FOCUS ON

FOCUS ON

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

  1. Zablokovali mu sociální sítě — tak převzal rodinnou firmu a postavil konkurenci Wolt a Bolt Food 

    2d ago

    Zablokovali mu sociální sítě — tak převzal rodinnou firmu a postavil konkurenci Wolt a Bolt Food 

    Rodinnou firmu Jídlo Pod Nos převzal po svém otci a okamžitě se pustil do rozsáhlé transformace procesů, technologií i fungování celé franšízové sítě. V pořadu Big Deal na FocusOn.cz Jaromír Knechtl popsal, jak se z provozovatele reklamní agentury stal šéf rozvozové společnosti, proč se firma soustředí na menší města a jak chce konkurovat nadnárodním hráčům na trhu rozvozu jídla. Cesta Jaromíra Knechtla do čela společnosti Jídlo Pod Nos nebyla předem naplánovaná. Původně podnikal v oblasti digitálního marketingu a provozoval vlastní reklamní agenturu zaměřenou na sociální sítě. Zlom nastal ve chvíli, kdy mu byly zablokovány firemní účty na sociálních platformách a ze dne na den přišel o hlavní zdroj příjmů. „V tu chvíli jsem přišel prakticky ze dne na den o podnikání. Začal jsem hledat způsob, jak ho udržet, ale zároveň jsem se rozhodl diverzifikovat příjmy. Nechtěl jsem být závislý jen na reklamní agentuře,“ vzpomíná Knechtl. Na doporučení svého otce se proto rozhodl otevřít vlastní franšízu Jídlo Pod Nos. Začínal jako běžný franšízant bez jakýchkoliv výhod. „Za franšízu jsme zaplatili stejně jako každý jiný partner. Neměli jsme žádné úlevy, spíše naopak,“ říká. Výhodou se ukázalo propojení jeho zkušeností s marketingem a znalostí logistiky obchodního partnera. Právě tyto dvě oblasti považuje za klíčové pro úspěšné fungování rozvozové služby. Po převzetí firmy změnil téměř všechno Po několika letech v roli franšízanta převzal vedení celé společnosti. Díky zkušenosti z terénu přesně věděl, kde firma naráží na limity. „Změnili jsme úplně všechno. Tím, že jsem si prošel rolí franšízanta, jsem přesně věděl, co partnerům chybí a co je potřeba zlepšit,“ vysvětluje. Největší nedostatky viděl v marketingu, technologických platformách a interních procesech. „Web i aplikace byly v tristním stavu. Upřímně jsem se divil, že si přes ně lidé objednávali. Dokonce jsem měl problém objednat si přes naši aplikaci i já sám,“ přiznává. Firma proto investovala do vývoje nových systémů pro zákazníky, restaurace i kurýry. Podle Knechtla šlo o jednu z nejnáročnějších změn v historii společnosti. Obrat v nižších stovkách milionů Jídlo Pod Nos dnes funguje prostřednictvím franšízové sítě a působí ve více než třiceti městech po celé České republice. „Máme otevřeno přes třicet měst, jednatřicet nebo dvaatřicet,“ uvádí Knechtl. Pokud se firma posuzuje jako celek včetně všech franšízantů, pohybuje se její výkon podle něj v nižších stovkách milionů korun ročně. „Pokud se bavíme o značce Jídlo Pod Nos, bavíme se o nižších řádech stovek milionů korun ročně,“ říká. Zároveň upozorňuje, že samotný franšízor hospodaří s nižšími příjmy, protože hlavní obrat vytvářejí jednotliví franšízoví partneři. Menší města jako hlavní příležitost Zatímco většina konkurence se soustředí na velké aglomerace, Jídlo Pod Nos dlouhodobě sází na regionální trh. „Poměrně rychle jsme zjistili, že menší města jsou dobrý byznys. Není tam tak silná konkurence a zároveň je mnohem levnější dát lidem vědět, že tam působíme,“ vysvětluje Knechtl. Praha ani Brno podle něj nepatří mezi strategické priority společnosti. „Praha nebo Brno nejsou naším cílem. Soustředíme se na menší a středně velká města,“ říká. Za perspektivní považuje především lokality s přibližně dvaceti tisíci obyvateli. Díky vlastní logistice však firma dokáže obsloužit i široké okolí. „Dokážeme vozit zhruba patnáct až dvacet minut za hranice města. Neřešíme tolik kilometry jako čas. Díky tomu dokážeme z desetitisícového města udělat trh odpovídající dvaceti tisícům obyvatel,“ popisuje. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru dozvíte: Jak se Jaromír Knechtl dostal z reklamní agentury do čela Jídlo Pod Nos.Proč firma sází na menší města místo Prahy a Brna.Jak funguje franšízový model bez vstupního poplatku.Jaké investice potřebuje nový franšízant.Proč společnost zatím neuvažuje o zahraniční expanzi.

    28 min
  2. „Vlak hoří!“ volala žena na dráhy. Ve skutečnosti testovali technologii budoucnosti

    3d ago

    „Vlak hoří!“ volala žena na dráhy. Ve skutečnosti testovali technologii budoucnosti

    Český průmysl stojí na rozcestí. Podle Aleše Kubalíka, generálního ředitele společnosti AMV Technology a hosta podcastu Tech Talk na platformě FocusOn, je právě nyní ideální čas investovat do moderních technologií. Budoucí konkurenceschopnost firem podle něj zajistí především strojové vidění, digitalizace a hluboké učení.  Příběh společnosti AMV Technology se začal psát v roce 2015, kdy se Aleš Kubalík potkal se svým budoucím společníkem Vlastimilem Čablou. V té době zažíval automatizační sektor nevídaný boom. Výrobní podniky doslova naháněly integrátory a poptávka dramaticky převyšovala nabídku. Mnohé firmy měly plné kapacity a byly vyprodané i na dva roky dopředu. V roce 2019 pak oba partneři založili vlastní firmu AMV Technology, jejíž rozjezd následně ovlivnila pandemie a další globální ekonomické vlivy, které trh zásadně proměnily. Dnes je situace na trhu zcela opačná. Nabídka převyšuje poptávku, což vytváří unikátní příležitost pro výrobní podniky.  „Pokud dnes mají výrobní podniky k dispozici finanční prostředky, jsou schopny získat automatizaci ve vysoké kvalitě a zároveň za dobré peníze. Teď je ideální doba automatizovat,“ říká Aleš Kubalík. Jeho firma se dnes rozrostla na stabilní tým čítající 20 odborníků. Úzká specializace jako cesta k úspěchu Na rozdíl od mnoha konkurentů, kteří se snaží dodávat komplexní automatizační linky na klíč včetně robotiky či vibračních podavačů, vsadila společnost AMV Technology na striktní specializaci. Tou je výhradně strojové vidění. Ačkoliv se jedná o úzký segment v rámci celého průmyslu, jeho využití je mimořádně široké. Kamery a čtečky kódů jsou dnes prakticky nedílnou součástí téměř každého jednoúčelového stroje nebo výrobní linky. Firma vyvíjí kamerové systémy pro navádění robotů, kontrolu kvality, detekci povrchových vad či čtení kódů. Působí přitom napříč odvětvími od automotive přes potravinářství a výrobu elektroniky až po gumárenský průmysl. Jedním z mála segmentů, který jí v portfoliu chybí, je obuvnictví. Paradoxem zůstává, že firma sídlí ve Zlínském kraji, který po celém světě proslavil Tomáš Baťa. „Náš obor není monotónní. Neustále se setkáváme s novými technologiemi, novými provozy a řešíme odlišné požadavky zákazníků,“ doplňuje Kubalík. Hluboké učení a technologické partnerství  V oblasti strojového vidění prošly technologie v posledních letech obrovským vývojem. Hlavním trendem, který nastoupil před šesti až osmi lety, byly neuronové sítě a hluboké učení. Dnes už nejde o pouhé nadšení z nové technologie, ale o její precizní optimalizaci. Cílem vývojářů je dosáhnout toho, aby se software dokázal spolehlivě naučit vyhodnocovat defekty na co nejmenším počtu snímků. Podniky totiž nechtějí ztrácet čas dodáváním tisíců vzorků dobrých a špatných dílů pro zdlouhavé učení systému. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v podcastu ještě dozvíte? Jaké chyby firmy nejčastěji dělají při nasazování průmyslových kamer a proč mohou vést k nefunkčním aplikacím?Proč AMV Technology opustilo model nezávislého systémového integrátora a vsadilo na strategické technologické partnery?Jak funguje český diagnostický systém JHV CAM a jak pomáhá zkrátit oživování výrobních linek?Jak si strojové vidění poradí s kontrolou lakovaných, chromovaných nebo jinak náročných povrchů?Jakou roli bude v průmyslu v příštích letech hrát umělá inteligence?Jakým netradičním způsobem, který jde zcela proti současnému tržnímu proudu, si firma AMV Technology vybírá nové zaměstnance a proč zásadně nevyužívá personální agentury ani klasickou inzerci?

    1h 1m
  3. Když přijde blackout, stát vám nepomůže. Přiznává to i vládní příručka

    4d ago

    Když přijde blackout, stát vám nepomůže. Přiznává to i vládní příručka

    Krizová připravenost se stává stále důležitějším tématem. Přesto většina lidí stále nepovažuje větší krizové situace za něco, co by se mohlo dotknout právě jich. Zakladatel organizace PrPom Ondřej Koudela v pořadu Rušičky na platformě FocusOn.cz vysvětluje, proč je klíčové naučit se zvládat stres přímo v krizových situacích, proč nestačí pouze teoretické znalosti a jakou roli mohou v budování odolnosti společnosti sehrát firmy, samosprávy i občanské iniciativy. Když dojde k dopravní nehodě, náhlému kolapsu člověka nebo jiné krizové situaci, většina lidí neselže kvůli nedostatku informací. Mnohem častěji je problémem silný stres, který člověka paralyzuje a znemožní mu jednat. Právě proto organizace PrPom staví své kurzy na zážitkové pedagogice. Podle Ondřeje Koudely jde o jedinou metodu, která se při výuce laické první pomoci dlouhodobě ukazuje jako skutečně účinná. ,,Videa, přednášky, nácviky bez zážitků nebo e-learningy se podle dostupných dat ukazují jako málo účinné. Zážitková pedagogika je jediný nástroj, kterým se dá laická první pomoc opravdu naučit," říká Koudela. V krizové situaci se lidská psychika nejčastěji uchyluje ke třem základním reakcím – zamrznutí, útěku nebo agresi. Schopnost zvládnout první vlnu stresu je podle něj zásadní. ,,To první, co musíte vyřešit, abyste uspěli, je vaše vnitřní nastavení, tréma a stres. Když se vám podaří překonat počáteční šok a dokážete se na začátku krize ovládnout, umožní vám to včas si všimnout nebezpečí a následně hledat efektivní řešení situace," vysvětluje. Více než 70 procent lidí s krizí nepočítá Podle údajů, které Koudela zmiňuje, si přibližně 72 procent lidí nepřipouští, že by se jich mohla větší krizová situace osobně dotknout. Nepřipravují se na ni a ve svém běžném životě s ní nepočítají. Právě tato skutečnost podle něj představuje jednu z největších výzev současnosti. ,,72 procent lidí si neuvědomuje, nepřipravuje se a nepočítá s tím, že se jich potenciál nějaké větší krize osobně dotýká. To je hlavní číslo, které musíme změnit," upozorňuje. Na rostoucí potřebu praktické přípravy reaguje organizace PrPom novým kurzem Blackout. Ten simuluje rozsáhlý vícedenní výpadek elektrické energie a učí účastníky zvládnout první kritické dny bez pomoci zvenčí. Kurz je zaměřen především na běžné občany, kteří by měli být schopni postarat se sami o sebe během prvních 72 hodin krizové situace. ,,Státu nesmírně pomůže kterýkoliv občan, který prvních 72 hodin zvládne sám a nebude od státu nic požadovat. Stát se tak může soustředit na rozběhnutí krizových mechanismů a na lidi se zvýšenými potřebami, například pacienty v nemocnicích nebo obyvatele domovů pro seniory," říká Koudela. Proč stát dělá podle odborníků tak málo? Otázka krizové připravenosti podle Koudely naráží i na limity státní správy. Přestože stát občany vyzývá k přípravě a vydal například příručku zaměřenou na zvládnutí prvních 72 hodin, praktická podpora nebo systematické vzdělávání veřejnosti podle něj zatím chybí. Jedním z důvodů je podle něj i ukončení fungování týmu KRIT, který se tématu krizové připravenosti intenzivně věnoval. ,,Myslím si, že stát si ze své struktury škrtl tým KRIT, který měl velký potenciál a kompetence tuto oblast rozvíjet. To je jeden z důvodů, proč je dnes situace složitější," říká. Současně však upozorňuje, že stát není jediným aktérem, který může odolnost společnosti posilovat. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké konkrétní praktické dovednosti si účastníci odnášejí z celodenního kurzu Blackout?Jaké reakce lidského organismu se nejčastěji objevují při náhlém silném stresu?Proč podle Ondřeje Koudely nestačí k výuce první pomoci pouze e-learning nebo přednášky?Jak fungují zahraniční resilience centra a proč mohou být inspirací i pro Česko?Jaké místo by podle odborníků měly v budování krizové odolnosti zaujmout firmy a místní samosprávy?

    21 min
  4. Česku chybí 300 tisíc lidí. Bez cizinců nebudeme růst, varuje expert

    5d ago

    Česku chybí 300 tisíc lidí. Bez cizinců nebudeme růst, varuje expert

    V nejnovějším díle pořadu Export na platformě FocusOn přivítal moderátor Marek Atanasčev vrchního ředitele sekce ekonomicko-vědecké diplomacie a rozvojové spolupráce Ministerstva zahraničních věcí ČR Tomáše Kuchtu. V rozhovoru vysvětlil, jak se mění role státu při podpoře českých firem v zahraničí, proč se ekonomická diplomacie stále více zaměřuje na mimoevropské trhy a jaké překážky dnes nejvíce brzdí rozvoj českého exportu. Česká republika je z hlediska domácí poptávky relativně malým trhem. Pro řadu tuzemských firem je proto vstup na zahraniční trhy nezbytnou podmínkou dalšího růstu i návratnosti investic do vývoje a inovací. Právě proto se podle Tomáše Kuchty mění pohled státu na podporu podnikání v zahraničí. Dnešní ekonomická diplomacie už není pouze o jednorázové pomoci s exportem konkrétního výrobku. Jejím cílem je dlouhodobě posilovat konkurenceschopnost českých firem a vytvářet podmínky pro jejich trvalé působení na zahraničních trzích. Firmy jsou motivovány k zakládání poboček, budování lokální výroby nebo navazování dlouhodobých obchodních vztahů. Stát zároveň pomáhá i v opačném směru, například při zajišťování kritických surovin či komponentů, pokud se podnik dostane do situace, kdy není schopen problém vyřešit vlastními silami. ,,Ekonomická diplomacie je velice široká škála různých služeb, které prostřednictvím nástrojů, jež dnes stát má, pomáhají tomu, aby se firmy cítily komfortně a aby fungovala i česká ekonomika," vysvětluje Tomáš Kuchta. Trhu chybí 300 tisíc pracovníků, stát hledá síly v Asii Jedním z nejvýznamnějších nástrojů ekonomické diplomacie je podle Kuchty pomoc při získávání kvalifikovaných pracovníků ze zahraničí. Nedostatek lidí se totiž stal jedním z hlavních limitů dalšího rozvoje české ekonomiky. Ministerstvo zahraničních věcí proto rozšiřuje konzulární kapacity ve vybraných zemích a vysílá pracovníky, kteří pomáhají s náborem, prověřováním a případným základním zaškolením uchazečů ještě před jejich příjezdem do České republiky. Zatímco v minulosti se české firmy orientovaly především na pracovníky z Balkánu nebo Ukrajiny, stále větší význam získávají země jihovýchodní Asie, zejména Indonésie a Filipíny. Významnou roli hraje rychlost a schopnost konkurovat ostatním evropským státům, které řeší podobný problém. ,,Bez kvalitních pracovníků, kterých dnes na našem trhu chybí zhruba 300 tisíc, nemůžeme přemýšlet o rozšiřování ani o expanzi. Je to limitující faktor," upozorňuje Kuchta. Dělba práce mezi diplomaty a CzechTradem Důležitou součástí podpory exportu je spolupráce mezi Ministerstvem zahraničních věcí a agenturou CzechTrade. Obě instituce mají odlišné role, které se vzájemně doplňují. Zatímco CzechTrade poskytuje služby velkému množství klientů a výrazně působí i na tradičních evropských trzích, diplomaté Ministerstva zahraničních věcí se soustředí zejména na složitější a méně tradiční destinace mimo Evropu. Právě tam mohou českým firmám otevřít dveře do prostředí, do kterého by se mnohé podniky bez podpory státu samy neodvážily vstoupit nebo by jej vůbec nezvažovaly. Na evropských trzích se role ekonomických diplomatů postupně mění. Vedle podpory firem se stále více zaměřují na koordinaci politik, sledování postojů jednotlivých zemí a přípravu na jednání na úrovni Evropské unie. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak konkrétně probíhají nábory pracovníků v Indonésii a na Filipínách a jakou roli v nich hraje česká diplomacie?Proč se Ministerstvo zahraničních věcí rozhodlo během pandemie upravit síť svých zastoupení v Číně?V čem se liší práce ekonomických diplomatů od služeb agentury CzechTrade?Jaké zkušenosti si odvezly české startupy z technologického festivalu SXSW v texaském Austinu?Jak funguje Společný nástroj na podporu ekonomické diplomacie a jaké projekty díky němu vznikají?

    32 min
  5. Cihla, dluhopisy a nic moc jiného. Češi investují, ale pořád stejně špatně

    Jul 3

    Cihla, dluhopisy a nic moc jiného. Češi investují, ale pořád stejně špatně

    Češi se o investování zajímají více než kdy dříve. Přesto podle Michaela Almásyho ze společnosti Crowdberry většina investorů stále přehlíží významnou část ekonomiky a příliš spoléhá na tradiční investiční nástroje. V pořadu eMoney na FocusOn.cz vysvětlil, proč Evropa ztrácí perspektivní firmy ve prospěch Spojených států, jakou roli mohou sehrát nové technologie na kapitálovém trhu a proč považuje demografický vývoj za jedno z největších rizik pro budoucnost evropské ekonomiky. Podle Almásyho se investování v Česku postupně stává běžnou součástí finančního života. Odkazuje přitom na data Indexu prosperity a finančního zdraví, podle kterých v roce 2025 investovalo nebo si pravidelně odkládalo peníze přibližně 82 procent Čechů. O rok dříve to bylo zhruba 66 procent. ,,Je super, že se lidé postupně vzdělávají a snaží se investovat lépe,“ říká. Zároveň ho překvapilo, jak málo rozšířené jsou mezi českými investory ETF fondy, které bývají považovány za jeden z nejjednodušších investičních nástrojů. ,,Šokovala mě informace, že přímo do ETF stále investuje jen asi jedno procento populace,'' říká Almásy. Vedle fondů a penzijních produktů podle něj nadále dominuje tradiční česká „cihla“, tedy investice do nemovitostí. Významnou roli hrají také dluhopisy, u kterých však upozorňuje na nutnost pečlivě vyhodnocovat poměr rizika a očekávaného výnosu. Investováním ovlivňujeme i podobu ekonomiky Na otázku, zda má smysl investovat do evropských firem, odpovídá jednoznačně kladně. Podle Almásyho nejde pouze o výnos, ale také o podporu prostředí, ve kterém žijeme. ,,Volíme nejen tím, že vhodíme hlasovací lístek, ale i tím, co kupujeme a kam investujeme. Když investujeme do Ameriky, podporujeme tamní ekonomiku. Lokální firmy ale bez lokálního kapitálu růst nemohou,“ vysvětluje. Za jeden z problémů evropského trhu označuje nedostatek růstového kapitálu. Právě kvůli tomu podle něj řada perspektivních evropských technologických firem nakonec odchází do Spojených států. ,,Přibližně třetina úspěšných evropských unicornů nakonec odejde do Ameriky, protože zde nemá přístup k potřebnému růstovému kapitálu,“ upozorňuje. Veřejné burzy představují jen malou část ekonomiky Jedním z hlavních témat rozhovoru byl rozdíl mezi veřejnými a soukromými kapitálovými trhy. Almásy upozorňuje, že veřejně obchodované společnosti představují pouze malou část celkové ekonomiky. ,,Pokud se investor nedívá na privátní segment, je to tak trochu jako nevidět 98 procent ekonomiky,“ říká. Připomíná také, že počet veřejně obchodovaných společností se v posledních desetiletích snižuje a význam kapitálu mimo burzu naopak roste. Mnoho investorů se tak podle něj připravuje o zajímavé příležitosti. Nová technologie DLT má zjednodušit investování napříč Evropou Významnou součástí rozhovoru byla také technologie DLT (Distributed Ledger Technology), která má v budoucnu usnadnit obchodování s neveřejnými cennými papíry napříč evropskými státy. Almásy vysvětluje, že dosavadní převody podílů a akcií neveřejných společností byly administrativně složité a často vyžadovaly zapojení notářů či dalších institucí. ,,DLT umožňuje digitálně, jednoduše a přeshraničně řešit převody v rámci Evropy,“ popisuje. Zároveň připomíná, že český Centrální depozitář cenných papírů patří mezi první instituce v Evropě, které tuto technologii pilotně zavádějí. Podle něj přináší nová infrastruktura nejen administrativní zjednodušení, ale také výrazné snížení nákladů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru dále dozvíte? Proč podle Michaela Almásyho většina investorů přehlíží 98 procent ekonomiky?Jak konkrétně funguje technologie DLT a proč může změnit evropský kapitálový trh?Proč evropské technologické firmy odcházejí za kapitálem do Spojených států?Jaké chyby dělají drobní investoři při výběru finančních produktů?Proč považuje demografický vývoj za větší problém než současné ekonomické výkyvy?

    32 min
  6. Filipínci nejsou levná pracovní síla. Firmy, které to nepochopí, přijdou o statisíce

    Jul 2

    Filipínci nejsou levná pracovní síla. Firmy, které to nepochopí, přijdou o statisíce

    Český pracovní trh se dlouhodobě potýká s nedostatkem lidí a stále více firem proto hledá zaměstnance za hranicemi Evropy. Jednou z nejčastějších destinací jsou Filipíny. Mnozí zaměstnavatelé však stále věří, že získají levnou pracovní sílu. Podle odbornice na mezinárodní nábor, HR a personalistiku Lenky Kazdové je to jeden z největších omylů českého trhu. V podcastu Válka o lidi s moderátorem Michalem Mikuláškem vysvětlila, kolik skutečně stojí přivést zaměstnance z Filipín, proč je důležitější udržení lidí než samotný nábor a jaké chyby firmy při zaměstnávání zahraničních pracovníků nejčastěji dělají. Když se dnes výrobní firma rozhodne hledat zaměstnance na českém trhu, často narazí na realitu, kterou personalisté znají už několik let. Kandidátů ubývá a konkurence mezi zaměstnavateli roste. Firmy přitom hledají nejen operátory výroby, ale také svářeče, seřizovače, CNC operátory, elektrikáře nebo další odborné technické profese. Právě proto se stále více společností dívá za hranice Evropy. Jednou z nejčastějších destinací jsou Filipíny. Podle Lenky Kazdové však nejde o rychlé ani jednoduché řešení. „Když se podíváme na demografickou křivku, tak víme, že v Evropě lidé nejsou, tady v Čechách nejsou. Firmy prostě potřebují zaměstnance sehnat a co nejdříve,“ říká. Čekat, až bude nejhůř, je chyba Mnoho firem začne zahraniční nábor řešit až ve chvíli, kdy jim chybí několik zaměstnanců a výroba začíná mít problémy. Podle Kazdové je to ale pozdě. Získat pracovníka z Filipín totiž není otázka několika týdnů. Celý proces zahrnuje výběrové řízení, schvalování dokumentů, víza i kontrolu ze strany filipínských úřadů. „Od podpisu smlouvy s agenturou je to čtyři až šest měsíců, někdy se to může prodloužit až na osm měsíců,“ upozorňuje. Právě proto považuje zahraniční nábor za strategické rozhodnutí, nikoliv za nástroj krizového řízení. Firmy, které začnou plánovat s předstihem, získávají oproti konkurenci významnou výhodu. „Čím dřív začnu, tím lépe pro firmu, protože jí to dává určitou konkurenční výhodu oproti jiným firmám,“ dodává. Filipínce nestačí vybrat. Schvaluje je i jejich vláda Málokdo si uvědomuje, že celý proces nekontrolují pouze české úřady. Do schvalování vstupuje také filipínská strana, která si velmi pečlivě hlídá podmínky, za jakých její občané odcházejí pracovat do zahraničí. Schvalují pracovní smlouvy i zaměstnavatele a snaží se předcházet případným nekalým praktikám na trhu práce. Právě tato dvojí kontrola je jedním z důvodů, proč celý proces trvá několik měsíců a nelze jej výrazně urychlit. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v podcastu ještě dozvíte? Kdy dává smysl začít uvažovat o náboru z Filipín?  Kolik jsou náklady a jak se připravit na nábor ze zahraničí?  Proč to některé firmy udělají špatně a co jsou největší chyby, kterým se vyhnout?  Proč mohou být výrobní ředitelé v některých firmách vlivnější než samotní jednatelé? Jak správně nastavit onboarding, aby zaměstnanci neodešli ke konkurenci?

    36 min
  7. Čeští podnikatelé by měli začít myslet jako investoři. Holding jim k tomu pomáhá

    Jul 1

    Čeští podnikatelé by měli začít myslet jako investoři. Holding jim k tomu pomáhá

    Mnoho českých podnikatelů, kteří začali budovat své firmy v 90. letech, dodnes soustřeďuje veškeré podnikání, nemovitosti i další majetek pod jednu společnost. Podle Ivana Kováře, partnera poradenské společnosti BDO, tím však zbytečně kumulují rizika a komplikují si budoucí prodej firmy i její předání nástupcům. V pořadu Byznys DNA vysvětlil, kdy dává smysl založit holding, kolik taková struktura stojí a proč by podnikatelé měli začít přemýšlet jako investoři. Mnoho úspěšných českých podnikatelů věnovalo poslední tři desetiletí budování svých firem. Soustředili se na růst obratu, získávání nových zákazníků a rozšiřování podnikání. Na vnitřní architekturu firmy však často nezbýval čas. Podle Ivana Kováře je právě to důvod, proč řada podnikatelů dodnes provozuje několik různých aktivit pod jednou společností. „Mnoho z těch lidí tomu obětovalo i osobní život, věnovali tomu velkou energii a pořád budovali byznys. Soustředili se na to, aby firma byla větší, úspěšnější a bohatší, ale nesoustředili se na architekturu byznysu a jeho vnitřní uspořádání,“ říká Ivan Kovář.  Typickým příkladem je podnikatel, který začal s výrobou, postupně přidal autodopravu, restauraci nebo další aktivity a vše ponechal pod jednou firmou. „Ta jedna firma se stává nečitelnou i pro samotného podnikatele. Reálně neví, která část podnikání vydělává a která nevydělává. Hlavně ale kumuluje všechna rizika v jedné entitě,“ upozorňuje. Koncentrace rizik může ohrozit celé podnikání Největší problém podle Kováře nespočívá pouze v nepřehlednosti, ale především v koncentraci rizik. Pokud jsou veškeré aktivity, majetek i vydělané prostředky soustředěny pod jednou společností, případné problémy jedné části podnikání mohou ohrozit vše ostatní. „Ta koncentrace rizik je trošku hazard se svým celoživotním podnikáním,“ říká Kovář. Právě proto doporučuje oddělit jednotlivé činnosti do samostatných společností a majetek postupně přesouvat do bezpečnější struktury. Holding nemusí stát miliony Řešením bývá holdingové uspořádání, tedy mateřská společnost, která vlastní jednotlivé dceřiné firmy. Podle Kováře přitom řada podnikatelů mylně předpokládá, že jde o složitou a drahou záležitost. „Udělat holdingovou strukturu nestojí moc peněz. Mateřská společnost může být standardní s.r.o. nebo akciová společnost. Takovou firmu založit a provozovat znamená náklady v řádu malých desítek tisíc korun,“ říká Ivan Kovář. BDO zároveň doporučuje, aby mateřská společnost sama aktivně nepodnikala. „Neměla by mít živnostenské oprávnění, být plátcem DPH ani přímo zaměstnávat zaměstnance. Jejím úkolem je správa majetku, řízení skupiny a ochrana vytvořené hodnoty,“ říká Kovář. Kdy je firma zralá na holding? Podle Kováře není potřeba složitých analýz. Podnikatel si může položit jednoduchou otázku: Kolik různých činností jeho firma vykonává? „Když podnikatel u jedné entity vyjmenuje více než jednu nebo dvě činnosti, je to zralé na holding,“ říká. Výroba, nemovitosti, developerské projekty nebo další investice by podle něj měly být od sebe odděleny. „Proč dělat developerský projekt na výrobní firmě? To nedává smysl,“ dodává. Holding je kostra, peníze jeho krevní oběh Kovář přirovnává holdingovou strukturu ke kostře podnikání. Stejně důležitý je však i pohyb peněz mezi jednotlivými společnostmi. Jednou z hlavních výhod holdingu je možnost efektivního přesouvání kapitálu v rámci skupiny. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte? Proč podle Ivana Kováře podnikatelé z 90. let nejčastěji koncentrovali veškeré podnikání pod jednu firmu?Jak funguje přesun peněz mezi mateřskou a dceřinou společností?Kdy už je firma podle jednoduchého pravidla „zralá“ na holding?Jak lze pomocí holdingu motivovat manažery a zaměstnance?Proč bývá mezigenerační nástupnictví často složitější než samotné vybudování firmy?

    24 min
  8. Survivor přinese sledující i nabídky práce, Leoš Mareš ukazuje, že vydrží i bez nich

    Jun 30

    Survivor přinese sledující i nabídky práce, Leoš Mareš ukazuje, že vydrží i bez nich

    Počet sledujících přestává být klíčovou metrikou, někteří herci se úspěšně prosazují na sociálních sítích a umělá inteligence otevírá influencerům nové možnosti komunikace s publikem. Zároveň se ukazuje, že popularita získaná v reality show bývá často jen krátkodobá. Jak se mění pravidla influencer marketingu a co bude rozhodovat o úspěchu kampaní v příštích letech, vysvětlili v pořadu BrandDate na FocusOn.cz Tomáš Urbánek a Jakub Michalovský z agentury TK media. Známé osobnosti z televizních obrazovek dnes hrají v influencer marketingu stále významnější roli. Samotná popularita však nestačí. Podle Tomáše Urbánka záleží především na tom, zda dokážou sociální sítě využívat stejně autenticky jako úspěšní influenceři. Pokud herec sdílí zákulisí své práce, osobní zážitky nebo koníčky a nechá fanoušky nahlédnout do svého života, může díky své známosti získat významnou konkurenční výhodu. Naopak profily zaměřené pouze na komerční spolupráce publikum rychle omrzí. Při rozhodování značek pak vždy záleží na cíli kampaně. ,,Pokud jsou cílem tržby a konverze, dává větší smysl influencer. Nemusí to ale platit vždy. Někteří herci fungují velmi dobře i konverzně a jiní zase dokážou díky svému humoru zajistit velké dosahy a pomoci s uvedením produktu ve známost," říká Jakub Michalovský. U rozsáhlejších omnichannel kampaní s přesahem do dalších médií nebo na veřejné akce však mohou být známí herci pro značky velmi silným partnerem. Počet sledujících je čím dál méně důležitý Jedním z největších mýtů influencer marketingu zůstává přesvědčení, že úspěch automaticky zaručují statisíce nebo miliony sledujících. Podle odborníků z TK media dnes algoritmy sociálních sítí zvýhodňují především kvalitní a autentický obsah. Aktivní tvůrci s loajální komunitou tak mohou dosahovat výrazně lepších výsledků než celebrity s obrovským, ale pasivním publikem. Tento trend potvrzují i případy influencerů, kteří přišli o své hlavní profily. Přestože začínali na nových účtech téměř od nuly, během několika týdnů se dokázali vrátit na původní úroveň sledovanosti. ,,Ukazuje se, že je to mnohem více o samotném obsahu, o autenticitě a o vztahu, který má tvůrce se svými sledujícími. Ti si ho totiž najdou, i když jeho profil úplně zmizí," říká Tomáš Urbánek. Výjimkou jsou podle odborníků skutečně silné osobnosti. Příkladem je Leoš Mareš, který si dokázal udržet mimořádně silný vztah s publikem i po delší pauze na sociálních sítích. Influenceři získávají v cestovním ruchu stále větší prostor Jedním z odvětví, kde influencer marketing získává stále větší význam, je cestovní ruch. Podle TKM počet poptávek po spolupráci s influencery ze strany hotelů, cestovních kanceláří i turistických organizací dlouhodobě roste. Důvod je jednoduchý – lidé chtějí autentické zkušenosti namísto dokonale stylizovaných reklamních fotografií. Influenceři ukazují destinace v reálném prostředí, sdílejí detaily pokojů, restaurací nebo služeb a často upozorňují i na nedostatky, které by se v klasickém katalogu neobjevily. ,,Lidé velmi dobře reagují na to, když influencer ukazuje pobyt od příjezdu přes detaily pokoje až po věci, které se v katalogu běžně neobjevují. Právě tím si získává důvěryhodnost," říká Tomáš Urbánek. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. Co se v rozhovoru ještě dozvíte? Proč se některým hercům na sociálních sítích daří lépe než profesionálním influencerům?Jak fungují algoritmy sociálních sítí a proč počet sledujících ztrácí význam?Které typy influencerů dnes dosahují největších organických výsledků?Jaké chyby nejčastěji dělají účastníci reality show po skončení televizního vysílání?Jak konkrétně by mohla umělá inteligence změnit vztah mezi influencery a jejich fanoušky?

    37 min

About

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

You Might Also Like