FOCUS ON

FOCUS ON

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

  1. Útok nezačíná ranou. Násilník si vás nejdřív testuje, říká expert na sebeobranu

    10h ago

    Útok nezačíná ranou. Násilník si vás nejdřív testuje, říká expert na sebeobranu

    Útok nezačíná ranou. Násilník si vás nejdřív testuje, říká expert na sebeobranu Zakladatel projektu Moderní sebeobrana Pavel Houdek upozorňuje, že skutečná sebeobrana nezačíná ve chvíli, kdy padne první rána. V podcastu Rušičky na platformě FocusOn vysvětlil, proč více než 99 % fyzických útoků předchází komunikace, proč dvě třetiny lidí v konfliktních situacích zamrznou a jaké dlouhodobé následky může mít psychické násilí. Podle něj přitom často nerozhoduje síla jednotlivce, ale reakce okolí. Když se řekne sebeobrana, většina lidí si představí fyzický střet. Podle Pavla Houdka je však taková představa zavádějící. Ve skutečnosti totiž samotnému útoku téměř vždy předchází řada varovných signálů. „V momentě, kdy vás někdo škrtí nebo udeří, musela se předtím stát celá řada věcí. Ten člověk si vás musel vybrat, přiblížit se k vám a ve více než 99 procentech případů s vámi nejprve komunikuje,“ říká Houdek. Právě proto se moderní sebeobrana soustředí především na období před samotným násilím. Cílem není naučit lidi bojovat, ale rozpoznat rizikovou situaci dostatečně včas a zabránit její eskalaci. „Nikdo nechce čekat, až ho někdo udeří, aby se mohl začít bránit. Smyslem je udělat všechno pro to, aby k násilí vůbec nedošlo,“ vysvětluje. Podle Houdka bývá prevence ve výsledku mnohem důležitější než samotné fyzické techniky. Ty sice mají své místo, ale většina konfliktů se rozhoduje ještě před prvním fyzickým kontaktem. Psychické útoky mohou člověka ovlivňovat i po deseti letech Významnou část rozhovoru věnoval Houdek psychickému násilí, které bývá podle něj často podceňované. Přitom právě zesměšňování, ponižování nebo opakované shazování mohou zanechat dlouhodobé následky. „Když vás někdo psychicky deptá narážkami, shazováním nebo zesměšňováním, může to mít stejné, nebo dokonce závažnější důsledky než fyzické napadení,“ upozorňuje. Ve své praxi se pravidelně setkává s lidmi, kteří si následky podobných zkušeností nesou řadu let. „Na našich kurzech potkávám lidi, kteří zažili násilí před pěti, deseti nebo patnácti lety, a přesto to stále výrazně ovlivňuje jejich život. Bojí se chodit sami ven, mají problém navazovat vztahy nebo se vyhýbají určitým situacím,“ popisuje. Psychické útoky jsou podle něj záludné i tím, že bývají často bagatelizovány. Agresor i okolí je omlouvají větami typu „to byl jen vtip“ nebo „takový už prostě je“. „Jedna poznámka sama o sobě nemusí působit závažně. Dvě třetiny lidí v ohrožení zamrznou Jedním z nejzajímavějších poznatků, které během rozhovoru zazněly, je fenomén zamrznutí. Podle dat, se kterými Moderní sebeobrana pracuje, zažijí přibližně dvě třetiny lidí v ohrožující situaci stav, kdy nejsou schopni reagovat. „Je to normální fyziologická reakce člověka, jehož mozek vyhodnotí situaci jako ohrožení,“ vysvětluje Houdek. Mnoho lidí si však tuto reakci následně vykládá jako vlastní selhání. Večer si přehrávají situaci v hlavě a přemýšlejí, proč nic neřekli nebo neudělali. „Člověk si pak říká: Proč jsem nic neřekl? Proč jsem nereagoval? Jenže nevidí, že šlo o zamrznutí. Bere to jako důkaz vlastní slabosti, což není pravda,“ říká. Podle něj může pomoci i jednoduchá příprava. Doporučuje mít připravenou krátkou větu, například „Ne“, „Nevím“ nebo „Nechte toho“. „Ve chvíli, kdy promluvíte, vydechnete. A právě to může být první krok, který vás ze zamrznutí dostane ven,“ vysvětluje. Vedle toho doporučuje vizualizaci krizových situací nebo trénink v běžném životě, například při reklamaci služby či řešení drobných konfliktů. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Co se v rozhovoru ještě dozvíte? Proč mozek reaguje na slovní útok podobně jako na fyzické ohrožení?Jak konkrétně funguje efekt přihlížejícího a proč často nikdo nezasáhne?Jaké jednoduché techniky pomáhají překonat zamrznutí během konfliktu?Kdy má smysl vrátit se ke konfliktu zpětně a konfrontovat jeho původce?Jak přistupovat k nenávistným komentářům na sociálních sítích a chránit vlastní psychiku?

    34 min
  2. Zelené dluhopisy vyprodány během dnů. Slovenské vodárenství láká investory

    5d ago

    Zelené dluhopisy vyprodány během dnů. Slovenské vodárenství láká investory

    Vodárenství na Slovensku tíží investiční dluh až 10 miliard eur (bezmála čtvrt bilionu korun). O tom, jak do modernizace infrastruktury zapojit soukromý kapitál a proč tradiční zdroje financování přestávají stačit, hovořili v pořadu eMoney na platformě FocusOn.cz místopředseda představenstva Východoslovenské vodárenské společnosti, a.s. Daniel Krátký a předseda představenstva Východoslovenské vodárenské společnosti Dluhopisový program, a.s. Vazil Hudák. Společnost proto přichází s programem zelených dluhopisů „Voda spieva 2“ a investičním fondem H2O FUND SICAV, a.s. se startovacím kapitálem 50 milionů eur. Vodárenská infrastruktura nejenom na východním Slovensku čelí rozsáhlým technickým i finančním výzvám. Podle vedení společnosti se investiční dluh ve slovenském vodárenství pohybuje mezi 7 a 10 miliardami eur, což v přepočtu představuje přibližně 174 až 248 miliard korun. VVS jako největší vodárenská společnost v zemi obsluhuje více než milion koncových uživatelů a spravuje mimořádně rozsáhlou síť vodovodů a kanalizací. „Představte si, že kdybyste ty roury dali za sebe, tak je to jako z Košic až do Montrealu. Z této délky logicky vyplývá, že infrastruktura byla budována postupně, možná od padesátých let. Část této infrastruktury je už za hranicí své technické životnosti a vzhledem k jejímu rozsahu to pro nás představuje obrovské investiční výzvy,“ uvedl místopředseda představenstva VVS Daniel Krátký. Podle něj navíc neleží odpovědnost za rozvoj kanalizačních soustav pouze na vodárenských společnostech, ale významnou roli musí sehrát také stát. Dlouhodobé investice nelze financovat krátkodobými penězi Dalším problémem je podle vedení společnosti dosavadní způsob financování vodohospodářských projektů. Předseda představenstva VVSDP Vazil Hudák upozorňuje, že investice do vodárenství mají návratnost v řádu desítek let, zatímco veřejné rozpočty fungují v krátkých politických cyklech. „Investice do vodárenství a kanalizací jsou dlouhodobé investice, které vyžadují dlouhé peníze. Bohužel jsme naráželi na situaci, že většina zdrojů byla vázána na státní rozpočet, tedy na roční nebo maximálně čtyřleté cykly. Chyběla provázanost mezi dlouhodobým plánováním a finančním rámcem, který by odpovídal potřebám těchto projektů,“ vysvětlil Hudák. Podle Daniela Krátkého se návratnost investic do vodárenské infrastruktury běžně pohybuje mezi 30 a 40 lety. Dosud se přitom rozvoj sektoru opíral především o regulované příjmy z vodného a stočného, eurofondy a veřejné rozpočty. Tyto zdroje však podle něj přestávají být dostatečné. Evropská unie vyzývá k zapojení soukromého kapitálu VVS se při hledání nových zdrojů financování opírá také o Evropskou strategii pro vodárenskou odolnost (EWRS). Ta podle vedení společnosti otevřeně potvrzuje, že veřejné rozpočty nebudou schopny samy zajistit potřebné investice do příslušné infrastruktury. Evropská unie proto vyzývá členské státy k vytváření modelů, které umožní vstup institucionálních i soukromých investorů, například prostřednictvím zelených dluhopisů nebo PPP projektů. Význam vody navíc podle evropských analýz poroste. Odhady hovoří o tom, že do roku 2030 převýší globální poptávka po vodě dostupné zdroje přibližně o 40 procent. Voda je přitom klíčová nejen pro obyvatele, ale také pro průmysl a zemědělství, které patří mezi její největší spotřebitele. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte: Jak probíhala restrukturalizace financování VVS v objemu 130 milionů eur.Proč je edukace akcionářských obcí důležitou součástí dluhopisového programu.Jaké další emise dluhopisů plánuje VVS v budoucnu.Proč Evropská unie označuje vodu za strategickou surovinu budoucnosti.Jaké technologické inovace chce VVS přivést do vodárenského sektoru.

    25 min
  3. Peníze zakódované do částic světla: sci-fi, nebo příští krok po kryptoměnách?

    6d ago

    Peníze zakódované do částic světla: sci-fi, nebo příští krok po kryptoměnách?

    Klasické šifrování, jak ho známe dnes, brzy narazí na své technologické limity. Hostem pořadu ScienceLab na platformě FocusOn byl kvantový fyzik Karel Lemr z Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. V rozhovoru, který vznikl v rámci festivalu Academia Film Olomouc, jehož mediálním partnerem byla platforma FocusOn, vysvětlil, jak mohou kvantové počítače změnit svět kryptografie, proč vědci pracují na konceptu kvantových peněz a jak strojové učení urychluje vývoj technologií budoucnosti. Vědecký tým z laboratoře na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci dosáhl pod vedením kvantového fyzika Karla Lemra významného úspěchu. Ve spolupráci s teoretickými fyziky z Japonska a Tchaj-wanu se mu podařilo experimentálně ověřit nový fyzikální zákon, který propojuje dva dosud odděleně chápané koncepty kvantové fyziky – neurčitost kvantového měření a kvantovou provázanost. Zatímco teoretický model vytvořili zahraniční vědci, jeho experimentální ověření proběhlo právě v Olomouci. Jde o základní výzkum, jehož praktické využití nelze očekávat okamžitě. Podobné objevy však často tvoří základ technologií, které se prosadí až za několik desetiletí. „Základní výzkum dneška je aplikovaným výzkumem budoucích desetiletí. Musíme nejprve pochopit, jak příroda na kvantové úrovni funguje. Čím lépe jí budeme rozumět a čím lépe budeme mít poskládané jednotlivé dílky mozaiky poznání, tím snazší pro nás bude vyvíjet kvantové technologie, které budou v budoucnu skutečně využitelné,“ vysvětluje Karel Lemr. Podle něj by právě tento výzkum mohl v budoucnu najít uplatnění při budování kvantových komunikačních sítí, označovaných také jako kvantový internet. Kvantové peníze: Konec padělání díky fyzikálním zákonům Jedním z projektů, kterým se olomoucká laboratoř dlouhodobě věnuje, je koncept kvantových peněz. Myšlenka vznikla už v 80. letech minulého století, kdy fyzik Stephen Wiesner upozornil na jedinečnou vlastnost kvantových objektů – nelze je dokonale kopírovat. Současný výzkum však původní představu posouvá do digitální éry. Budoucnost kvantových peněz nespočívá v nosičích s atomy, ale v tokenech zakódovaných do jednotlivých fotonů, tedy částic světla. Právě jejich kvantové vlastnosti by mohly zajistit ochranu proti padělání. Hlavní výhodou kvantového tokenu je skutečnost, že jej nelze dokonale zkopírovat. Pokud totiž příjemce nezná přesný stav částice, fyzikální zákony mu neumožňují vytvořit její identickou kopii. Olomoučtí vědci se proto zaměřili na testování hranic této technologie a zkoumali, jak vypadají nedokonalé padělky a kde leží hranice mezi běžnou technologickou chybou a pokusem o podvod. „To, že kvantové peníze nelze padělat dokonale, je pravda. Lze však vytvářet nedokonalé padělky. Autorita, která následně ověřuje pravost tokenu, proto musí přesně vědět, kde ještě mohou být technologické chyby nebo nepřesnosti vzniklé při přenosu informace a co už může naznačovat pokus o padělání,“ vysvětluje Lemr. Výzkumný tým proto záměrně vytvářel nedokonalé kopie kvantových tokenů a hledal hranici, kdy už by je kontrolní systém neměl přijmout jako platné. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Jaké filozofické otázky vyvolává kvantové pozorování a kdy vlastně nastává okamžik měření?Proč Albert Einstein nevěřil kvantové provázanosti a jak se stalo, že byl tento jev nakonec pojmenován právě po něm?Jak si stojí česká kvantová fyzika v porovnání se světovou konkurencí?Jak dokáže infračervené záření odhalit skryté vrstvy historických obrazů a pomáhat při výzkumu kulturního dědictví?Proč podle Karla Lemra působí kvantová fyzika někdy jednodušeji než fyzika klasická?

    39 min
  4. Stavět ze dřeva neznamená stavět levně. Znamená to stavět jinak

    Jun 6

    Stavět ze dřeva neznamená stavět levně. Znamená to stavět jinak

    Dřevostavby v Česku stále narážejí na předsudky, legislativní limity i obavy investorů, přestože technicky už dávno obstály. Architekt Ján Antal, Head Architect & Managing Partner studia Perspektiv, v pořadu Next Stop vysvětluje, proč dřevo není ideologická volba, ale racionální konstrukční systém, jaké ekonomické bariéry brzdí jeho širší využití a proč budoucnost developmentu neleží v revolucích, ale v postupné evoluci stavebnictví.  Studio Perspektiv začínalo jako interiérové studio. Přechod k architektuře nebyl výsledkem strategického plánu, ale postupného vývoje a změny zakázek. Zlom přišel v době covidu, kdy se tým začal systematicky věnovat architektuře většího měřítka. „Začínali jsme jako interiérové studio, ale postupně jsme se vyprofilovali až k architektuře v plném rozsahu. Dnes máme štěstí na nové zakázky a větší projekty,“ popisuje Antal. Právě změna měřítka otevřela otázku konstrukčních systémů a dlouhodobé udržitelnosti. Klíčovým impulzem byla první větší administrativní stavba, u které klient hledal architekturu odpovídající jeho firemním hodnotám. Původní návrh z prefabrikovaného betonu se ukázal jako hodnotový protiklad. „Betonová prefabrikovaná stavba byla v rozporu s tím, jak firma pracovala s energetikou, fotovoltaikou a udržitelností. Dřevo nám v tu chvíli dávalo mnohem větší smysl,“ říká Antal. Dřevo není marketing. Je to technický materiál Rozhodnutí pro dřevo nebylo podle Antala marketingovým gestem. Naopak šlo o racionální konstrukční volbu. Současné dřevostavby podle něj nemají s historickou romantikou mnoho společného. „Dřevo dnes není romantický materiál. Je technicky zpracované, má velmi dobré fyzikální vlastnosti a umožňuje jiný způsob práce s konstrukcí a tektonikou,“ vysvětluje. Zásadní je podle něj opuštění dogmatického přístupu. Neexistuje univerzálně správný materiál. Každý má své silné i slabé stránky a smysl dává jejich kombinace. „Nejlepší řešení často vzniká kombinací dřeva, betonu a dalších materiálů. Každý přináší jinou přidanou hodnotu: lehkost, akumulaci, mikroklima,“ říká Antal. Dogmatické lpění na jednom systému podle něj vede k technickým kompromisům a vyšším nákladům. Legislativa a výška: falešný problém Často zmiňovaným limitem dřevostaveb je požární výška. V Česku je standardní limit 12 metrů, což v praxi znamená čtyři nadzemní podlaží. Studio Perspektiv díky tomu drží paradoxní prvenství. „Jsme autory nejvyšší administrativní dřevostavby v Česku. Má čtyři podlaží, což je trochu komické, ale legislativně jsme na hraně 12 metrů,“ říká Antal. Podle něj ale výška není klíčový problém. Legislativní návrhy už dnes umožňují vyšší stavby v kombinovaných systémech. Skutečnou bariérou je spíš obava klientů z neznámého. „I kdybychom zítra mohli stavět dvacetimetrové dřevostavby, problém nezmizí. Lidé se bojí základních věcí: údržby, požáru, provozu,“ vysvětluje. Co-living jako odpověď na bytovou krizi i změnu společnosti Výrazným tématem rozhovoru je coliving. Antal zdůrazňuje, že nejde o „vyvoněné koleje“ ani mikrobyty, ale o komplexní model bydlení. „Co-living není o minimalizaci prostoru, ale o kombinaci soukromí a sdílených kvalitních prostor,“ říká. Model je založen na nájemním bydlení. Prodej by podle Antala celý ekosystém rozbil. Ekonomika colivingu se nepočítá na metry čtvereční, ale na uživatele. „Počítá se na lůžko, na obyvatele. Díky tomu lze na stejné ploše ubytovat více lidí než v klasickém bytovém domě,“ vysvětluje. Cílovou skupinou jsou lidé přibližně ve věku 20 až 35 let. Generace, která je otevřenější sdílení a zároveň čelí problémům se socializací. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč se dřevostavby v Česku prosazují pomaleji než v zahraničí Jaké ekonomické mýty nejčastěji brzdí rozhodování developerů Proč coliving není levné bydlení, ale nový životní model Jak se mění role architekta, když se stane i developerem Kdy a kde dává dřevo největší smysl z hlediska investic i provozu

    45 min
  5. Lidé už neřeší metry čtvereční. O ceně bydlení rozhodují minuty na cestě

    Jun 5

    Lidé už neřeší metry čtvereční. O ceně bydlení rozhodují minuty na cestě

    Dopravní dostupnost stále výrazněji ovlivňuje výběr bydlení i rozvoj měst. O modernizaci železniční infrastruktury ve Středočeském kraji, proměně nádraží a dopadu na realitní trh diskutovali v pořadu RealChat Pavlíny Prokešové ředitel odboru přípravy staveb Správy železnic Pavel Paidar a zakladatel realitního investičního fondu MARLO Martin Louda.   Podle Martina Loudy se při výběru bydlení mění priority kupujících. Zatímco dříve hrála hlavní roli cena nebo velikost bytu, dnes se stále více řeší dopravní dostupnost. „V současné době už se neřeší pouze cena nebo velikost bytu a to, zda má dispozice 2+kk výměru 52 nebo 55 metrů2. Dnes klienti zásadně analyzují, jak je bydlení dopravně dostupné a jakým způsobem se dostanou na místa, která ke svému životu potřebují. Každá minuta lidského života má dnes daleko větší hodnotu a lidé si více počítají, jak svůj čas tráví,“ říká Louda.   Podle něj se tak může stát, že zdánlivě levnější nemovitost s horší dopravní dostupností bude z dlouhodobého pohledu méně výhodná než dražší bydlení v lokalitě s kvalitním dopravním napojením.   Modernizace železnice má obsloužit miliony lidí   Správa železnic připravuje a realizuje řadu projektů, které mají zkrátit čas jízdy mezi Prahou a středočeskými městy. Mezi nejvýznamnější patří modernizace trati Praha–Kladno s napojením na Letiště Václava Havla. Připravují se ale také další projekty směrem na Beroun, Mladou Boleslav a další významná města regionu.   Pavel Paidar upozorňuje, že význam příměstské dopravy v okolí Prahy stále roste. „V rámci posuzování ekonomiky projektů už v tuto chvíli pracujeme s tím, že příměstský potenciál Prahy oslovuje až čtyři miliony lidí v České republice, což je obrovské číslo. Je proto nezbytné nabídnout dostatečnou kapacitu železnice, abychom tento potenciál mohli využít v maximálním možném měřítku,“ vysvětluje.   Nádraží už nejsou jen přestupní uzly   Jedním z hlavních témat rozhovoru byla proměna role železničních stanic. Podle obou hostů už nádraží nemají být pouze technickou infrastrukturou, ale přirozenou součástí městského života.   „Nádraží už nebude plnit pouze technickou funkci. Bude to příjemné místo a hub, kam proudí lidé. Kromě toho, že jde o bod, kde nasednu na hromadnou dopravu, tam mohu využít volný čas při čekání, například v příjemné kavárně nebo v rámci vznikající infrastruktury, jako jsou coworkingová centra. Od monofunkčnosti se posouváme k velké pestrosti nabídky služeb,“ popisuje Martin Louda. Podobný vývoj je podle hostů patrný například na pražské Masaryčce nebo ve vznikající čtvrti na Smíchově, kde železnice tvoří důležitou součást celkového urbanistického řešení.   Kutná Hora ukazuje potenciál regionálních měst   Jako příklad propojení železnice a rozvoje města zazněla během debaty také Kutná Hora. Podle Loudy může kvalitní dopravní spojení společně s rozvojem občanské vybavenosti zvýšit atraktivitu regionálních měst pro nové obyvatele.   „Pokud se ukáže, že projekty jsou koordinované nebo dokonce s přesahy do PPP projektů, může to mít obrovskou přidanou hodnotu. Město s dojezdovou vzdáleností do centra Prahy kolem 50 minut se pak projeví jako velice atraktivní alternativa k bydlení v hlavním městě. Musí zde však vzniknout i navazující infrastruktura v podobě kvalitních škol, školek, sociálních zařízení a nemocnice,“ upozorňuje Louda. Podle něj může kvalitní dopravní napojení fungovat jako ekonomicko-sociální impuls pro další rozvoj města a přilákat nové obyvatele i pracovní příležitosti.   Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru také zaznělo:   Jak modernizace železnice ovlivňuje rozhodování lidí o bydlení. Proč se nádraží postupně mění v centra služeb a veřejného života. Jaké příležitosti přináší železniční infrastruktura regionálním městům. Jakou roli mohou hrát PPP projekty při financování dopravních staveb. Jak by mohl vypadat pražský železniční uzel v horizontu příštích dvou desetiletí.

    38 min
  6. Češi chodí k lékaři dvakrát častěji než Švýcaři. Spoluúčast pacienta na péči je nevyhnutelná

    Jun 4

    Češi chodí k lékaři dvakrát častěji než Švýcaři. Spoluúčast pacienta na péči je nevyhnutelná

    Zatímco průměrný Čech navštíví lékaře osmkrát za rok, Švýcar o polovinu méně. Rozdíl není v kvalitě péče, která je v obou zemích na špičkové úrovni, ale v nastavení systému spoluúčasti a osobní odpovědnosti. Adam Janek, ředitel Očního centra Praha, a František Vlček, vrchní ředitel pro strategii a inovace v AKESO Holdingu, v pořadu Czech Swiss Connect popsali, proč české zdravotnictví podle nich naráží na problém „morálního hazardu“, proč si tuzemské pojišťovny nekonkurují jako ve Švýcarsku a proč je téma oficiálních nadstandardů stále politicky citlivé. Zásadním rozdílem mezi oběma zeměmi je míra spoluúčasti, která ovlivňuje chování lidí. Ve Švýcarsku si každý hradí pojištění sám a část nákladů na zdravotní péči musí do určité výše zaplatit z vlastních peněz. Spoluúčast pacientů v České republice se pohybuje kolem 15 % celkových nákladů, ale v přímých platbách u lékaře ji většina lidí výrazně nepociťuje. To vede i k rozdílům v návštěvnosti ordinací. „Jakákoliv dlouhodobá absence spoluúčasti není udržitelná. Myslím si, že je nutné nastavit určitou osobní odpovědnost za péči, protože pokud mají pacienti pocit, že je zdravotní péče zdarma, vede to k nezodpovědnému chování. A to je krásně vidět i na datech, kdy český pacient navštíví lékaře v průměru osmkrát ročně, zatímco ve Švýcarsku třikrát až čtyřikrát,“ vysvětlil Adam Janek. Zároveň ale zdůraznil, že spoluúčast nesmí mít vylučovací funkci a bránit lidem v přístupu k péči. František Vlček dodal, že s vyšší mírou solidarity roste i riziko takzvaného morálního hazardu. „S vyšší mírou spoluúčasti stoupá osobní odpovědnost a důraz na prevenci. Je to stejné jako u pojištění auta. Snažíte se vyvarovat nehodám, jinak by vám zvýšili pojistné. Naopak s vyšší mírou solidarity roste riziko morálního hazardu, tedy toho, že důsledky našeho nezodpovědného chování ponese někdo jiný nebo se o ně podělíme s ostatními,“ uvedl Vlček. Konkurence pojišťoven jako chybějící motor inovací Dalším tématem byla role zdravotních pojišťoven. Ve Švýcarsku si podle hostů pojišťovny konkurují cenou i různými balíčky služeb. V Česku podle nich spíše jen alokují finanční prostředky. „Naše pojišťovny si nekonkurují cenou ani produkty zdravotní péče. Ve chvíli, kdy fungují jako přerozdělovač financí, tak ten systém zkrátka není uchopitelný,“ uvedl Janek.  Vlček upozornil i na to, že čeští pacienti mají sice přístup ke svým zdravotním účtům, ale aktivně je sleduje jen malé procento lidí. „Statistika toho, kdo se skutečně o tyto informace zajímá, je poměrně nízká. Je to do deseti procent lidí, kteří opravdu průběžně kontrolují výdaje, které generovali péčí, protože stejně nakonec péči neplatí,“ doplnil. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast. V rozhovoru se také dozvíte: Proč podle odborníků současný systém zdravotních pojišťoven v Česku nefunguje jako skutečná konkurence a v čem se zásadně liší od švýcarského modelu, kde si pojišťovny soupeří cenou i nabídkou služeb?Jak funguje takzvaný „gatekeeping“ ve zdravotnictví, proč je role praktického lékaře podle expertů klíčová pro kvalitu péče i úsporu nákladů a proč může absence praktických lékařů systém výrazně prodražovat?Proč si méně než deset procent českých pacientů pravidelně kontroluje svůj zdravotní účet u pojišťovny a jak by větší přehled o skutečných nákladech zdravotní péče mohl změnit chování pacientů?Jaké výhody přinášejí ve Švýcarsku konkurenční zdravotní pojišťovny, proč nabízejí balíčky zaměřené na prevenci, fitness či další benefity a proč podle hostů podobný model v současném českém systému prakticky nemůže fungovat?Proč je téma nadstandardů a možnosti připlácet si za lepší zdravotnické materiály nebo komfort v Česku stále politicky kontroverzní, jak fungují prémiové programy například v oftalmologii a proč podle odborníků obavy z „dvoukolejného zdravotnictví“ neodpovídají realitě?

    28 min
  7. S lidmi nad 50 let nemá cenu diskutovat, jsou zkorumpovaní. Pracujme s mladými, říká Topolánek

    Jun 3

    S lidmi nad 50 let nemá cenu diskutovat, jsou zkorumpovaní. Pracujme s mladými, říká Topolánek

    Říká si důchodce. Sedm let už prý nepracuje – alespoň v tom tradičním slova smyslu. Bývalý premiér Mirek Topolánek v rozhovoru pro platformu FocusOn.cz v pořadu Deep State analyzuje strategické kroky současné vlády, plánovaný prodej výrobce Semtexu i hrozby, kterým čelí tuzemský průmysl. Varuje před bezbřehým populismem a chybějící dlouhodobou vizí, která by zemi posunula mezi evropskou elitu. Explosia: dobrý nápad, špatný člověk Téma číslo jedna – prodej pardubické Explosie, výrobce Semtexu a jedné z nejziskovějších státních firem. Babiš chce prodat, Havlíček říká ještě letos, opozice křičí. Topolánek je, překvapivě, klidný – ale ne bez výhrad. „Mě na tom vadí ta celá evidentní účelovost. Když to byl podnik, který nezapadal Babišovi do portfolia, prodal ho. Dneska, kdy to je strategický podnik s hodnotou, se rozhodne to prodat." Zároveň ale odmítá jednoduché odsouzení. Pokud Explosii koupí silný český zbrojař – zmiňuje Michala Strnada z CSG, Reného Holečka nebo Colt CZ – a podnik zůstane v českých rukou, nevidí zásadní problém. Komplikaci vidí jinde: v tendru podle evropských pravidel, kde nemáte jistotu, kdo to přeplatí a komu to pak přeprodá. Spekulace o tom, že prodejem Babiš řeší svůj problém s francouzskou prokuraturou a zájem Macrona o francouzské zbrojovky, označuje za „trochu mimo mísu." Ale vzápětí dodává s charakteristickou věcností: „Babiš to má blbé – ať řekne cokoliv, hledá se střet zájmu. I kdyby náhodou udělal něco dobře, stejně to bude páchnout." Vláda ANO, SPD a Motoristů: souručenství, které drží pohromadě strachem Topolánek nepotřebuje dlouho přemýšlet, co mu na současné vládě vadí nejvíc. Za nejhorší označuje rozvolnění dluhové brzdy v době, kdy ekonomika ještě relativně roste. „V situaci, kdy se ještě neprojevila setrvačnost německé ekonomiky a kdy ta naše relativně dobře roste, úplně odbrzdili dluhovou brzdu a vytvořili podmínky pro ještě větší zadlužování. To jim odpustit nemohu." Vedle toho vidí nebezpečný vzorec v tom, čemu říká „vrtění psem" – za zástupnými tématy jako poplatky za televizi nebo útoky na neziskový sektor se podle něj skrývají průlomy do advokátního tajemství nebo zákon o cenách bez možnosti soudního přezkumu. „To jsou věci, které musí každého děsit," říká bez okolků. A koaliční partneři? „SPD dnes představuje podnikatelský projekt, který si našel díru na trhu a nahrazuje dělnické strany. Motoristé jsou zastydlá, personálně vyprahlá formace, která na svůj program rezignovala vstupem do vlády. A ANO? Sociálně determinovaná, národovecká, patrioticko-konzervativní formace – upřímně nevím jaká." O tom, co vládu drží pohromadě, nemá iluze: „Je to postaveno na vzájemném nevydání. Babiš ty partnery pořád potřebuje – hrozí mu nejrůznější postihy ze strany EU. A oni ho pěkně vydírají. Drží pohromadě, jak se u nás říká, jako hluchý dveře." Topolánek ale neodpouští ani opozici. Populismus podle něj prostupuje celou českou politiku bez ohledu na to, kdo právě vládne: „Nikdo z rozumných a zodpovědných není schopen tolik slíbit, co je schopen Babiš dát. S tím se soutěží velmi špatně." Pravice? Problém není u stran, problém je u voličů Topolánek odmítá nostalgii po tradiční pravici. Kyvadlo se podle něj nevrátí – aspoň ne samo od sebe. Celý rozhovor si můžete pustit jako video nebo podcast: Proč Mirek Topolánek považuje ztrátu dlouhodobé vize za jeden z největších problémů České republiky?Kteří čeští investoři by podle něj mohli mít zájem o převzetí společnosti Explosia?Proč se podle něj česká politika proměnila v soutěž o plnění okamžitých požadavků voličů?Jaké konkrétní faktory podle něj nejvíce ohrožují konkurenceschopnost českého průmyslu?Proč považuje pracovní migraci za nezbytnou pro budoucí fungování české ekonomiky?

    57 min
  8. Vojenské řízení firmy se osvědčilo. U nás je potřeba makat, kdo to nezvládne, jde pryč

    Jun 2

    Vojenské řízení firmy se osvědčilo. U nás je potřeba makat, kdo to nezvládne, jde pryč

    Z Arménie přes Ukrajinu až na Slovensko. Z nuly k firmě, o které dnes píšou zahraniční média. V pořadu Jiřího Jemelky Krotitel ředitelů, natáčeném na Slovensku, popisuje podnikatel Artur Gevorkyan, majitel rodinné průmyslové firmy, jak vybudoval byznys, který roste, i když počet zaměstnanců zůstává stejný. Za posledních 12 let firma zvýšila objemy i tržby pětinásobně, přitom si drží extrémně přísný výběr lidí a disciplínu, která podle něj rozhoduje o přežití.  Na první pohled by člověk čekal klasickou průmyslovou firmu. Gevorkyan ji ale popisuje jinak. „Jsme taková michelinská restaurace. Pečeme různé koláče, ale všechno ze železa,“ vysvětluje. Za tímto přirovnáním stojí prášková metalurgie, tedy obor, kde firma nevyrábí z hotových materiálů, ale sama je kombinuje, formuje a „peče“ do finální podoby.  Kvůli náročnosti vývoje a investicím do technologií pracuje výhradně pro velké průmyslové firmy. „Naši zákazníci nikdy nejsou malé firmy,“ říká Gevorkyan. Od začátku tak staví byznys na vysoké přidané hodnotě a unikátnosti, nikoliv na objemu.  Podnikání není únik, ale závazek Podle Artura Gevorkyana je kolem podnikání dodnes řada iluzí. Často se podle něj tváří jako cesta k větší svobodě a menším povinnostem, realita je ale úplně jiná. „Když někdo říká, že nechce pro nikoho pracovat, tak je mi ho líto. Zakládat firmu proto, abyste pracovali méně, je absurdní,“ říká Gevorkyan.  Podle něj musí podnikatel pracovat víc než jeho zaměstnanci. A v rodinném byznysu to platí dvojnásob. „Člověk z rodiny musí dělat víc než ostatní,“ dodává. Podnikání tak v jeho pojetí není únikem od odpovědnosti, ale naopak jejím každodenním přijetím.  Z dvanácti lidí projde jeden. A to je záměr Zatímco většina firem dnes řeší nedostatek lidí, Gevorkyan jde opačnou cestou. „Z deseti až dvanácti lidí vezmeme jednoho,“ říká. U cizinců je úspěšnost vyšší – přibližně jeden z pěti.  Výběrový proces je záměrně náročný. Uchazeči procházejí testy, pohovory a dostávají možnost zažít firmu na vlastní kůži. „Nejraději je zveme v pondělí, kdy je nejvíc stresu. Ať vidí, jak to opravdu funguje,“ popisuje.  Výsledkem je přirozená selekce místo fluktuace. „Tvrdí se, že máme velkou fluktuaci. Já říkám, že máme dobrou selekci,“ dodává.  Pětinásobný růst bez navyšování týmu Jedním z nejvýraznějších čísel je růst firmy v posledních letech. „Vyrostli jsme pětinásobně a máme prakticky stejný počet lidí,“ říká Gevorkyan. Firma tak roste bez výrazného navyšování zaměstnanců. Klíčem je kombinace automatizace, efektivity a tlaku na výkon.  „Všechnu práci, kterou mohou dělat roboti nebo software, je potřeba odstranit,“ vysvětluje. Jde o model, který stojí na produktivitě, nikoliv na růstu počtu lidí.  Krize jako test: kdo zůstane na palubě Firma prošla finanční krizí, covidem i dalšími turbulencemi. Podle Gevorkyana rozhodla vždy disciplína. „Disciplína, disciplína. A čestnost k lidem,“ říká. Během první velké krize svolal zaměstnance a otevřeně popsal situaci.  Firma není o produktu, ale o lidech Gevorkyan se během rozhovoru opakovaně vrací k jednomu tématu – lidem. „Kašlete na práškovou metalurgii. To je jen nástroj,“ říká. Podle něj by firma mohla fungovat v jakémkoli oboru. Klíčové je být nenahraditelný a zároveň čestný. Firemní kultura stojí na logice a otevřené komunikaci. „Nemusí to být po mém. Přesvědčte mě logicky,“ vysvětluje. Zároveň ale dodává: „Loď musí mít kapitána.“  Celý rozhovor, který moderuje Jiří Jemelka z JPF Czech, si můžete pustit jako video nebo podcast: Jak přesně probíhá výběrové řízení, kde projde jen jeden z dvanácti kandidátů?Co se děje uvnitř firmy během krizí a jak probíhá přeškolování zaměstnanců?Jak vypadá každodenní realita práce ve firmě s vysokým tlakem na výkon?Jak Gevorkyan vybírá lidi a podle čeho pozná, že do firmy zapadnou?Jak chce zajistit, aby firma fungovala i za 200 let bez ohledu na majitele?

    43 min

About

FocusOn je publicistický web zaměřený na byznys a moderní technologie.

You Might Also Like