Pohřební průvodci

Pohřební průvodci

Provedeme vás vším, co se týká smrti a pohřbu. Společně s pozůstalými řešíme, jak projít rozloučením lépe, než je běžná praxe. Vnímáme pohřeb také jako oslavu života – smysluplnou, ekologickou a často i radostnou. Rádi se věnujeme hlubokým tématům a nebojíme se náročných diskusí. Diskutujeme s odborníky.

  1. 4d ago

    Každá deprese jde vyléčit - říká Jiří Horáček, ředitel Národního ústavu duševního zdraví

    “Mám terminální diagnózu,” říká nám člověk v telefonu, který si chce sjednat pohřeb. Jenže jeho “diagnóza” jsou sebevražedné úmysly. Co dál? Policie, pobyt na psychiatrii, léky. A toho se mnozí bojí. Přitom dnešní psychiatrie už vůbec není to, co známe z Přeletu nad Kukaččím hnízdem. Proto jsme si do podcastu pozvali ředitele Národního ústavu duševního zdraví, prof. MUDr. Jiří Horáčka, Ph.D., FCMA. Podle něj je KAŽDÁ deprese dříve či později vyléčitelná. A proto jsou příběhy, které končí sebevraždou, tak extrémně smutné: protože víme, že lék existuje, jen potřebuje čas. Kritické je okno dvou týdnů od začátku braní antidepresiv: deprese totiž svého “hostitele” kryje tím, že mu bere energii k tomu, aby vůbec něco udělal. Antidepresiva mu tuto energii dodají: ale není to dostatek času vyléčit kořen deprese, onu “existencionální tíhu”. Jaký je vztah mezi ekonomickou situací a sebevraždami? A mají nějaké národy větší sklony k sebevraždám, třeba z důvodu geologické lokace? Je strach ze smrti starý jako lidstvo samo? V čem je životní styl “longevity” (dlouhověkost) vlastně naivní? Proč psychedelika fungují? S Olegem Vojtíškem rozmlouval Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA, ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ), přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK a vedoucí Centra pokročilých studií mozku a vědomí NUDZ DISCLAIMER: Podcast byl natáčen na podzim minulého roku – psilocybinem asistovaná psychoterapie je již od ledna tohoto roku legální.

    1 hr
  2. Apr 23

    Podcast o lidech, kteří zapomněli umřít: se zdravotní sestrou Veronikou Effenbergerovou

    “Když ještě dokážou vnímat ten okolní svět, tak v momentě, kdy vezmu do ruky stříkačku a otevřu vak s umělou výživou, abych to natáhla, už odvrací oči, aby to neviděli.” Taková je realita lidí, kteří dožívají upoutaní na lůžku, napojeni na hadičkách. Nevnímat, nebo snad i být v komatu, je možná ta lepší varianta. Někteří z nich, dokud mohou, se dokonce pokouší o sebevraždu: a rodina káže dokorům resuscitovat, i kdyby srdce začalo selhávat přirozeně. Proč? Protože je chce udržet naživu další jeden dva měsíce. Člověk musí v životě jen dvě věci: narodit se a umřít. “Zapomenout umřít” je asi ta nejhorší noční můra nás všech. Zdravotní sestra Veronika Effenbergerová zažila takových případů v domě seniorů nesčetně. Je to právě ona, kdo se jednou bude možná starat (nebo už stará) i o vaše rodiče. A sama se rodin ptá “proč mu nedovolíte umřít?” Co vede rodiny k udržování člověka na přístrojích, pokud už není šance na zotavení se a následný návrat k aktivnímu životu? Kde končí láska k druhému a začíná láska k sobě samému - ta “opičí”? Je smrt zdravá? O tom jsme se bavili se sestrou Veronikou Effenbergerovou v našem podcastu. Tohle si určitě nenechte ujít: ne vždy je možnost nakouknout za oponu toho, co se děje v domovech seniorů. Nehledě na to, že mnozí se bojí vůbec projít jeho dveřmi.

    53 min
  3. Feb 16

    Slyšeli jste o POSMRTNÉM doprovázení? Pustili jsme se s Josefem Šťastným do vod buddhismu a Tibetské knihy mrtvých.

    My provázíme umírající před smrtí a pozůstalé po smrti. Ale aby někdo provázel umírající (tedy, již umřelé) i po smrti, to jsme slyšeli poprvé. Josef Šťastný se věnuje právě tomu: jeho ideologie spočívá v tibetském buddhismu. Ve velmi zjednodušené terminologii najde duši zemřelého v tzv. bardu (takový mezistav mezi smrtí a znovuzrozením) a pomůže jí najít tu správnou cestu. Cílem je, aby se, dle jeho vlastních slov, “o pár procent zlepšilo budoucí směřování zemřelého”. Protože, nezapomínejme, buddhismus věří v reinkarnaci (znovuzrození) duše. Znamená to, že se narodí do bohatší rodiny? Nebo, že nebude reinkarnován do zvířete? Pro mnohé z nás, co kdy sledovali kočku nebo psa, by možná naopak příští život v kůži zvířete byl spokojenější.. A můžeme vůbec pomoci těm, kteří za života udělali strašlivé zlo? Atentátníkovi z vysoké školy, třeba? Zaslouží si jejich duše “spásy” – nebo, jak říká Josef Šťastný, “zabalení do světla”? Máme rok 2026, který v numerologii odpovídá jedničce: roku nových začátků, předcházel mu rok plný změn a konců. Posmrtné doprovázení obdobně začíná už před smrtí: ve změně života, životních priorit, zahloubání se do sebe. To, co je po smrti, je pak pouze pokračování již načaté cesty, na které vás může doprovodit. Podcast pro všechny, které zajímá, co je čeká po smrti: jestli opravdu nic, Bůh nebo Josef Šťastný!

    53 min
  4. 10/31/2025

    Kde hledat naději? Bývalý evangelický farář - zlobič Jaroslav Pechar a Oleg Vojtíšek

    „Na pohřbu naší maminky pan farář kázal o nějaký kurvě.“ Aneb, nejen o tom, zda humor patří do pohřebních kázaní jsme se bavili s bývalým evangelickým farářem a páterem Jaroslavem Pecharem. Je pohřeb pro zesnulé nebo pro pozůstalé? Máme jej dělat tak, jak by se to nebožtíkovi líbilo? Nebo tak, aby to pomohlo pozůstalým? Nebo má to být více o Bohu a naději na život věčný? Mnozí z nás si představují, že když smuteční projev „rozbrečí i chlapy,“ tak je to ukázka nejvyššího možného obdivu. Ale… co kdyby vám odlehčil? Co kdyby se vám po něm ulevilo, co kdyby vás zbavil viny, nebo rozradostněl? Je cílem pohřbu se složit a rozbrečet ze smrti, nebo oslavit život? Co na páter Pechar? (Spoiler: na jeho pohřbech lidé vyprávějí historky, hraje se na kytaru a pokračuje se dlouho po bohoslužbě!) „Smrt je nepřítel, který vyhrává bitvy, ale nikdy nevyhraje válku.“ Kde hledat naději, když umírám? A když nejsem zrovna věřící? Co je po smrti páter Pechar nedokáže zodpovědět a nedokáže to zodpovědět žádná církev, ale ví, co tam není: není tam tma a prázdnota, protože je tam podaná ruka. To je ona největší naděje, kterou církev po smrti nabízí. A stejně jako zesnulým podává ruku dle církve Bůh, pozůstalým ji podávají faráři jako páter Pechar. A ne svěcenou vodou, ani kouzelným proutkem. Ale slovem a příběhy. A občas zapnutým telefonem v jednu ráno. Tak si jeho příběhy a vtipy poslechněte v našem podcastu na Spotify. „V nebi se budeme divit třem věcem: kdo tam je, kdo tam není, a jak jsme se tam do háje dostali my.“

    55 min
  5. 09/30/2025

    Co dělat, aby kvalitní paliativní péče byla standard, ne štěstí? Jiří Krejčí z Pallia.

    “Pojďme měnit realitu lidem, kteří mají vážnou nemoc a kteří truchlí; aby pro ně byla snesitelnější” – to je vize Jiřího Krejčího z Pallia. Před deseti lety se u nás paliativou takřka nikdo nezabýval. A za dalších deset let budeme mít třeba i systém, který se o potřeby umírajících skutečně zajímá a reaguje na ně. A to i právě díky Pallium: organizaci, která pomáhá odborníkům z paliativní péče. Chce ji měnit k lepšímu. Aby kvalitní paliativní péče byla standard, ne štěstí při výběru. Jak ale na to? V nemocničních paliativních týmech třeba neexistuje nikdo, kdo by se věnoval čistě pozůstalým: všichni se o to nějakým způsobem snaží, ale je to nad rámec jejich vlastní specializace a většinou i časové dotace. Policejní interventi nesmí doporučovat placenou pomoc – poradce pro pozůstalé, terapeuta a podobně. Řada lidí tak ani neví, že pro ně nějaká pomoc existuje. Jedno z řešení je nalézt způsob, jak pomoc při truchlení platit ze státních peněz. Dalším je třeba zapojit laiky, kteří by pro pozůstalé vytvářeli svépomocné skupiny. Jak mohou truchlící pomoci ostatním? Ví vůbec lidé, co při umírání mohou chtít? A dokážeme pacientům v paliativní péči a jejich pozůstalým skutečně pomáhat? Tento díl našeho podcastu je tentokrát zajímavý hlavně pro odborníky. Tak schválně – kolik máme posluchačů z oblasti paliativní péče? Náš Oleg Vojtíšek s Jiřím Krejčím z Pallia na Spotify!

    57 min
  6. 07/15/2025

    Klára Brázdová a Oleg: Je truchlení chaos? Nebo je to bloudění lesem? A je pohřeb dialog?

    Ohlušující ticho po smrti člověka. A teď nemyslíme, když najednou doma zůstanete sami. Ale ticho, které přijde pokradmu: když po smrti blízkého dostáváte spousty zpráv, spousty pozornosti, otázek a lásky... a pak to najednou.. vyšumí. Najednou se okolí rozhodlo, že je na čase jít dál. Ale vy tam ještě nejste. Klára Brázdová se jako psychoterapeutka věnuje často pozůstalým a naše i její práce toho mají spoustu společného! My jako pohřební služba často zvažujeme, kolik toho máme dělat za klienty: z pozice služby chceme dodat maximum. Jenomže truchlení je velmi specifická věc. Je potřeba lidi směrovat, aby se do truchlení pustili sami - třeba i přípravou pohřbu. A podobné je to i v terapii. Klára říká, že se jí líbí, že my s pozůstalými vedeme dialog. Dialog o tom, co a jak chtějí. Co je vůbec možné. Dialog o zesnulém, co by si přál, co si přejí oni. O tom se s nimi lidé často bojí mluvit. Truchlící lidé jsou plně kompetentní a neměli bychom se k nim chovat jako k dětem. Proč není dobré řídit se “odbornými” stádii truchlení? V čem jsou si podobné truchlení a bloudění lesem? A proč je fajn po pohřbu odjet do Nepálu? Oleg se v našem podcastu bavil o truchlení s psychoterapeutkou Klárou Brázdovou a pokud se vás to týká, tak si to určitě budete chtít poslechnout!

    32 min

About

Provedeme vás vším, co se týká smrti a pohřbu. Společně s pozůstalými řešíme, jak projít rozloučením lépe, než je běžná praxe. Vnímáme pohřeb také jako oslavu života – smysluplnou, ekologickou a často i radostnou. Rádi se věnujeme hlubokým tématům a nebojíme se náročných diskusí. Diskutujeme s odborníky.