom, jak se výsledky základního výzkumu dostávají do praxe. Michal Otyepka má za sebou kariéru, kterou by mu mohla závidět řada světových vědců. Je držitelem prestižních grantů ERC, autorem více než 400 vědeckých publikací a podílel se na založení úspěšné spin-off společnosti Atomiver. Přesto zůstává věrný Olomouci. „Vždycky, když se člověk rozhoduje, jestli zůstane, nebo odejde, musí na misku vah dát dvě věci. Na jedné straně je benefit zahraničního pracoviště – plat, podmínky, prestiž instituce a networking. Na druhé straně jsou rodina, přátelé, zázemí a jistota prostředí, které člověk dobře zná,“ vysvětluje Otyepka. Právě osobní a rodinné důvody pro něj nakonec opakovaně převážily nad případným odchodem do zahraničí. „Když jsme to řešili naposledy, syn chtěl dokončit střední školu v České republice a manželka nechtěla opustit své přátele. Nabídky přicházejí, ale rozbití těchto vazeb není jednoduché rozhodnutí,“ dodává Otyepka. Grafen patří mezi materiály, které v posledních dvou desetiletích výrazně ovlivnily výzkum nových technologií. Jeho příběh přitom začíná u obyčejného grafitu, známého například z tužek. Grafit je tvořen vrstvami atomů uhlíku a právě jedna jediná vrstva představuje grafen. Materiál, který byl poprvé izolován v roce 2004, zaujal vědce mimořádnou kombinací vlastností – je mimořádně pevný, pružný a zároveň velmi dobře vede teplo i elektrický proud. Tým Michala Otyepky se však nesoustředí pouze na jeho studium. V Olomouci rozvíjí oblast takzvané dvourozměrné chemie, která umožňuje grafen a další podobné materiály chemicky upravovat a vytvářet pro ně nové praktické využití. Výzkum dvourozměrných materiálů není jen akademickou disciplínou. Podle Michala Otyepky nacházejí grafenové materiály uplatnění v celé řadě perspektivních oblastí: od baterií a superkondenzátorů až po biosenzory. Právě ty by v budoucnu mohly pomáhat s průběžným monitorováním zdravotního stavu. „Dnes existují nositelné technologie, které mohou průběžně monitorovat stav organismu. Můžeme uvažovat o krevní plazmě, potu, moči nebo třeba chytrých kontaktních čočkách. To jsou oblasti, kterým se dnes věnují velmi pokročilé aplikace směřující do praxe,“ říká Michal Otyepka. Převést vědecký objev z laboratoře do byznysu není podle Michala Otyepky samozřejmostí. „Celý život jsem strávil v laboratoři a u počítače. Neměl jsem zkušenosti s komerčním prostředím ani s tím, jak funguje trh,“ přiznává. Právě proto vznikla spin-off společnost Atomiver spojením vědců, odborníků na transfer technologií a lidí s byznysovými zkušenostmi. Firma dnes vyvíjí pokročilé grafenové materiály pro energetické aplikace a dodává je dalším společnostem, které je využívají při výrobě elektrod nebo superkondenzátorů. Vedle úspěchů české vědy upozorňuje Otyepka i na její slabiny. Za problém považuje zejména nízkou dynamiku akademického prostředí a takzvaný akademický inbreeding. „Vychovávat si přímé nástupce je to nejhorší, co může být. Když vedoucí odejde, laboratoř by se měla ideálně rozpustit a postavit znovu,“ říká. Kritický je také vůči školství, které podle něj stále klade příliš velký důraz na memorování faktů a málo podporuje kreativitu a odvahu zkoušet nové věci. Do budoucna by si přál především dotáhnout výsledky základního výzkumu až k reálným produktům na trhu. Stejně důležitá je pro něj ale i nová generace vědců. „Byl bych rád, kdybychom dokázali dotáhnout celý cyklus od základního výzkumu až do průmyslové praxe a měli první výrobky na trhu,“ říká.

    26 min
  5. Česká firma školí piloty NATO a přezbrojuje z východu na západ

    6d ago

    Česká firma školí piloty NATO a přezbrojuje z východu na západ

    Státní podnik LOM PRAHA, který v loňském roce oslavil 110 let existence, prochází výraznou transformací. Firma historicky spojovaná především se servisem sovětských a ruských vrtulníků dnes přechází na západní technologie, buduje simulační centra pro výcvik pilotů a zapojuje se do mezinárodních obranných projektů. V pořadu Export na platformě FocusOn ředitel Jiří Protiva popisuje, jak podnik reaguje na přezbrojení Armády České republiky, válku na Ukrajině i rychlý technologický vývoj v oblasti dronů, prediktivní údržby a vojenských simulací.   LOM PRAHA byl po desítky let úzce spojen především s opravami a servisem vrtulníků sovětské a ruské konstrukce. Situace po roce 2022 a ruská agrese na Ukrajině však znamenaly zásadní změnu. Firma musela reagovat na komplikace v dodavatelských řetězcích i omezení spolupráce s ruskými konstrukčními kancelářemi.   Podniku se přesto podařilo zachovat servis vrtulníků řady Mi díky takzvané „národní cestě“, kterou certifikoval vojenský dozorový orgán. LOM PRAHA zároveň začal více využívat západní přístup k údržbě metodou „on condition“, kdy se technika neopravuje pouze podle pevně stanovených intervalů, ale podle skutečného technického stavu.   Současná strategie podniku už ale směřuje především k západním technologiím. Klíčovým projektem je zapojení do přezbrojení Armády České republiky na americkou vrtulníkovou platformu H-1 zahrnující stroje Viper a Venom. LOM PRAHA kvůli tomu vybudoval servisní středisko přímo na vojenské základně v Náměšti nad Oslavou, kde zajišťuje logistiku i simulační výcvik pilotů.   „Já si myslím, že tohle je přesně ta přidaná hodnota, kdy transferujete technologie a schopnost v té největší možné míře do České republiky,“ říká Protiva.   Výcvik pilotů mění simulace i nové technologie   Významnou část investic dnes podnik směřuje také do rozvoje výcvikových kapacit. V Pardubicích modernizuje své výcvikové centrum a rozšiřuje simulační infrastrukturu. Součástí transformace je i průmyslová dohoda s americkým Lockheed Martin navázaná na pořízení letounů F-35 pro českou armádu.   LOM PRAHA zároveň zajišťuje logistickou podporu a buduje servisní centrum pro letadla Embraer. Ve výcviku dochází také k přechodu na nové české stroje, například L-39NG z Aero Vodochody, letouny L-410 nebo Zlín Z-242L.   Velkou roli dnes hrají právě simulace a virtuální výcvik. „Simulace se nám významně promítají do výcviku, protože výcvik pilota v současné době tvoří ze 40 % právě simulovaný výcvik na různých simulátorech,“ popisuje Protiva. Podle něj bude budoucnost letectví stále více ovlivňovat také prediktivní údržba, autonomní systémy a drony. Vývoj technologií navíc výrazně urychluje válka na Ukrajině. „Tam vývoj technologií není o měsících nebo letech, tam je to opravdu v týdnech,“ upozorňuje.   Celý rozhovor, který moderuje Marek Atanasčev, si můžete pustit jako video nebo podcast a dozvíte se: Která ukrajinská firma i během války stále dodává náhradní díly pro vrtulníky řady Mi?Jak funguje nová „národní cesta“ servisu sovětské techniky bez ruských konstrukčních kanceláří?Jaké nové projekty podnik připravuje na vojenských letištích Přerov-Bochoř a Líně?Proč chce LOM PRAHA prosadit letectví mezi strategické sektory české ekonomiky?Jaké synergie mezi státním a soukromým sektorem chce podnik rozvíjet v příštích letech?

    22 min
  6. Za stejnou splátku o dvě třídy lepší vůz. Čína mění automobilový trh

    May 27

    Za stejnou splátku o dvě třídy lepší vůz. Čína mění automobilový trh

    Český automobilový trh prochází tichou revolucí. Ačkoliv se loni v tuzemsku prodalo jen něco málo přes 10 tisíc vozů čínských značek, počet automobilek působících na trhu už vzrostl na sedmnáct. František Peterka, CEO společnosti Driveto, v rozhovoru pro FocusOn.cz předpovídá, že do pěti let uvidíme dvě až tři čínské automobilky v první desítce nejprodávanějších značek. Klíčem k jejich úspěchu nemá být jen nižší cena, ale také technologický náskok a menší riziko díky operativnímu leasingu. Zatímco média plní titulky o čínské hrozbě, reálná čísla prodejů v České republice zatím odpovídají spíše opatrnému oťukávání trhu. Podle Františka Peterky je však růst postupný a nevyhnutelný. Na českém trhu aktuálně působí přibližně 17 čínských značek, z nichž některé se stanou stálicemi, zatímco jiné kvůli nízkému tržnímu podílu během několika let zmizí. Peterka očekává, že k zásadnímu zlomu dojde ve střednědobém horizontu. „Troufám si říct, že během nějakých tří až pěti let určitě dvě až tři značky najdeme v první desítce,“ předpovídá šéf Driveta. Tento trend přirovnává k vývoji na trhu mobilních telefonů, kde se čínští výrobci během několika let proměnili z vysmívaných outsiderů v dominantní hráče. Pokud se na evropském trhu nestane nic mimořádného a podpora elektromobility ze strany Evropské unie bude pokračovat, tržní podíl čínských aut v Česku poroste v řádu desítek procent. O dvě třídy lepší auto za stejnou splátku Hlavním lákadlem čínských vozů zůstává poměr ceny a výkonu, který je u operativního leasingu obzvlášť patrný. Rozdíl v měsíčních splátkách mezi evropskou klasikou a čínským nováčkem se pohybuje v desítkách procent. Peterka uvádí konkrétní příklad: zatímco čínské auto s nadstandardními parametry lze pořídit se splátkou kolem 8 až 9 tisíc korun, srovnatelný evropský model vyjde přibližně na 15 tisíc korun měsíčně. U operativního leasingu je rozdíl ještě výraznější než při přímém nákupu. „Lze říct, že jde o 20 až 30 % nižší splátku, nebo si za stejnou splátku pořídíte o třídu lepší auto než u evropské značky,“ vysvětluje Peterka s tím, že v některých případech se zákazník díky čínské produkci dostane dokonce o dvě až tři třídy výše. Tato cenová agresivita je podle něj klíčová pro první vyzkoušení produktu, ke kterému by jinak konzervativní český řidič hledal cestu jen obtížně. Technologie, které porážejí Teslu i Evropu Mýtus o nekvalitních, narychlo poskládaných vozech z Východu se podle Peterky rozplývá ve chvíli, kdy si řidič do auta poprvé sedne. Testování více než deseti čínských značek v Drivetu během posledních týdnů ukázalo, že v oblasti digitalizace, infotainmentu a dojezdu elektromobilů představují tito výrobci plnohodnotnou alternativu k evropské špičce. V některých aspektech dokonce čínské prémiové značky, jako jsou Xpeng nebo BYD, své západní konkurenty převyšují. „Dílenské zpracování prémiových čínských vozů je častokrát na vyšší úrovni než u samotné Tesly,“ tvrdí Peterka. Jako příklad uvádí kvalitu palubních desek, volantů nebo jízdního komfortu. Cena za tyto parametry je přitom o 800 tisíc až milion korun nižší než u zavedených prémiových značek. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak mohou dvě až tři čínské automobilky proniknout během tří až pěti let do první desítky nejprodávanějších značek v Česku?Proč podle Františka Peterky porostou čínské automobilky v Česku v řádu desítek procent?Jak je možné pořídit čínský vůz se splátkou kolem 8 až 9 tisíc korun, zatímco srovnatelný evropský model stojí okolo 15 tisíc?V čem jsou podle Driveta prémiové značky jako Xpeng nebo BYD lepší než Tesla?Proč už dnes na českém trhu působí přibližně 17 čínských automobilových značek a které z nich mají největší šanci uspět?

    15 min
  7. V kambodžské vesnici nemají autobus ani silnici. Češka tam staví další školu

    May 26

    V kambodžské vesnici nemají autobus ani silnici. Češka tam staví další školu

    Začalo to antropologickým výzkumem v kambodžských vesnicích. Postupně z něj ale vznikl projekt, který dětem v odlehlých částech země pomáhá získat přístup ke vzdělání. Antropoložka Veronika Žďárský Pospíšilová v pořadu Next Stop popsala, proč je rozvojová pomoc v jihovýchodní Asii často složitější, než se zdá, i jak se organizaci Hvězdice podařilo v roce 2014 postavit první školu za 25 tisíc dolarů. Dnes připravuje další školu pro starší děti a někteří z prvních žáků už studují medicínu na univerzitách. Projekt začal během její cesty do Kambodže, kam původně přijela kvůli antropologickému výzkumu. Ve vesnici Banteay Srei se tehdy setkala se starostou, který jí řekl, že jediné, co si pro místní děti přeje, je škola. Právě tento moment podle ní změnil celý její život.  První škola za 25 000 dolarů Pospíšilová přiznává, že při stavbě první školy neměla žádné zkušenosti se stavebnictvím ani fundraisingem. „Mně bylo 23 a nevěděla jsem opravdu vůbec nic o stavbě škol ani v Čechách, natož v Kambodži, nebo o stavbě jakýchkoliv budov. Takže já jako naprostý laik jsem poté, co se mi povedlo vybrat určitou částku, která byla potřeba, přijela na místo a musela stoprocentně důvěřovat, že oni vědí, co dělají, a že postaví přesně takovou školu, jakou si tam všichni představujeme pro ty děti,“ popisuje.  První škola byla postavena za přibližně 25 000 USD – (přibližně 520 tisíc korun). Podle zakladatelky nadace bylo důležité, že se do projektu zapojila přímo místní komunita. Vesničané poskytli pozemek, stavební práci i část vybavení tříd. „Měli pozemek, lidi, kteří školu stavěli, i všechno ostatní. Jediné, co chybělo, bylo 25 000 USD, které na projekt potřebovali,“  vysvětluje.  Škola navržená pro místní podmínky Na projektu spolupracoval místní architekt z Kambodže. Podle Pospíšilové bylo důležité, aby budova odpovídala tamnímu prostředí i klimatu. „Chtěla jsem, aby využili místní materiály a postavili školu, do které budou chodit jejich děti a která bude sloužit jim,“ říká.  Škola proto vychází z tradiční khmerské architektury se zahnutými střechami a stojí v buddhistickém komplexu vedle pagody. Stavba je z klasických cihel a podle zakladatelky nadace je i po třinácti letech stále ve velmi dobrém stavu.  V minulosti se objevila i možnost postavit školu z bambusu podle návrhu z ČVUT. Nakonec však tento koncept místní podmínky neumožnily. „Období dešťů je tam opravdu brutální. Musí sednout na loď a pohybovat se po vesnici lodí, protože tam mají tolik vody, že se řeka vyleje,“ vysvětluje. Podobně specificky je řešený i interiér školy. Třídy mají menší počet oken, což může Evropanům připadat nezvyklé, místním podmínkám to však vyhovuje. „Kdyby měli větší okna, měli by tam i větší teplo,“ popisuje důvod silných zdí a tmavších učeben.  Děti dnes studují univerzity Nadace Hvězdice dnes nepomáhá pouze se stavbou škol. Organizace podporuje děti také prostřednictvím adopce na dálku nebo zajišťováním dopravy do vzdálenějších škol. „Máme některé i na univerzitě,“ říká Pospíšilová o bývalých žácích školy.  Podle ní byla jednou z nejtěžších částí projektu změna přemýšlení nevzdělaných rodičů. Pro řadu rodin představovalo poslání dítěte do školy citelnou ztrátu pracovní síly, která byla potřeba na polích. Nová škola pro starší děti Nadace nyní připravuje výstavbu další školy pro starší děti. Nová budova má mít dvě patra a šest tříd. Projekt však stále čeká na schválení kambodžského ministerstva. „Žádná doprava tam zajištěná není. Autobus ani vlak tam nefungují. Vede tam jen stará antuková cesta, po které děti jezdí na kolech a přijíždějí celé zaprášené,“ popisuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak funguje adopce na dálku a podpora kambodžských studentů?Proč místní rodiny původně nechtěly děti posílat do školy?Jak vypadá každodenní život v oblastech poblíž jezera TonléSap?Proč nakonec nevznikla škola z bambusu?Jak mohou lidé projekt nadace Hvězdice podpořit?

    40 min
  8. Česko bude v roce 2030 bohatší než Itálie, říká ekonom

    May 25

    Česko bude v roce 2030 bohatší než Itálie, říká ekonom

    Mezinárodní měnový fond předpovídá, že Česká republika dosáhne v roce 2030 HDP na obyvatele okolo 75 000 dolarů — a Itálie bude tehdy nižší. Přesto Lukáš Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank, varuje před unáhleným optimismem: náskok, který Česko vybudovalo od pádu železné opony, ostatní země regionu systematicky stahují, automobilový průmysl čelí existenčním výzvám a demografické stárnutí nastavuje podmínky pro scénář, jehož se ekonomové bojí nejvíce — stagflaci. V rozhovoru pro eMoney rozebírá, co Česko drží nahoře, co mu hrozí a kde hledat nový motor růstu. Premiant regionu, ale vavříny jsou nebezpečné Česká republika je podle prognózy MMF nejbohatší zemí střední a východní Evropy — a má jí zůstat i v roce 2030 s HDP na obyvatele okolo 75 000 dolarů. Kovanda za tímto výsledkem vidí dobrou výchozí pozici z 90. let, ale zdůrazňuje, že není důvod k přílišné spokojenosti. „Česko mělo dobrou výchozí pozici a dosud se o ni nenechalo připravit. Ale Polsko, Rumunsko a další země náš náskok intenzivně stahují. Z toho rozdílu, který byl značný po pádu železné opony, nebudeme žít věčně,“ říká Kovanda. Čísla jsou přitom překvapivá i v evropském srovnání: Německo by mělo být v roce 2030 na 86 000 dolarech, Velká Británie na 76 000 — ale Itálie na pouhých 73 000. Česká republika by tedy měla být bohatší než Itálie. Kovanda sám podotýká, že srovnávat se výhradně s Německem nebo Švýcarskem je zavádějící: Česko zaostává za skutečnou elitou evropských ekonomik, ale v širším kontextu obstojí. Automobilový průmysl pod tlakem a zbrojení jako náhrada Největším strukturálním rizikem české ekonomiky je podle Kovandy závislost na automobilovém průmyslu — a jeho kombinovaná hrozba ze tří stran najednou: nástup elektromobility, konkurence čínských výrobců a deindustrializace německé ekonomiky, která je naším klíčovým odběratelem. „Česká republika bude muset nalézt zástupný zdroj růstu, který alespoň do určité míry doplní výpadek, jenž lze očekávat v automobilovém průmyslu. Jedním z odvětví, které by to mohlo částečně zastoupit, je zbrojní průmysl — v českých zemích má solidní tradici a geopolitická situace mu nahrává,“ říká Kovanda. Cla, která Evropská unie zavedla na čínské elektromobily, situaci zmírňují, ale Kovanda je nepovažuje za dostačující: konkurenceschopnost čínských výrobců je příliš vysoká na to, aby ji tarify dlouhodobě neutralizovaly. Polsko: konkurent i partner za humny Polsko Česko v žebříčku HDP na obyvatele stále nedohání — ale je o tom slyšet stále víc. Kovanda navrhuje na Polsko pohlížet ne jen jako na soupeře, ale i jako na příležitost: sílící polská ekonomika znamená sílící poptávku po dovozu. „Část exportérů se dnes učí hledat odbytiště mimo Německo a Polsko je přirozenou destinací. Čím silnější bude polská ekonomika, tím větší může být poptávka po českém zboží a službách. Ano, je to konkurent — ale blízká úspěšná ekonomika může mít i podpůrný efekt,“ vysvětluje Kovanda. Závislost českého zahraničního obchodu na Německu se podle Kovandy pomalu snižuje — data posledních deseti patnácti let ukazují, že čeští exportéři diverzifikují cílové destinace. Trend bude podle něj pokračovat přirozeně, jak bude celý region bohatnout. Celý rozhovor s Lukášem Kovandou si poslechněte v podcastu eMoney na FocusOn.cz. V epizodě zaznělo ještě: Proč Kovanda nepovažuje nedostupné bydlení za hlavní příčinu nízké porodnosti — a co za ní podle něj skutečně stojíNěmecko: dožene ho Česko za 50 let, nebo nikdy? Kovanda o ideologickém slepém místě Berlína a o tom, kde se otevírá prostorPraha versus zbytek Česka — a jak je na tom v tomto srovnání Polsko, Slovensko a MaďarskoProč se v českých rodinách z dítěte stal investiční projekt a co to dělá s porodnostíMůže Polsko nahradit Německo jako průmyslová mocnost střední Evropy — a co to bude znamenat pro český export

    30 min

About

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

You Might Also Like