Echo Podcasty

Echo Media

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo. • Echo Porada • Hrot Pavla Štrunce • Echo Salon • Muži za pultem • Výpravy Jiřího Peňáse • Pravda neexistuje TM • Minulost není historie

  1. Trump fascinuje chutí jednat. Dokážeme ji znovu najít i my?

    14H AGO

    Trump fascinuje chutí jednat. Dokážeme ji znovu najít i my?

    Co fascinuje na Donaldu Trumpovi i ty lidi, kteří z jeho činů neprofitují? Knihu Situace a konstelace (2026) od německého sociologa Hartmuta Rosy můžeme číst jako pokus o odpověď. Rosa sám upozorňuje na „lehkost“, s níž Donald Trump a jeho okolí jednají. Možná ta lehkost fascinuje právem – a zároveň odpovídá na jednu z hlubokých bolestí současnosti. V moderních, přeregulovaných společnostech jsme totiž tuto schopnost z velké části ztratili. Naše jednání je stále více svázáno procedurami, pravidly a kontrolními mechanismy. Práce se pak stává ubíjející: místo uplatnění vlastního úsudku sledujeme předepsané postupy, často navíc pod zesíleným dohledem digitálních systémů.Úřednice dnes nemůže nad chybějícím dokumentem prostě mávnout rukou – systém ji nepustí dál. Podobně i lékař nebo učitel jsou stále více svázáni předem danými procedurami, jejichž se stávají spíše vykonavateli než samostatně jednajícími profesionály. Tento posun ke směrnicím a návodům nachází Hartmut Rosa i v dětské hře. Lego bývalo souborem prostých kostek, z nichž dítě samo vymýšlelo, co postaví. Dnes dostává přesný návod a sadu figurek, z nichž má sestavit předem daný model.Ale je-li toto problém, řešení by se mohlo zdát jednoduché: osvobodit lidi od byrokracie, vrátit jim možnost jednat podle vlastního úsudku a naplnit tak příslib osvícenství. Jenže Hartmut Rosa, který ve svém celoživotním díle navazuje mimo jiné na Maxe Webera a Georga Simmela, si takové zjednodušení nemůže dovolit. Oba zmínění myslitelé ukazují, že byrokracie není jen omezením, ale také podmínkou podstatné formy svobody. Umožňuje jednotlivci vymanit se z tlaku skupiny. Teprve neosobnost byrokratických pravidel zajišťuje, že nezáleží na tom, zda člověk pochází „ze správné“ rodiny nebo zda je katolík či bezvěrec. V tomto smyslu je byrokracie zvláště důležitá pro ty, kdo nepatří k aristokracii vlivu, moci a majetku. Právě jim otevírá prostor k jednání tím, že i mocné podřizuje pravidlům a transparentnosti.Podle Hartmuta Rosy jsme se však ocitli v paradoxní situaci: pomocí směrnic jsme sice omezili libovůli silných, zároveň však blokujeme i ty slabší. Ve snaze odstranit svévoli jsme napříč společností potlačili schopnost reagovat na konkrétní situace. Právě tato schopnost je přitom pro dobrý vztah ke světu klíčová. Člověk závisí na možnosti odpovídat, jednat pružně, učit se ze zkušenosti a nechat se situacemi proměňovat. Pokud tento prostor mizí, vznikají nové formy odcizení – svět se stává sice kontrolovatelným, ale zároveň „němým“. Rosa proto vyzývá k obnovení schopnosti improvizace a situativního úsudku. Uvědomuje si, že se tím znovu otevírá prostor i pro nespravedlnost. Jenže právě v tomto napětí se rodí jediný smysluplný vztah ke světu i k druhému člověku. A také platí, že teprve jako jednající bytosti se stáváme dospělými, ba zralými.KapitolyI. Svět podle návodu [úvod až 25:10]II. Dobrý život potřebuje souzvuk [25:10 až 39:55]III. Když pravidla ničí spravedlnost [39:55 až 57:40]IV. Osvobozující byrokracie [57:40 až 01:04:15]V. Improvizace jako podmínka svobody [01:04:15 až konec]BibliografieHartmut Rosa, „Demokracie potřebuje hlas, ale také uši a srdce“, in: Tereza Matějčková, Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, Praha: Echo Media, 2023, str. 269–275.Hartmut Rosa, Situation und Konstellation: Vom Verschwinden des Spielraums, Frankfurt am Main: Suhrkamp, 2026.Hartmut Rosa, Unverfügbarkeit, Wien: Residenz Verlag, 2018.

    30 min
  2. Sedmý americký prezident Andrew Jackson hlásal „Ať vládne lid!“ Donald Trump je jeho učenlivým žákem

    1D AGO

    Sedmý americký prezident Andrew Jackson hlásal „Ať vládne lid!“ Donald Trump je jeho učenlivým žákem

    Andrew Jackson byl asi prvním populistou mezi americkými prezidenty. S Donaldem Trumpem má na první pohled hodně společného. Oba se prezentovali jako „muži z lidu“, bojující proti „elitám“ a „zkorumpovanému establishmentu“. Jackson útočil na bankéře, právníky a starou politickou aristokracii, Trump zase na „deep state“, Washington, média a globální elity.Oba tito prezidenti prosazovali myšlenku, že prezident má přímý mandát od lidu, což je vedlo ke zpochybňování demokratických institucí, které je omezovaly. Jackson využíval prezidentské veto v dosud nevídaném rozsahu, Trump zase jedná prostřednictvím exekutivních příkazů, zpochybňoval roli soudů nebo zpravodajských služeb.Další nápadnou podobností je konfrontační politický styl. Jackson se fyzicky bil, urážel své odpůrce a byl znám horkokrevností. Trump se sice nepere, ale využívá ostré rétoriky, přímých osobních útoků na sociálních sítích. U obou platí je konflikt součást strategie, nikoli nějaký vedlejší efekt.Jackson i Trump disponovali silným regionálním jádrem podpory. Jackson byl ztělesněním amerického Jihu a Západu své doby, Trump má silnou podporu v jihovýchodních a středozápadních státech, které sdílejí určitou protivládní a populistickou tradici. Pro část voličů se oba stali symboly odporu proti změnám, které považovali za ohrožující.A nakonec je to nepřátelský vztah k některým státním a demokratickým institucím. Jackson bojoval proti Bank of the United States, Trump často kritizuje centrální instituce jako je FBI, Fed, média nebo soudy. Oba se pohybovali v rámci „já vs. instituce“. Populismus tedy není nic úplně nového.

    23 min
  3. V Srbsku se školy dělí na prorežimní a protirežimní, snaží se předehnat a děti jsou tak vzdělanější

    4D AGO

    V Srbsku se školy dělí na prorežimní a protirežimní, snaží se předehnat a děti jsou tak vzdělanější

    V Srbsku se školy dělí na prorežimní a protirežimní, snaží se předehnat a děti jsou tak vzdělanějšíChorvatská společnost se radikalizuje, v Srbsku je to podobné – a přece to není černobílé. „Čekala jsem, že když si v Bělehradu řeknu v hospodě kapele o to, aby zahrála píseň z Dalmácie, že dostanu pár facek, ale nic se nestalo,“ říká v nejnovější epizodě sourozeneckého podcastu Hej, Slované spisovatelka Blanka Čechová. Douhodobě žije v Chorvatsku, nyní ale zažívá veliký autorský úspěch v Srbsku. „Jsem fascinovaná tím, jak vysoká je v Srbsku kultura čtení a kolik toho znají děti. Tam ještě platí, že chceš-li něco dokázat, musíš být sečtělý,“ dodává. O předsudcích mezi životem v Česku, Chorvatsku a Srbsku s ní hovoří bratři Jakub a Lukáš Novosadovi.Svět zažívá krizi čtení. Tvrdí se, že mládež není schopna číst dlouhé texty, že kvůli tomu, ale i kvůli dopadům umělé inteligence mizí zájem o literaturu a knihy jako médium ztrácejí na síle. Na západním Balkáně to ale (prozatím) neplatí. „Jdete po Bělehradě, a tam je spousta kaváren s knihkupectvími, kde lidé sedí, pijí kávu a čtou si. Knihu si často nekoupí, ale čtou. Výsledkem je, že je tam ohromně sečtělá společnost a že i děti nebo studenti gymnázia mi kladou velmi poučené otázky, které nedostávám ani v Česku,“ vyráví Blanka Čechová. A doplňuje další nečekané skutečnosti: „Na čtení tam má vliv i politika, protože školy se dělí na pro-Vučić a anti-Vučić – a ty antiškoly samozřemě usilují dokázat, že jsou lepší, což si ty první školy nechtějí nechat líbit. Takže politika tam nepřímo roztáčí míru vzdělanosti.“ Lukáš přiznává překvapení, Jakub doplňuje, že toto je jeden z předsudků, který vůči Balkánu na Západě chováme: že jsou to kulturní barbaři, třebaže je to přesně naopak.Debata ovšem nezůstává pouze u literatury, dotýká se třeba i sportu a toho, jak se promeňuje vztah srbské společnosti k srbské tenisové hvězdě Novaku Djokovićovi. „On si dovolil odstěhovat se do Atén, zbavit se investic v Srbsku a být čím dál více protirežimní,“ tvrdí Jakub. „A pak to konkrétně vypadá tak, že Novak hraje finále gradnslamu a nikde ten zápas nevysílají. Režimní média nekoupila práva a neusilují o ně, protože nechějí ukazovat Djokoviće,“ vysvětluje absurdní situaci Čechová. Platí to ale i obráceně? Lukáš se ptá například po tom, jaký je vztah Srbů třeba k chorvatské fotbalové hvězdě Luku Modrićovi.Jakub také poprvé přiznává, že se proměňuje vztah místních k cizincům. „Už mi v Chorvatsku předhazují, že mluvím bělehradsky. Dřív to nebylo, ale už to je. I na tom je vidět, že se společnost radikalizuje,“ dodává. Aneb konečně podcast, který vám poví, co jste netušili.

    25 min
  4. Ropa, plyn a jídlo: Jak jeden konflikt zdraží celý svět. A budeme tankovat za 60 korun?

    4D AGO

    Ropa, plyn a jídlo: Jak jeden konflikt zdraží celý svět. A budeme tankovat za 60 korun?

    Hostem Hrotcastu byl hlavní ekonom Trinity Bank Lukáš Kovanda. A mluvilo se o tom, jaké dopady může mít současné napětí na Blízkém východě na ceny ropy, pohonných hmot i širší ekonomiku. Podle Kovandy je současná situace zatím spíše výkyvem než dlouhodobým trendem. „Zatím je to výkyv. Jestli se z něj stane proces, to v tuto chvíli nikdo neví, ale v krajním případě může cena ropy vystoupat až ke 150 dolarům za barel,“ upozorňuje Kovanda. Takový scénář by podle něj překonal i cenové šoky po ruské invazi na Ukrajinu.Zatím se ale trhy drží relativně při zemi a počítají s cenou kolem 100 dolarů za barel. I to je podle ekonoma poměrně vysoká úroveň, zároveň ale dodává, že investoři mají tendenci být příliš optimističtí. „Je třeba být k jejich optimismu zdravě skeptický,“ říká.České domácnosti zatím dramatický dopad nepociťují. Podle Kovandy jsou ceny pohonných hmot v reálném vyjádření stále nižší než v minulosti. „I dnes jsou ceny zhruba o 18 korun reálně nižší než před čtyřmi lety,“ připomíná. Právě proto považuje debatu o okamžitém zásahu státu, například snížení spotřební daně, za předčasnou. Podle něj jde spíše o politickou než ekonomickou reakci. „Reagovat na výkyvy, které trvají pár dnů, je nekoncepční. Politici by měli mít chladnější hlavu,“ říká.

    26 min
  5. Karel Kramář: Osud jednoho z nejpřednějších českých politiků ukazuje, že nejhorší je, pokud se národu splní víc, než si přál.

    5D AGO

    Karel Kramář: Osud jednoho z nejpřednějších českých politiků ukazuje, že nejhorší je, pokud se národu splní víc, než si přál.

    Karel Kramář byl v poslední dekádě před první světovou válkou vnímán jako expert na finanční a hospodářskou politiku a směřoval k postavení vedoucího českého politika. Měl se dokonce stát ministrem ve vídeňské vládě. Za války ho Masaryk opakovaně lákal do exilu, ale Kramář vždy odmítl a budoval odbojovou organizaci zvanou Mafie. Byl zatčen, odsouzen k smrti a roku 1917 amnestován. Stál se tak mučedníkem národa.V novém státě dostal klíčovou funkci prvního premiéra, tím ale začal jeho pád a rychle ztrácel vliv. Masaryk a Beneš prosazovali západní orientaci a demokratický, občanský stát západního střihu. Kramář trval na silném slovanském – zejména rusofilním - směřování a spíše kolektivistickém pojetí demokracie. V lednu 1919 odjel na mírovou konferenci do Paříže, kde zůstal až do září. Jeho vláda ovšem v jeho nepřítomnosti podala demisi a Kramář ztratil rozhodující vliv přesně ve chvíli, kdy se republika politicky formovala. A v následných volbách jeho Národní demokracie propadla. Oproti velikášským očekáváním získala jen 6,3 % hlasů, zatímco sociální demokracie víc než čtvrtinu a agrárníci skoro 10 %.Svůj vliv měla ovšem i obecná nepopularita liberálních stran mezi dvěma světovými válkami, ale především skutečnost, že Kramářův vypjatě národní program veřejnost už neoslovoval. Češi ve Versailleské konferenci získali mnohem víc, než chtěli, takže velkočeský nacionalismus už nikoho tolik nemobilizoval.

    23 min

About

Audio a video obsah od redakce deníku Echo24.cz a Týdeníku Echo. • Echo Porada • Hrot Pavla Štrunce • Echo Salon • Muži za pultem • Výpravy Jiřího Peňáse • Pravda neexistuje TM • Minulost není historie

You Might Also Like