audio JAMU

JAMU

Vítejte na audio kanále Janáčkovy akademie múzických umění! Těšte se na tvorbu studentů, ale i pedagogů z Divadelní a Hudební fakulty JAMU. Brzy si pozveme i vás a zeptáme se, co právě děláte!

  1. „Každý národ protestuje jinak. A my?“ O pojmu domov s Evou a Eliškou.

    FEB 24

    „Každý národ protestuje jinak. A my?“ O pojmu domov s Evou a Eliškou.

    Dnešní díl cyklu Erasmus time bude tak trochu netradičně v češtině. Povídat si budeme s Evou Bučekovou a Eliškou Kubečkovou, studentkami Rozhlasové a televizní dramaturgie a scenáristiky, které v prosinci 2025 vyjely na několikadenní Erasmus pobyt do Belgie na mezinárodní studentský workshop BIP (Blended Intensive Project) European Audio Storytelling Exchange. Dozvíme se, jaké to bylo spolupracovat v úzké skupině tvůrců, kde každý mluví jiným jazykem, i co pro obě studentky znamená DOMOV a jak ho umělecky během workshopu zpracovaly. Poslechneme si tři krátké audio nahrávky pořízené právě v mezinárodní spolupráci přímo v Belgii a dotkneme se i dalších témat – třeba i toho, jak se v různých zemích protestuje proti politice.   Eva Bučeková – Vrány z Destelheide (od 6:15): Audio deník Evy Bučekové zachycuje jednu workshopovou neděli v belgickém Destelheide, těsně před odevzdáním tříminutového audio cvičení. Proud myšlenek, nálad a drobných postřehů, které se skládají do osobní mapy místa ačasu. Nahrávka funguje jako intimní vhled do mezinárodní komunity umělců a studentů, kteří spolu tráví víkend. Prostorem přirozeně prostupují různé jazyky – slovenština, polština, angličtina – vícejazyčnost tu není téma, ale realitaspolečného soužití. Vrány z Destelheide jsou pocitovým záznamem přítomnosti. O soustředění, lehké nejistotě i sdíleném tichu. O tom, jak může krátký čas na cizím místě vytvořit dočasný domov, který existuje hlavně ve zvuku.   Eliška Kubečková – The Vaze (od 22:35): The Vaze (Váza) je krátký hraný dokument Elišky Kubečkové ajejí kolegyně Mo z Antverp. Formálně jednoduchý, koncepčně hravý experiment sleduje jednu domácnost z nečekané perspektivy – z pohledu vázy stojící na kuchyňském stole. Váza je tichý svědek každodenních rituálů, snídaní, palačinek, smíchu i ticha. Posloucháme vykonstruovanou domácnost jako laboratorní vzorek a klademe otázku: co vlastně znamená domov? Je to místo, vztahy, zvuky, vůně? Nebo spíš pocit bezpečí, který se může stejně snadno rozpadnout?   Eva Bučeková – Drup Drrup Druuuup Drup (od 30:45): Krátký pocitový soundart, ve kterém se rytmus stává vyprávěním. „Drup, drrup, druuup, drup“ nejsou jen zvuky, ale kapky – déšť dopadající na parapet, do kaluže, na střechu. Minimalistická zvuková kompozice pracuje s vrstvením hlasů a jazyků, které se prolínají stejně přirozeně jako voda stékající po skle. Různé řeči se tu mísí bez překladu, význam se rozplývá a zůstává atmosféra. Jemná melancholie, soustředění na detail, na drobný zvuk, který jinak zaniká v ruchu světa. Drup Drrup Druuuup Drup je zvuková nálada.Krátký déšť, který po sobě zanechá ticho. Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner Příjemný poslech. -------------------------------------------------- Today’s episode of the Erasmus Time series will be slightly unconventional, as it will be held in Czech. We will be talking with Eva Bučeková and Eliška Kubečková, students of Radio and Television Dramaturgy and Screenwriting, who in December 2025 took part in a several-day Erasmus stay in Belgium at the international student workshop BIP (Blended Intensive Project) European Audio Storytelling Exchange. We will explore what it was like to collaborate in a close-knit creative group where everyone speaks a different language, as well as what the concept of HOME means to both students and how they approached it artistically during the workshop. We will also listen to three short audio recordings created through this international collaboration directly in Belgium and touch on other topics, including how people in different countries protest against political decisions.

    45 min
  2. „Lidé žijí v bublinách,“ myslí si Ondřej a Viktorie z ATD.

    FEB 17

    „Lidé žijí v bublinách,“ myslí si Ondřej a Viktorie z ATD.

    V dnešním díle našeho podcastu si poslechneme zvukové autoportréty studentů prvního ročníku oboru Audiovizuální tvorba a divadlo, Ondřeje Malečka a Viktorie Ohnoutkové. Zároveň se dotkneme toho, jestli je vůbec reálné věrohodně v autoportrétu popsat sám sebe, a jestli by tvorba neměla náhodou vypovídat především o tvůrci. A jak už název tohoto dílu napovídá, pozastavíme se taky u společenských bublin, ve kterých všichni žijeme, a toho, jestli je zdravé z nich někdy vykouknout ven. Doporučujeme poslech na sluchátka. VIKTORIE OHNOUTKOVÁ NÁZEV: Tori (od 2:45) ANOTACE: V mém autoportrétu jsem se snažila zachytit, jak sama sebe vnímám skrz věci a lidi naplňující můj život. Vždy jsem byla spíše tichá a uzavřená, přestože mě baví vystupovat před lidmi a sdílet svou tvorbu. Proto jsem se svůj autoportrét rozhodla pojmout jako koláž odhalující mé části. Na začátku můžeme slyšet jehlu pokládající se na gramofonovou desku, která rozezní hlasy mých kamarádů a rodiny, prolínající se do zpěvu a hry na kytaru. Nebyla bych to já, kdyby to nebyla písnička od The Beatles. Zpěv a hra kytaru jsou ovšem zrovna dvě věci, které dělám čistě pro radost a převážně sama. Dál můžeme slyšet zvuky a ruchy v krátkosti zobrazující pro mě charakteristické věci. Nejdelší částí je záznam mého slamového vystoupení – asi největší výstup z komfortní zóny. Slam poetry jsem se začala věnovat zhruba před třemi lety s tím, že jsem si psala převážně do šuplíku nebo jsem své texty sdílela maximálně s pár přáteli. Později jsem s kamarádkou pořádala vlastní akci, která se jmenuje Večer poezie, vydala jsem básnickou sbírku Pozérie, složenou z textů studentů v mém okolí, kteří se chtěli zapojit do tohoto projektu. Záznam použitý v autoportrétu byl pořízen na kvalifikaci na MČR ve slamu, kam mě dokopala ta stejná kamarádka, se kterou pořádám Večer poezie. Slam hraje v mém životě velkou roli. V roce 2024 jsem se totiž rozhodla, že chci spojit tento koníček s další velkou částí mého života, a to s fotkou a videem, a začala jsem pracovat na krátkém dokumentárním filmu na můj maturitní projekt. To byl asi ten nejlepší jak osobní, tak pracovní zážitek v mém životě. Ke konci autoportrétu znovu slyšíme další hlasy mých kamarádů a mě. Jako úplně poslední zazní George Harrison, a to bych asi ponechala bez komentáře. :) ONDŘEJ MALEČEK NÁZEV: Who are you (od 14:30) ANOTACE: V tomto autoportrétu se Ondřej snaží odpovídat na celkem osobní, a ne moc příjemné otázky, které mu klade nějaká nadpřirozená entita. Zkoumá význam a hloubku otázky "Kdo jsi?" neboli „Who are you?“.   Moderace: Tereza Reková Zvuk: Jerguš Čermák, Dominik Steiner. Příjemný poslech.

    34 min
  3. „I want to share my thoughts and maybe find a reason why I am still alive,“ says Olha from Ukraine.

    FEB 3

    „I want to share my thoughts and maybe find a reason why I am still alive,“ says Olha from Ukraine.

    This episode of the ERASMUS TIME expands Olha Bilash’s written testimony with an intimate conversation about her Erasmus semester in the Czech Republic. She speaks about her life back in Ukraine, about living in Brno, the kindness she encountered there, and how safety and normality felt from the perspective of someone coming from a country at war. A key moment of the conversation is her realization that when you go to another country, you see there is not only one way to do things — you can do anything you want, a thought that reshaped how she sees her future. Alongside her personal monologue, Olha reflects on her studies of puppet theatre, exploring what a puppet can be, how it can be used to tell complex stories, and what awaits her when she returns home to Ukraine. Five years from now (from 2:00) The text by Olha Bilash, a Ukrainian student on Erasmus in the Czech Republic, is a deeply personal reflection on growing up with war as a constant presence. Instead of clear plans for the next five years, she speaks about hoping to be alive, to still have a home, and to be able to live an ordinary, peaceful life. War has shaped her identity, her fears, and her view of the future, but also strengthened her sense of resilience and solidarity. It is a testimony of anger, vulnerability, and faith in life continuing despite everything. Hosted and recorded by: Tereza Reková, Jakub Mareš

    38 min

About

Vítejte na audio kanále Janáčkovy akademie múzických umění! Těšte se na tvorbu studentů, ale i pedagogů z Divadelní a Hudební fakulty JAMU. Brzy si pozveme i vás a zeptáme se, co právě děláte!