Prolomit vlny Český rozhlas

V liberálních kruzích se po zvolení Stanislava Křečka ombudsmanem objevila řada emocionálních a šokovaných reakcí spojených s obavami o stav české demokracie. Křečkova volba je sice na rovině individuálních osudů tragédií pro zranitelné skupiny občanů ochraňované jeho předchůdkyní Šabatovou, ale k pádu liberálního polistopadového řádu už moc přispívat nemusí. Ten je totiž v kómatu už léta a politici Křečkova typu u nás už dávno nejsou šokující výjimkou, ale smutnou normou.

Udílení Cen české filmové kritiky je jeden z největších kulturních seremoniálů, které člověka můžou v českém prostředí potkat. Stalo se to teď nedávno, i s důležitými hosty, róbami a přímým přenosem na ČT Umění. Sekala jsem latinu a v uplynulém roce jsem neporodila žádné dítě, čili mě kritik vzal na tu slávu s sebou. Tak jsem se sebrala a šla zase někam jednou vystavit svoje tělo.

Když nedávno televizní obrazovky zaplnily záběry ničivých lesních požárů v Austrálii, kromě katastrofických obrazů byly pozoruhodné projevy kolektivní solidarity a vzájemné pomoci Australanů. Z tamního kolapsu přírody i veřejné správy plyne velké ponaučení i pro naši podobně individualistickou společnost – s kolektivní akcí a solidaritou je dobré začít dřív, než si to nevyhnutelně vynutí okolnosti.

Už pár tisíc let se rozmáhá takový nešvar. Tu a tam muži bez vyžádání radí ženám, jak používat své tělo tak, aby bylo co nejužitečnější všem okolo. Se vzrůstajícím počtem neplodných párů roste i počet rozumbradů, kterým nestačí tradiční mansplaining týkající se „jen“ ideálního ženského těla a chování, ale pouští se i do výsostně soukromé oblasti početí dítěte.

Nikdy nikomu neposílej své nahé fotky, nikdy s nikým netoč domácí porno. Nikdy nevíš, co by s tím ten druhý mohl udělat. To je jedna z pouček, které se dnes učí děti během preventivních programů o kyberšikaně a slyšeli jsme ji snad všichni. Jenže k čemu nám to je, když je možné za pomoci umělé inteligence zkonstruovat realistické deepfake video, na němž může být kdokoliv z nás účastníkem bukkake party, aniž bychom kdy něco takového provozovali?

Česko je jednou z posledních čtyř zemí v EU, kde je povoleno v rodině fyzicky trestat děti. Poslední návrh ombudsmanky na postavení fyzických trestů mimo zákon se setkal s řadou negativních ohlasů z řad veřejnosti. Tři čtvrtiny Čechů takový nápad neschvalují. Snad čekáme na to, abychom si mohli zapsat pohlavky, facky, plácnutí a tanec vařečky na zadku jako kulturní dědictví UNESCO. Anebo ve fyzické svévoli vůči dětem vidíme poslední zbytky svobody.