„Autotune máš, ne?“ V záznamu druhé poloviny deváté Headliner půdy se Milan Cimfe, Michal „Amák“ Šťastný a Tomáš Fröde dostali ke konkrétním historkám, které se dějí za sklem režie hudebního studia. Začalo to nevinným přespáváním v nahrávací místnosti. Došlo i na smrt pod klimatizací mixpultu, práci s velkými jmény, šamanství Ricka Rubina i na otázku, co se děje s hudbou, když ji začne řídit software a umělá inteligence. Milan Cimfe vzpomíná na natáčení s Davidem Bowiem, Julianem Lennonem nebo Living Colour. Amák poutavě líčí, jak Jaz Coleman staví písničku z patnáctiminutového synťákového dronu. A na příkladu Hoziera, proč největší hvězdy často bývají nejpracovitější. Tomáš Fröde se rozpovídal o mladých kapelách, demáčích a o tom, jak se z dobrého sluhy může stát zlý pán, když muzikanti ve studiu narazí na vlastní hráčské limity a netrumfnou technologie. Mluvilo se i o umělé inteligenci Suno, referenčních nahrávkách, které stály celý majlant, o technologii vinylu, Spotify, CDčkách i AirPodech. A taky o tom, proč je největší kouzlo hudby právě v tom, že ji ještě pořád hrají lidé. „Umělá inteligence ti nabídne průměr všeho. A chybí ten lidský element, který dělá ty čáry,“ říká Milan Cimfe. A věta k zamyšlení? Tu napsal americký producent Rick Rubin, jehož kniha nemohla na Půdě chybět. „Někdy nejlépe pokročíme vpřed, když ukročíme vzad.“ Co tím myslel, sice nikdo neví, ale zní to tajemně! A vy jste srdečně zváni na další Headliner půdu už 25. května v Malostranské besedě s tématem Manažerky. O své zkušenosti se přijdou podělit Ludmila „Dydla“ Karlíková, která se stará o Vypsanou fixu, Kateřina Žbirková a Rozálie. Projekt Headliner půda vzniká za podpory OSA, Ministerstva kultury a Prahy 1.
