Host Reportéra Reportér Magazín

Je jen na skok v rodné zemi. Vrátil se z Thajska, kde strávil zimu, ale hned zase odjíždí k italskému jezeru Lago di Garda, kde bude do konce října. Jednačtyřicetiletý Petr Hozák odmalička miluje všechny sporty na klouzavých prknech, zajímají ho trendy, a tak v posledních letech učí klienty jezdit na takzvaném eFoilu. Je to velká zábava a neuvěřitelný pohled - máte pocit, že se jezdec vznáší nad hladinou, a vlastně to je pravda.

Co čekáte, když si pozvete do pražské redakce na devátou ranní zasloužilého punkera z Rožnova pod Radhoštěm? Že vystoupí z vlaku celý zmuchlaný, s nedopitým lahváčem v ruce? Omyl. Další host podcastu Host Reportéra měl v ruce knihu, v níž si pak listoval i před redakcí, trpělivě čekaje na moderátora Poláčka. Jmenuje se Daniel Stibor, v Rožnově mu každý říká Ctib, už od převratu je důležitou součástí tamní alternativní hudební scény. Punkeři dobře znají hlavně jeho někdejší skupinu Telefon, z níž po odchodu bubeníka vznikla ta dnešní, zvaná Chorobopop.

S Tomášem Klusem vystupuje a kamarádí od roku 2007: „Už sedmnáct let,“  říká v dalším díle podcastu Host Reportéra vynikající brněnský kytarista Jiří Kučerovský: „Je to šílený!“ V rozhovoru vypráví například o tom, jak ho změnila nedávná onkologická nemoc, nebo o vlastní kapele jménem Animé, kterou před pár týdny (možná navždy) uspal. Podrobně se věnuje i rozporu, který mají s Tomášem Klusem v pohledu na blízkovýchodní konflikt. Jiří Kučerovský předesílá, že ať se děje cokoliv, Tomáš zůstává jedním z jeho vůbec nejlepších přátel. 

Čtyřicátiny slavil 25 dnů v divočině: „Byla kosa a občas to dost bolelo,“ připouští český ultramatonec. Nezemřel. Nepřišel o žádnou končetinu. Dokonce ani o prst, to je základ. Hned po návratu z Aljašky přišel do podcastu Host Reportéra ultramaratonec Jan Francke, kterému přátelé neřeknou jinak než „Venca“. Povedl se mu mimořádný výkon - jako teprve druhý závodník v historii dokončil na lyžích ultramaraton Iditarod, což je tisíc mil zamrzlou divočinou.

O Bohu i o slovenských volbách. O nesmírně silném poutu ke svým třem bratrů, dvěma dětem a velmi úspěšné manželce. Taky o jedné krizi, způsobené alkoholem, kterou si No Name prožili před deseti lety. O tom všem hovoří v otevřeném podcastu pětačtyřicetiletý frontman této kapely Igor Timko.

Visí to ve vzduchu. Je pouze otázkou času, kdy se na mezinárodní hudební scéně výrazněji prosadí někdo z mladých českých nebo slovenských umělců, a jedním z adeptů je skupina Tolstoys. Vznikla před osmi lety v Bratislavě, ale přes Prahu se dostala do Berlína, kde žije a tvoří poslední tři roky: „Předpokládám, že tam ještě aspoň pět let vydržíme,“ říká Ela Tolstová. Měsíc po Anně Vaverkové usedla za náš redakční mikrofon další zpěvačka, která se rozhodla s celou svojí kapelou usadit v Berlíně. „S Annou se samozřejmě známe, vystudovaly jsme v stejnou hudební školu BIMM,“ přikyvuje Ela, která nedávno získala titul magistra populární hudby, což oslavila dlouhou cestou po jihovýchodní Asii a hlavně vynikající deskou No Limit to Love.